Pilotinfo

„Bedna“ z Alp

Přidáno: 06. Srpen 2012Autor:

Pilatus PC 6

1/72

Classic Plane

Ještě než začnete uvažovat, zda tento model shánět, rozhodně doporučuji pustit si nádherný film Air America s Melem Gibsonem v hlavní roli. Takové záběry na pécé šestky, které zde uvidíte, vás prostě musí uchvátit. Turbo Porter je taková švýcarská obdoba „naši“ Anduly. Je sice o něco mladší, ale úkoly plní prakticky stejné. O jeho využití v praxi by šla napsat kniha.

Na to jak slavný je to eroplán, má modelář na výběr jen 2 stavebnice. 1/72 od německé Classic Plane, a ve čtvrtce od Rodenů. Já strašně chtěl stavět proslulého „Freda“ – marking rakouského letectva k výročí služby. Když jsme poprvé jsem naživo viděl  PC 6, asi v roce 1991, tehdy jsem ve Vídni byl na státní svátek, a nad hlavou mi letělo ve formaci asi 30 vojenských Turbo Porterů! Ještě jedna zajímavost. Tento eroplnán se poměrně v tichosti vyráběl několik let v pražském Letovu. Ale teď již k naší krabičce. Jedná se o klasický short run ve stylu, v jakém se lisovaly tak před 20ti lety. Zmlsaní modeláři už budou ohrnovat nos, a tak je rovnou upozorním, že ač letoun jednoduchých tvarů, stavba není rozhodně odpočinkovka na víkend. Díly mají nějaké otřepy, ale to by bylo asi to nejmenší. Horší je, že průhledné díly jsou z acetátu, a to docela bídné kvality. Vystřihovat jednotlivá okénka, a vsazovat je do odsuvných dveří, do dveří pilotů, to vidím jako mrháním silami. Doporučuji na pohled možná složitější, ale rozhodně „čistší“ způsob „zasklívání“. Vyřízneme obdélníkový otvor zahrnující všechna boční okna trupu. Do této „díry“ vlepíme větší acetátový díl, jehož okraje krásně vytmelíme mimo prosklené časti. Nyní si narýsujeme okénka rydlem, a můžeme s klidem pokračovat ve stavbě. Co se týká interiéru, tak ten pilotní obsahuje 2 sedačky, přístrojovou, a berany, ono toho ve skutečném Pilatusu o mnoho více není, ale prostor pro paragány, pasažéry, či pacienty, by si zasloužil naší péči. Musíme si najít různé varianty uspořádání sedaček či lavic, a tyto vytvořit z plastových destiček. Ovšem toto má význam jen tehdy, když budeme otevírat „šoupačky“. Já mám vrata zavřená, a uvnitř je taková tma, že i kdybych tam posadil 9 paragánů, vidět by nebyly. Slepíme trup, a zaslepíme vstup k turbo motoru. Protože ani kabina pilotů není lehce řečeno vyvedená (je o dost širší než trup, a to se u acetátu napravuje těžko), doporučuji tedy vyplnit ji autotmelem, vyjmout kopyto, přebrousit na správný tvar, a vylisovat novou. No a nyní už to jde opravdu ráz naráz. Křidla i ocasní plochy lepíme natupo, tmelu použijeme jen minimálně. Na tvarech modelu jsem nenašel žádné výrazné kiksy, dle mne je to PéCé 6 jak vyšitý, tak nám alespoň odpadne další kutání.

Než usadíme podvozek, a vzpěry křidel, sjednotíme povrch základovou barvou. Já se hned zpočátku zmiňoval o výročním zbarvení. Dekály na tak „flekatý“ letoun si u našeho Aerogramu objednali rakouští modeláři z IPMS. Když mi přišly, a viděl jsem nakolik jsou dekály rozděleny, udělalo se mi nevolno. Ale pohodlní modeláři mají alternativu v krabičce: Celozelený letoun, a rakouské výsostné znaky. Já model nastříkal polomatnou bílou Humbrolkou, a začal pokládat jednotlivé časti obtisků tak, že bílá barva pomalu zmizela, a po asi 3h práce stál přede mnou neskutečně pestrý model, neskutečně bednovitého letadla. Stačilo již jen dolepit podvozky, výfuky, vrtuli a FERTIG!

Jak jsem se již zmiňoval, není to vůbec pohodička stavba, při které stihnete ještě jedním okem sledovat přímý přenos z České Miss, ale výsledný efekt je tak úchvatný, že bych ty peripetie podstoupil znovu.

Tematicky související články

Leave a Reply