Ne, nejde o překlep, ačkoliv i já jsem se musel podívat do svého archivu, zda mne neklame zrak. Bylo to totiž již v úterý 9.4.1957, kdy na továrním letišti v Kunovicích (tehdejší Strojírny První pětiletky) zkušební pilot Ladislav Šváb poprvé s novým dvoumotorovým letounem vzlétl. Dodnes je Morava synonymem nadčasové elegance a průmysloví designéři ji uvádějí spolu s Tatrou 603 jako důkaz vysoké vyspělosti našich konstruktérů. A proč to i po letech nepřiznat: pro mnohé z nás to byla právě Morava, na které jsme si poprvé vyzkoušeli létání s dvoumotorovým eroplánem. A na to se rozhodně nezapomíná! A jak říkal kdysi legendární brněnský pilot Zdeněk Bedřich: „Kdo nelétal kunovické dvoukilo, neví, co je aerotaxi!“

Cesta vývoje celokovového elegantního letounu nebyla rozhodně přímočará. Již v roce 1955 bylo v Kunovicích založeno samostatné oddělení konstrukce a jeho hlavním konstruktérem se stal Ing. Ladislav Smrček. A právě tým kolem něj dostal zajímavý úkol: zpracovat projekt pětimístného „aerotaxíku“ o něco později označeného jako typ L-200. Pro něj byly zatím určeny československé motory Walter Minor 6-III. Ozývaly se sice hlasy odkazující právě na omezený výkon motorů, avšak práce se rychle rozeběhly. Po roce a půl byl hotov první prototyp dle zvyklostí výrobce označený jako XL-210, na jehož trupu byla aplikována „fabrická“ registrace 300. Už tehdy vynikly krásné tvary letounu včetně dojitých svislých ocasních ploch, kapkovité a hlavně prostorné kabiny i účelně uspořádanými ovládacími prvky uvnitř. Pořádnou mezinárodní premiéru si letoun zažil v roce 1957 na III. strojírenském veletrhu v Brně. Samozřejmě práce na vývoji letounu po prvním vzletu se nezastavily, naopak. V prototypu bylo instalováno 40 agregátů zcela nové konstrukce. Letové zkoušky nicméně potvrdily nedostatečný výkon motorů, ale s nimi se stejně počítalo jen na prototyp. Volba nakonec padla na tuzemské motory M337 z Avie v Praze.

A tak po řadě nezbytných úprav konstrukce vzlétla k obloze v únoru 1960 varianta letounu L-200A.Hlavní změnou byly již avizované motory, řadové invertní šestiválce s chlazením vzduchem, zato s přímým vstřikem paliva a kompresorem. Právě motory M337 umožnily letounu vylepšit letové vlastnosti a výkony, což bylo pro jeho prodej klíčové. Sériová výroba začala ve druhé polovině roku 1959. Změna byla i u vrtulí – nyní letouny měly již zcela nové kovové dvoulisté vrtule s elektrickým nastavováním listů a šlo o typ V-410. Moravy „áčka“ bez problémů dosáhly rychlosti 310 km/hod, při cestovní rychlosti v ekonomickém režimu motorů se zvýšil dolet na solidních 1700 kilometrů. Po těchto úpravách se letoun začal dobře prodávat k celé řadě tuzemských i zahraničních zákazníků. Ve speciálních variantách mohl být jako výcvikový pro navigátory, v sanitní úpravě (známé např. pro Polsko), ale také pro fotogrammetrické práce. Samozřejmě jeho hlavní „parketou“ byl výcvik pilotů dvoumotorových letounů a služby aerotaxi. Letadla létala v mnoha zemích světa a dostala se např. až do Austrálie. Deset letounů se stalo součástí flotily letecké společnosti ČSA na Ruzyni.              Áčkových Morav se celkově vyrobilo 160 kusů a létaly v 16 zemích světa.

Vývoj ale šel dál a díky provozním zkušenostem s letouny Morava a také ze spolupráce s řadou zákazníků včetně těch zahraničních vznikl vylepšený letoun L-200D. Hlavní změnou byla instalace hydraulických čerpadel na obou motorech (áčko je mělo jen na levém motoru) , což podstatně zvýšilo bezpečnost letu. Další změnou ihned znatelnou pohledem byla instalace dvojice nových kovových třílistých automatických vrtulí firmy Avia V-506. Ty měly hydraulické ovládání a díky nim se využilo plného startovního výkonu dvojice motorů, což vyžadovali někteří zákazníci – zejména trh v SSSR. Tam byla velmi malá letiště a krátký vzlet byl nutností. Letouny byly daleko lépe vybaveny avionikou umožňující noční létání i lety v horším počasí. Do výbavy se tak dostal např. radiokompas RKL-301 a řada jiných moderních přístrojů. Výrobce z Kunovic nabízel zahraničním zákazníkům alternativní montáž i jiných typů radiostanic plus dalšího vybavení. Až do roku 1964 se vyrobilo slušných 197 letounů L-200D a bylo je možné vidět v provozu ve 13 zemích. V tehdejší ČSSR letouny létaly nejen u státních podniků, ale také u armády, Ministerstva vnitra a samozřejmě rovněž u Svazarmu.

Poslední vyvíjenou variantou a současně „labutí písní“ Morav byla varianta L-210. Šlo o upravený letoun pro pilota a pět cestujících. Ten pátý seděl zcela vzadu s hlavou v nezbytné „bublině“ vytvořené speciálně tvarovanou zadní částí skla kabiny. Konstruktéři z pevnostních důvodů zanýtovali levé dveře a také motory měly zvýšený startovní výkon o 7,34 kW, kovové vrtule měly jiný profil listů a musel se rovněž změnit tvar krytů hlavního podvozku. To bylo dáno použitím větších podvozkových kol z letounu Z-37 Čmelák. Bohužel, takto létal jen jeden letoun, verze se výrobně nakonec neprosadila. Nakonec byl drak letounu upraven do zpět do standardu L-200D, ovšem levé dveře zůstaly jako pevné bez možnosti otevírání. Tento zajímavý letoun výr.č. 170814 začátkem 70 let obohatil hangár Slováckého aeroklubu v Kunovicích, kde létal ale bez páté sedačky, která byla již dříve z letounu demontována.

Letouny Morava různých verzí létají dodnes u nás i v zahraničí, včetně té daleké Austrálie. A není tomu tak dávno, kdy dvojice pilotů Richard Santus a Petr Bold se starou dobrou L-200A Moravou s registrací OK-OFI (duben 2008) při letecké expedici dosáhli severního pólu. S padesát let starým strojem to byl výkon naprosto neuvěřitelný! A tak doufejme, že typický trochu „brumlavý“ zvuk Morav budeme slýchat nad sebou co nejdéle. Rád bych touto cestou poděkoval za řadu informací panu Albertu Orlitovi, se kterým jsem si v minulosti vyměnil řadu snímků letadel i informace o v Kunovicích vyráběných typech. Nebýt jeho vzpomínek a především rozsáhlého archivu, nebyla by historie kunovických letadel asi nikdy úplná. A ještě na závěr pozvánka právě do Leteckého muzea v Kunovicích, kde mimo jiné můžete vidět krásný letoun L-200D Morava s registrací OK-RFS vyrobený již v roce 1962 v krásně barevném kabátě. Letounů tam mají pochopitelně daleko více, stačí navštívit jejich webové stránky na adrese: http://www.museum-kunovice.cz/