Zlin Z 526

1/72

AZ model

Koho by napadlo, že letouny z konce šedesátých let budou ještě v roce 2012 sloužit k výcviku akrobacie v Leteckém sportovním centru. Nicméně vedle nedávno koupené Belanky slouží k plné spokojenosti výcviku nových akrobatických adeptů.

Před 15ti lety měli modeláři toužící po jakémkoli z řady Trenérů smůlu. První vlaštovkou byl shortrunový model od Aerogramu. Poté se s Trenéry roztrhl pytel, a modeláři mají k dispozici řadu verzí v měřítku 1/72, 1/48, a dokonce i 1/32.Nejvíce verzí vyrábí AZ model. Zde najdeme i „naši“ 526tku, což je vlastně Zlín 326 s motorem silnějším o 20 koňských sil. Pohledná krabička nás láká asi nejhezčím zbarvením jakým Trenéry „disponovaly“ – bílo žluto červenou kombinací. Na zadní straně obalu jsou ještě další 3 markingy, kde asi nejzajímavějším je vojenský, iránského letectva. Zbylé jsou také zahraničních uživatelů-Z 526 byl vyloženě exportní verzí, a dnes létají s čs. imatrikulací již jen tři kusy. Výlisky jsou shortrunové, a stejně jako jiné modely od AZ, jsou velmi čisté, až nerozeznatelné od modelů  z drahých kovových forem. Přídě jsou v sáčku 2, jedna je tam navíc ze Z 326. Kabina stříkaná, a vcelku slušná. Obtisky působí excelentním dojmem. Nejhorší částí modelu je návod. Nechci se nikoho dotknout, ale tohle kdybych předvedl ještě v konstrukční kanceláři v papírnách Větřní, tak mám asi hodinovou výpověď.

Několik Zlínů od AZ jsem již postavil, takže mne „vývozní“ verze ničím nepřekvapila. V kokpitu je vše nutné: sedadla, přístrojovky, pedály. Kdo chce mít kabinu otevřenou, bude muset doplnit ještě „papundeklové“ boky, které kryjí konstrukci trupu, plynou páku, páku zatahování podvozku a spínače na pravé  straně. Spoj polovin trupu je třeba mírně zatmelit. Stejně jako spoj křidlo-trup. Když si pečivě pohrajeme s odlévanou přídí, tak ji napasujeme již bez tmelu. Bez problému nám sednou na místo i vodorovné ocasní plochy. Ač je původní kabina použitelná, já si osobně raději lisuji vlastní, křišťálovou, z folie Vivak. Do této chvíle bych neměl proti tvarům modelu žádných výhrad. Bohužel se ale i u 526tkly opakuje chyba z jiných verzí. Podvozkové nohy jsou moc vzadu. Bohužel je to viditelné, u skutečného letounu jsou téměř hned za náběžnou hranou, na modelu jsou asi 6mm od náběžky. Diky tomu, že model má zatahovací podvozek, znamenalo by to zaslepit šachty, a vyříznout nové na správném místě. U mého „krabičkového“ modelu jsem tyto ambice neměl, ale kdo toto podstoupí, a „domaká“ vybavením šachet, bude odměněn opravdu přesným modelem.

Nyní jen vybrat jednu ze 4 markingů. Já měl dopředu jasno. Chtěl sem mít v „aeroklubové“ vitrínce model z Moravské Třebové, a tak jsem našel v Aero Hobby něco fotek OK-ZRD a OK – ZLI. Celý letoun je bílý. Na to doporučuji použít dvousložkovou barvu. Sice vám možná „schová“ některé detaily (nesesychá se), ale nikdy nezežloutne, a je krásně lesklá. Červeno modré proužky jsem si nařezal z obtiskového papíru, natřeného příslušnými odstíny. Proč jsem dekádový papír natíral? Protože jsem věděl, že něco detailů bude třeba domalovat přímo na model, a tím, že dekály budou silnější, s opravami splynou lépe. Pak už jen použít písmena z aršíku Aerogramu, a fertik.

Myslím, že vedle stejně zbarvené L 200 mu to sluší, a že bude „nutné“ pár dalších sporťáčků našich letišť udělat v onom unifikovaném národním zbarvení.

P.S. Možná si vykrouhám z plastových destiček i tu Belanku, a budu mít základní výcvikové typy Aeroklubu ČR