Letecky necestují jenom lidé, ale i zvířata. Nemyslím nyní jen domácí mazlíčky, ale hlavně opravdu exotické zástupce fauny, které přepravovali v minulosti do anebo z Prahy různí letečtí dopravci včetně tuzemských ČSA.

Ve svém archivu mám mnoho fotografií z ruzyňského letiště a tak se nyní můžeme podívat do doby, kdy k nám byla pro zoologické zahrady (zejména pro safari ve Dvoře Králové nad Labem) dopravována různá exotická zvířata a někdy i ptáci a plazi. A tak si dnes můžeme podívat mimo jiné na krásné barevné fotografie z pražského mezinárodního letiště v Ruzyni, kdy k nám přilétl nákladní speciál společnosti Luzfthansa – čtyřmotorový Boeing 707-330C s registrací D-ABUE se zástupci exotické fauny z Afriky.

Byl horký červenec 1974, když se postupně dvojicí nákladních Boeingů 707 společnosti Lufthansa do Prahy dostal cenný živý náklad exotických zvířat z černého afrického kontinentu. Mnoholetá práce významného zoologa Ing. Josefa Vágnera vyvrcholila organizací na tu dobu vskutku nebývalého transportu, kdy řada zvířat musela být přepravena letecky.   A nastal problém především … politický. V Africe v té době mnoho nákladních letadel na daný termín právě k dispozici nebylo a v tomto ohlednu nemohli vyhovět ani dopravci tzv. zemí socialistického bloku, kdy v drtivé většině u nich tehdy převažovaly letouny určené pro dopravu cestujících, a ještě často na kratší vzdálenosti.

Partajní funkcionáři Ing. Vágnerovi, ač neradi, nakonec schválili přepravu zvířat Boeingy 707 společnosti Lufthansa. Ostatně právě západoněmecký dopravce měl už v té době mnohaleté zkušenosti s dopravou exotických zvířat, některé z nich i pro zoologické zahrady u našich sousedů v Polsku. Když odmyslíme papírovou bitvu a hodně náročné placení na západ (jak jinak než 100 % předem…), následovala i složitá příprava zvířat do speciálních transportních beden v kombinaci dřeva a lehkých kovů. Pro vlastní dvojici letů byly vybrány stroje B 707-330C registrací D-ABUE a D-ABUI , což byly nákladní speciály upravené i pro transport živých zvířat na dlouhých trasách.

Jeden z letounů odstartoval ve dvě hodiny v noci místního času z letiště v keňském Nairobi, aby po více jak sedmi a půl hodinách letu přistál v Praze. Na palubě byl jako jediný Čech již zmíněný Ing. Vágner, ten byl v Africe již na čtvrté lovecké cestě trvající přes sedm měsíců. Navíc tehdy šlo o největší letecký transport zvířat z Afriky na světě! V jednom B707 do Prahy nakonec dorazilo úctyhodných 173 zvířat, plazů i ptáků: slůňata, mladí nosorožci, pštrosi, papoušci, malé želvy, varani a řada dalších zvířecích cestujících. U mnoha z nich to byla jediná možnost bezpečné přepravy, protože by na delší cestě mohli uhynout. Další větší zvířata – nosorožci, žirafy a zebry tehdy jela lodí přes Hamburk, odtud se plavila naší říční plavbou až do Čech.

Naložení v Nairobi bylo vcelku rychlé – hodinu a půl. Po startu letoun nastoupal do letové hladiny 10 500 metrů a letěl rychlostí 900 km/hod. Byla to svým způsobem symbolická cesta, neboť kapitánem letu byl pan Karl Hainz Hamel, jehož babička byla naše krajanka z Domažlic! I když nehovořil moc dobře česky, Ing. Vágnerovi se stal „kolegou“ za letu, a dokonce měl zájem s ním být na dovolené v Africe při další lovecké výpravě. Tři roky trvala příprava celého lovu dalších zvířat pro Československo a byl položen základ našich stávajících zoologických zahrad a hlavně safari ve Dvoře Králové nad Labem.

Na dalších fotografiích pak už můžeme vidět jen „malou“ přepravu mladých lvů běžnými Boeingy 737 ČSA v době ještě relativně nedávné. Letecká doprava živých zvířat má dnes svá úskalí, od hygienických předpisů, přes následnou nutnou karanténu až po velmi pečlivou nakládku a vykládku na letištích. Navíc se letouny musí podobit speciální desinfekci, s níž si na ruzyňském letišti dodnes pracovníci speciálních firem bez problémů poradí. Časem se ještě k přepravě zvířat vrátíme dalšími unikátními fotografiemi.