Mig 23 ML

1/32 Trumpeter

Před dvěma lety jsem kamarádovi Zdeňkovi, zalétávacímu pilotovi, slíbil, že mu postavím tu největší bednu, která se dá sehnat. 15 let jeho života s třiadvacítkou pro něho hodně znamená. Měl jsem bednu s „bednou“ koupeny, ale nějak jsem se nemohl odhodlat do toho množství plastu zakrojit. Až na podzim 2012.

Ke stavebnici jsem ještě přikoupil odlévanou trysku a resinový interiér. Podkladů byla přehršel, zvláště publikaci 4+ mohu doporučit. Začal jsem právě dokoupenými stavebnicemi oněch partií. Co se trysky týče, tak uznávám že poslední prstenec je znatelně lepší, než ten ve stavebnici, nicméně zbytek je plně srovnatelný . Dokonce některé časti jsou myslím modelovější ve stavebnici. Např. trubičky k přídavnému spalování jsou z tenounkých leptů, tak nerealisticky drobných, že v reálu, i kdyby byly vyrobeny z titanu, nevydrželi tlaky a teploty ve výtokové trysce. Mně rozhodně ty původní ze stavebnice připadají přesvědčivější. A druhá věc je ta, že o čem mluvím, je asi 8cm hluboko, takže tam vidíte stejně…, no víte co. Osobně považuji originál trysku za více než dostatečnou. O resinovém kokpitu bych mohl napsat skoro totéž. Jediný znatelný rozdíl vidím v jemnosti přepínačů na bocích. Ty z plastu tak hezky jemně technicky udělat nelze. Většina modelářů si takovýto „kus nábytku“ asi bude chtít postavit s otevřenou kabinou, takže tady bych přinos nového interiéru viděl. Model je konstruován tak, že můžete nechat na podstavci zvlášť záď trupu, a „zbytek“ draku s motorem. Já dělal model „vcelku“, takže jsem si s povrchovými detaily motoru nedělal hlavu. Do přídě jsem nacpal značné množství olova. Jak jsem později na kulhajícím podvozku zjistil-až moc. Poloviny trupu lícují pěkně, ale přední a zadní oddělená část se musí tmelit. Dolepíme směrovku, a drobné části necháme na závěr. Při sestavování křidel se můžeme rozhodnout buď pro otevřené vztlakové klapky, nebo zavřené. U této varianty je téměř nutné vše přetmelit, a klapky opětovně narýt. Totéž doporučuji u slotů. To vše proto, že na tak dlouhých spojích je vytvoření stejně silné spáry skoro nemožný úkol. Poté co usadíme křidla, překryjeme tuto pasáž samostatným centroplánem. Tady je to trochu zátěž na nervy. Sesadit čepy, geometrii, a horní část centroplánu, nám odčerpá slušné množství psychické energie. Opět bude zapotřebí docela tmelit na spojích této časti se zbytkem eroplánu. Dále nás čeká vcelku pohodová práce se vstupy vzduchu, ovšem opět značné množství tmelu padne na přechod do trupu.

Nyní nastal čas sjednotit celý model základovkou. Poté co si vyhrajeme s přípravou povrchu velkých ploch, čekají nás podvozky – ufff! Jsou sice tvarově přesné, ale kdo si vybaví konstrukci nohou u třiadvacíny, je mu jasné, co asi bude následovat. Složitější konstrukci snad neznám! Máme na výběr i tytéž díly z bíleho kovu Nechat je v barvě kovu by bylo efektní. Ale mírně pórézní povrch mne od toho odradil. Nad plastovými jsem se vztekal celý víkend. Vždy když se mi zdálo, že už model stojí jak má, se něco rozjelo. No a asi 14 dní po dokončení stavby, šla jedna strana k zemi, a byla nutná opět oprava. Jestli je chyba na straně výrobce, nebo na složitém systému, nebo jsem to vše zavinil já přehnáním váhy nevím…každopádně jestli ji budu ještě stavět jednou, dám tam olova jen minimální potřebné množství. Podvozkové nohy, a další vnější detaily jsem nechal stranou, a pustil se do nástřiku. Toho jsem se obával popravdě nejvíce. Barvy emelek se liší snímek od snímku. Barvy časem bledly, časem byly opravovány, a ve finále jsem z toho měl jeden velký guláš! Nakonec jsem zvolil „něco“ co mi přišlo jako barvy z počátku služby. Barevná pole jsem stříkal nahrubo Aerografem bez šablon, a poté Fengdou jsem dodělal jemnější přechody, a snažil se napodobit jednu zajímavost kamufláží 23jek. Pamatuji si to z návštěv letiště, ale občas to vidíte i na některých snímcích. Barva v kamuflážním poli není jednolitá, je krásně vidět jak „machři“ se stříkací pistolí jezdili sem a tam, občas někde“zůstali“ déle…výsledek byl šekatý povrch všech předgenerálkových beden. Naznačil jsem to řidší barvou, a snažil o totéž v malém. Občas sem zůstal na jednom místě, občas popojel, prostě totálně bez ladu a skladu. Snad se mi tenhle efekt alespoň trochu povedl napodobit. Celek jsem sjednotil saténovým lakem s pár kapkami lesklého, nastříkal číslo 2410 přes šablony, a postupně dolepoval detaily.

Musím říci, že ač jsem nedělal vlastně žádné úpravy, stavba mi zabrala mnohem více času než jsem očekával. Tvarově nemám k trumpetýrovým stavebnicím většinou žádné výhrady, 23 ML není výjimkou. Nevím co bych na tvarech změnil. Stejně jako u jiných stavebnic této firmy, použijeme více tmelu, než se zdá při pohledu na překrásné díly.

Ale shrnuto, podtrženo, výsledkem je monumentální model eroplánu nám tak známých tvarů, legendy československého nebe. A hlavně doufám, že jsem udělal alespoň trochu radost bývalému  riderovi těchto dvoumachových strojů.