Pilotinfo

70 let od prvního vzletu letounu Lockheed Constellation

Přidáno: 09. Leden 2013Autor:

Ve středu 9.1.2013 uplyne rovných 70 let od prvního vzletu letounu , který se nesmazatelným písmem zapsal do dějin letecké dopravy – Lockheed Constellation. Osádkami důvěrně přezdívaný „Connie“ se stal pro mnohé letecké společnosti prvním typem , se kterým začali létat dálkové linky. Své uplatnění nalezl ale i v řadě vojenských letectev , kde plnil celou různé úkoly  od prostých transportů až po speciální mise. Pojďme se nyní podívat na jeho zajímavou historii. Na jeho první vzlet se můžete podívat zde

Místo činu : Burbank , slunná Kalifornie, 9.1.1943. První prototyp letounu C-69  Constellation ( shodou okolností ve vojenském „kabátě“ ) zahřívá své čtyři motory , aby se zanedlouho ladně vznesl  poprvé do vzduchu. Letoun s civilní registrací NX25600 toho dne provedl přelet z Burbanku na letiště Muroc Field , odkud vzlétal k dalším testovacím letům. Asi v té době nikdo netušil , jak tím začala další významná kapitola světového letectví.

Connie očima jeho kapitána

Video historie typu

Letecký mág, vizionář a především mimořádně nadaný konstruktér letounů Clarence „Kelly“ Johnson byl jedním z těch , kteří stáli u zrodu Constellationu. První práce započaly již v průběhu prvních měsíců roku 1938. Hledal se stroj , který by byl schopen se čtyřmi hvězdicovými motory moderní konstrukce pokud možno rychle a úsporně přepravit několik desítek cestujících . Samozřejmě s mnohem vyšším komfortem přepravy ,než nabízela konkurence. Pracovní porada s manažery tehdy mocné společnosti Pan American vykrystalizovala volbou osmnáctiválcových motorů Pratt and Whitney ( případně od výrobce Wright ). Byl zde i další mocný hráč – společnost TWA. Tu nezastupoval nikdo menší než její majitel – poněkud výstřední milionář , letec a obchodník Howard Hughes. Jeho představy byly pochopitelně trochu odlišné , nicméně požadoval dolet necelých 5700 km v cestovní hladině přes 6000 metrů. V prvotní fázi byl projekt nazýván Excalibur , ale po několika měsících prací byl přejmenován na Constellation.

U Lockheedů se pracovalo doslova na plné obrátky. Řešila se především základní aerodynamická koncepce stroje. Bylo na co navázat. Ladné křivky letounů P-38 Lightning a i dalších typů napovídaly, že půjde o neméně elegantní stroj – i když hlavně pro dopravu platících cestujících. V první polovině listopadu 1939 „Kelly“ Johnson mohl konečně podle definitivních parametrů nové mašiny zadat výrobu prvního prototypu. Společnosti si mohly vybrat z vybavení kabiny buď klasickými dvojsedačkami s jednou uličkou  a nebo pohodlnými „lůžky“ pro dlouhé lety. Do průběhu prací pochopitelně zasáhla druhá světová válka. Ve fabrice v Burbanku se rychle objevila delegace vojenského letectva USA. Hledal se nový transportní letoun umožňující rychlou přepravu vojáků nebo nákladu do oblasti bojů , často i přes půl zeměkoule …

V září 1940 se tak původně zamýšlené Constellationy pro TWA postupně dokončily již jako vojenské C-69 LO. Pak nastal v úvodu zmíněný den prvního vzletu , kdy mašinu v kabátě USAF zvedl poprvé do vzduchu v té době známý zkušební pilot E.T. „Eddie“ Allen. Toho si Lockheed doslova vypůjčil od firmy Boeing , kde byl šéfpilotem. Čtveřice motorů Wright R-3350-35 pracovala spolehlivě a tak další testy nového letounu rychle pokračovaly. Nicméně vojáci se s objednávkami nepřetrhli. Do začátku července 1945 dostal Lockheed pouze 73 pevných objednávek od USAAF. Nová mašina  vyžadovala řadu extra přípravků i na běžnou údržbu a toho se prostě generalita letectva právem obávala – aby neměli problém v bojové nasazení a polních podmínkách.

