ZLIN z 43

1/72 Legato

K „Heleně“ mám velmi, velmi silný citový vztah. Bylo to první éro, ve kterém jsem seděl…bylo mi asi 7, a mamka mi domluvila že nás pan Josef Staněk vezme do kabiny. Jenže v polovině 70tých let byly vyhlídkové lety něco tak vyjímečného, jako přistání B52 na Ruzyni. A tak jsme „jen“ rolovali…hrozně, hrozně jsem doufal, že se kola odlepí od země, ale musel jsem, si 20 let počkat. Nicméně byl to právě Zlinek 43 OK-EOH jež mi poskytl tu první rozkoš-setkání s eroplánem z kokpitu. Je až neuvěřitelné, že „Helena“ brázdí z hosínské základny jako vyhlídkáč oblohu dodnes! Téměř 40 let!

I když řada Z40 neoplývala právě českou konstrukční elegancí, a vypráví se dodnes o nich hanlivé průpovídky, jako že křidla se dělali vcelku po kilometrech, a pak se jen sekali na správné rozpětí, či „oblíbená“ přezdívka hlavně Z 142-„pluh na vzduch“ apod. Nemůžeme však těmto eroplánům upřít neuvěřitelnou výdrž, a spolehlivost, kterou po desetiletí prokazují.

Prvního modelu 1/72 jsme se dočkali až po roce 2000, kdy resinovou stavebnici vydalo Legato. Hezká typicky „aeroklubácká“ krabička nám odhalí několik málo dílů. Ale co bychom chtěli-jedná se o dvaasedmdesátinku „bednovitého“ letounu. Krom resinových dílu je zde acetátová kabinka, a dekálky na československou civilní, a „bojovou“ letectva bývalé NDR.

Protože až tak nebazíruji na základních rozměrech (ruku na srdce-kdo z vás pozná, že křidlo na modelu je o 3 mm delší ), sestavuji modely vždy nejprve tak, že si hlavní díly naboduji vteřinákem, a chci porovnat tvary s fotografiemi z mnoha různých uhlů.. Z boku je to „třiaštýra“, shora je to „třiačtýra“, ovšem zepředu a mírně zboku je to nějaký podivný „prototyp“, kde sedí jen 2 piloti, a to ještě za sebou! Prostě kabina je úplně out a tím i navazující boky trupu. Tohle fakt nekousnu. Tak než se pustím do vybavení interiéru, kabina letí do koše, a dle zmenšeného výkresu si vyrábím žebra. Prostor mezi nimi vyplním autotmelem, přikládám na trup, a snažím se dosáhnout co nejbližší shody. Zároveň s touto operací přidávám materiál na boky trupu za kabinou. Když je vše „třiačtýrové“, lisuji novou kabinku, a po spasování už začíná „normální stavba“. Do interiéru výrobce udělal podlahu, sedačky, přístrojovou desku, a knyply. Proti ničemu nemám žádnou zásadní připomínku. Popravdě stačí po nástřiku, a napodobení tapicírunku jen interiér oživit např. mapkou z papírové sady firmy Plus model, nebo „vykrouháním“ pilotního deníku, který pohodíme na přístrojovou desku. Dále stavba odsýpá, a nesetkáme se s žádným problémem. Ten nastane až v okamžiku, kdy model chceme vyvážit, aby jako skutečný Z43 měl posaz – ocas k zemi. Na vyvážení je nutné odfrézovat celou příď , a vyplnit ji olovem. Epoxidem opravíme haubnu, a je tu poslední problém. Původní podvozkové nohy tuto váhu nevydrží, takže je nutné je zpevnit. Možností je něurekom, já ty původní zesílil epoxidem, a vybrousil.

Protože modrá barva kterou máme na obtiscích mi připadala moc svítivá, namíchal jsem si tu „pravou“ pořádně vyšisovanou, jakou Helena má. Z obtisků jsem alespoň použil tenké linky jež modré plochy lemuji. Imatrikulačka je sestavena z „vrakoviště“ obtisků..

Možná řadu z vás odradí „operace“ s výrobou nové kabiny, ale nebojte se, a zkuste to, a nebo počkejte na novinku AZ model (ex Legato) kde doufám bude již překryt správný.