Situace se začala obracet v prvních mírových dnech. Byl nejvyšší čas. I když byl poměrně velký výběr použitých transportních letadel , letecké společnosti logicky hleděly  dále. Proto se Lockheed vrátil k civilnímu Connie  L-049. Armádní kruhy pominul a rovnou se spojil s leteckými společnostmi.To byla správná volba. Pan American mohl tak první Constellation nasadit již v únoru 1946 na lince z New Yorku na Bermudy.Poslední stroj s označením L-049 byl dodán v roce 1947 společnosti TWA. S přídavnými nádržemi jej fabrika nabízela jako L-149 , avšak v této verzi o něj velký zájem nebyl.

Dalším Connie se stal model L-649 , který poprvé vzlétnul  s motory Wright Double Cyclone s výkonem 1864kW v říjnu 1946. Tato verze bývá někdy označována jako „kontinentální“ a to díky jejímu menšímu doletu. 17 300 litrů paliva neumožnilo spolehlivou přepravu na dálkových tratích. Kromě toho byly problémy s hlukem v kabině cestujících a také vibracemi od použitého typu vrtulí s vysokými otáčkami. Typ byl schopen dopravit 55 cestujících  na prakticky všech vnitrostátních linkách zejména v USA. Eastern Airlines nasadily jako první letecká společnost tento typ na své linky během května 1947.Dalším doplňkem se stal  tzv.Speedpack , což bylo speciální „pouzdro“ mechanicky zavěšované pod trup letounu v centroplánu a sloužil jako další nákladový prostor – např. na zavazadla či jiný náklad.Byl vybaven i manipulačními kolečky pro rychlejší montáž a dovolil přepravit dalších 3700kg nákladu.

Vylepšenou verzí strojů Constellation se stal L-749. Ten již byl určen pro lety do zámoří , což umožnily jeho nádrže s 22 000 litry paliva. Dařilo se snížit i hladinu hluku v kabině cestujících. Celkový počet postavených strojů obou posledně zmíněných verzí však Lockheed příliš nepotěšil. Ona také konkurence nespala. Douglasovy letouny DC-6 a později i DC-7 pořádně „zatápěly“ letounům z Burbanku na mnoha trzích a Boeing v té době pracoval už na později úspěšných strojích řady 707.

Lockheed se proto rozhodl prodloužit trup Connie a tak přestavěl jeden dříve vyrobený letoun na nový – ten již nesl označení L-1049 Super Constellation. Poprvé vzlétl ke zkušebnímu letu 13.10.1950. Společnost TWA doslova dokopala výrobce k celé řadě provozních vylepšení strojů, zejména oproti již zmíněným Douglasům. Nově se v jeho kabině pohodlně usadilo až 92 cestujících a přepravil až o 40% více nákladu než jeho předchůdce. Nová byla i čtveřice motorů Wright R-3350-C18-CB1. Výrobce strojů ve spolupráci s vývojáři firmy Wright využili novinku – energie výfukových plynů , která už ovšem byla vyvíjena pro americké námořní letectvo. Výsledkem spolupráce byl tzv. kompoudní motor. Využíval cca 20% energie výfukových plynů , jimi byly poháněny tři malé turbínky. Ty byly převodem spojeny se zadní částí hřídele motorů  a tak se jejich výkon podstatně navýšil. Motory nyní disponovaly až 2390kW při bezmála 10% úspoře paliva. Bohužel , toho bylo dosaženo na úkor nižší životnosti motorů a vyšší hlučností. Cestující často netěšil pohled na vypraporovanou vrtuli motoru vypnutého za letu v důsledku  závady…Z té doby se traduje vtip , jak tyto letouny někteří piloti označovali jako největší třímotorové čtyřmotoráky…, protože často dolétli jen na tři pracující motory. Ani mechanici opravy u těchto pohonných jednotek právě nemilovali. Nicméně i přesto se už letouny začaly lépe prodávat. Společnosti ze zámoří – např. KLM , Qantas a Lufthansa objednaly už jejich vylepšenou verzi s označením L-1049G. Ta umožnila dolet až do vzdálenosti 7440 km. Stroje měly instalovány kapkovité nádrže na koncích křídel. Ozvala se po čase i armáda a pod označením R7V-1 objednala tuto verzi stroje pro hlídkovou činnost nad oceány.

Nicméně čas se nezastavil a konkurence již pracovala na projektech prvních čistě proudových dopravních letounů. Proto nevěřícně kroutili hlavami nad tím, že Lockheed oznámil další vylepšenou verzi letounu s označením L-1630 Starliner. Výrobce už konečně pochopil , jak se starým křídlem nový letoun neudělá…Nešlo ovšem jen o křídlo. Trup byl prodloužen o 1,25m a při plném zatížení stroj dolétl až do vzdálenosti na tu dobu solidních 11 585 km. To bylo ale možné jen s max. množstvím paliva a cestovní rychlostí kolem 550 km/h. Uspořádání kabiny pro dálkové lety bylo většinou se 27 sedačkami v první a 45 v ekonomické třídě. Čtyři dvouhvězdicové osmnáctiválce Wright R-3350-TC18EA2 Turbo Compound disponovaly max. výkonem 2499 kW. Zvýšené hmotnosti strojů odpovídal zesílený podvozek. Prototyp Starlineru poprvé vzlétl 11.10.1956. Nové letouny objednala Air France , Lufthansa , TWA a další. Bohužel, doba už přála více proudovým letounům a tak poměrně brzy Starlinery přešly do rukou menších dopravců – např. Air Korea , Luxair nebo Air Afrique. Celkově se prodalo jen 43  Starlinerů a to bylo více než málo… Celkově bylo vyrobeno firmou Lockheed 856 letounů všech verzí ( včetně draků na zkoušky ) a z toho 346 převzalo vojenské letectvo .

Letouny Constellation ale létaly řadu let i k nám do Prahy. Jako první zde přistál L-049 Constellation dne 10.4.1946 v barvách společnosti Pan American World Airways. V tomto roce přes Prahu vedla linka stejné společnosti  z New Yorku do Vídně. V Praze také jednali zástupci naší let. společnosti ČSA o nových letounech a mimo jiné se jejich pozornost obracela i na Constellation ! Nicméně cena přes jeden milion amerických dolarů za jeden letoun včetně řady náhradních dílů byla v tehdejší době vládou neakceptovatelná. Nepomohla ani reklama v časopise Letectví , ani přímluvy odborné letecké veřejnosti… A tak nakonec mohli pamětníci vidět na ruzyňském letišti o něco později Constellationy jiných společností než ČSA. Svými „Connie“ sem létala Air France , Air India a objevovaly se zde i stroje společnosti KLM a dalších. Opravdu posledním Constellationem v Praze byl letoun L-1049C Super Constellation francouzského dopravce CATAIR , který na Ruzyni přilétl v roce 1973.

První návštěva letounu Lockheed Constellation v Praze

Statistika nehodovosti letounů Constellation a Starliner :

L-049/149  ,  vyrobeno 88 , zničeno 25 , pravděpodobnost přežití  cestujících + osádky  = 15,8%

L-649/749 , vyrobeno 145, zničeno 33 , pravděpodobnost přežití  cestujících + osádky  = 13,1%

L-1049 ,  vyrobeno 564 , zničeno 98 , pravděpodobnost přežití  cestujících + osádky  = 23,6%

L-1649 , vyrobeno 44 , zničeno 7 , pravděpodobnost přežití  cestujících + osádky  = 33,1%

Zdroj : www.aviation-safety.net

I přes řadu nepříznivých okolností se letouny Lockheed Constellation staly nejen symbolem letecké krásy a elegance – ale především strojem , který znamenal opravdu významný krok v oblasti civilní letecké dopravy. A právě jako takovému milníku mu patří i po sedmdesáti letech čestné místo v dějinách letectví. Dnes k nám nejblíže létá jeden Constellation ve Švýcarsku, kde jej udržuje v provozu skupina leteckých nadšenců ( mají svůj klub ) ve spolupráci s leteckými profesionály. Pokud se navíc stanete jeho členy , můžete se letounem proletět na předem ohlášených akcích. Nemusím asi zdůraznit, že takový zážitek se nezapomíná. Dejte krk na to , jak zvuk motorů Constellationu – létajícího s reklamou na hodinky Breitling – budete slyšet ve svých uších po mnoho měsíců , ne-li let…

Tematicky související články

Leave a Reply

Údržba letadel
Pravidelná údržba letadla je základ pro jeho spolehlivost. Jsme držitelem oprávnění pro údržbu letounů.