Při pohledu na dobové snímky ze zimy v roce 1929 na nás může dýchnout romantika. Spousty sněhu, kbelské letiště plné krásných klasických letadel…Ale ono to bylo o dost jinak. Rekordní mrazy toho roku si v řadě evropských zemí bohužel vyžádaly mnoho obětí, kolabovala doprava a s ní logicky i zásobování uhlím, děti měly nenadálé uhelné prázdniny, avšak i v těch mrazech se na kbelském letišti provoz téměř nezastavil …

Zimy za první republiky bývaly v naší zemi bohaté na sníh i mrazy. Ale ta v roce 1929 přepisovala teplotní rekordy a opravdu kromě mohutných přívalů sněhu mrzlo až praštělo! Ve svém archivu mám řadu dobových snímků z provozu na kbelském letišti, kde se až na výjimky létalo! Samozřejmě bylo nutné dostatečně dlouho zahřívat klasické pístové letecké motory a také vypořádat se s přívaly sněhu tak, aby byl letecký provoz bezpečný. S vypětím sil se to částečně dařilo, i když jednotlivé lety nabíraly zpoždění. A navíc když nebylo uhlí, téměř nejezdily ani vlaky, takže letecká doprava byla prakticky jedinou možností, jak se dostat z jednoho státu do druhého. Zajímavé ovšem bylo to, že žádná z leteckých společností toho nevyužila a skokově nezdražila letenky, aby na tom vydělala co nejvíce! Jak by to asi dopadlo dnes?  Jeden z tehdejších meteorologů na tuto příšernou zimu vzpomínal ve svém deníku. Situace v Evropě tehdy vypadala takto: nad Evropu se dostal mrazivý vzduch ze Sibiře. Během prosince 1928 klesaly teploty v naší zemi jen mírně pod nulu, to se ovšem v dalším měsíci radikálně změnilo!

Velmi rychle začala teplota vzduchu klesat, v noci se vyjasnilo a jak byla hutná sněhová pokrývka, právě noční teploty dosahovaly rekordních hodnot, což dokládají měření meteorologických stanic prakticky po celé republice včetně těch na letištích. A bylo ještě hůře. Po následujících 62 dnů nestoupla teplota nad nulu, rekordní mráz byl zaznamenán  11.2.1929 v jihočeských Litvínovicích, kde naměřili neuvěřitelných mínus 42,2°C!!! Dodnes nebyl tento rekord překonán. Hasičům zamrzaly hadice, což byl opravdový problém při hašení požárů. K tomu ještě již dříve zmíněný nedostatek uhlí, na nádražích přimrzaly vagóny ke kolejím. Doslova umrzlo mnoho potulných dráteníků, řada kočujících cikánů včetně jejich koní (!!!), zmrzlí ptáci padali ze stromů, prostě hrůza. Na letištích se musely velmi intenzivně vytápět hangáry a hlavně hlídat, aby nezamrzala vrata hangárů.

Samozřejmě netřeba zdůrazňovat, jak si letečtí mechanici přišli na své. Na kbelském letišti měli mimořádné služby a povolali i důchodce, aby se celý provoz letiště mohl nějak zajistit. Klasické hvězdicové pístové motory tehdejších dopravních letadel se musely zahřívat, aby se mohly vůbec nastartovat. Podle vzpomínek tehdejších pamětníků trvala předletová příprava jednoho letounu klidně i déle než hodinu! Práci dále ztěžovaly pořádné sněhové vánice a posádky letadel musely velmi pečlivě plánovat lety, protože ten mráz a sníh byl v celé Evropě. Pro ilustraci: v centru Prahy bylo 120cm sněhu, na letišti Kbely téměř 150cm, na horách přes čtyři metry. Střecha Maroldova panoramatu se propadla a ve druhé polovině února 1929 byla zrušena i výuka ve školách.

Ale zpět k provozu na kbelském letišti. Tehdy spojili své síly opravdu všichni, vojáci pomáhali s udržením provozu dopravních letadel, protože to bylo ve státním zájmu a naopak, civilní mechanici vypomáhali zase svým vojenským kolegům. Zajímavostí byl příspěvek firmy Baťa. Tato obuvnická společnost zdarma dodala odolné zimní boty všem, kdo na letišti ve Kbelích potřebovali, manažeři prostě prohlašovali, že republika potřebuje v takové nouzi plně spolehlivý vzdušný přístav a proto i oni k tomu přispějí svou obuví. Z letiště v Otrokovicích tak byly vypravovány mimořádné lety, aby tato obuv byla co nejdříve k dispozici. Umíte si to představit dnes? Asi jen těžko… Zamrzaly vodovody a cena džbánu vody vylétla z koruny na plných pět korun!  V Olomouci umrzl voják na stráži …

Pokud se podíváme na staré černobílé fotografie ze kbelského letiště, jen nám jasné, že zachování jeho provozu znamenalo obrovské usilí. Kam oko dohlédlo, všude byly sněhové mantinely, neustále bylo třeba upravovat plochu, aby byl možný provoz i větších letadel s co nejmenším omezením. Vojáci nemohli připustit, aby stíhací letouny byly díky této situaci uzemněny a tak mimořádné směny pomáhaly i jejich provoz udržet. Všichni se jen modlili, ať pro intenzivní vytápění někde na letišti nezačnehořet, protože zamrzající hadice by zkázu rychle dokonaly. To se naštěstí nestalo. O cestující nebyla nouze, naopak. V Praze a v Čechách uvěznění obchodní cestující, diplomaté apod. mohli cestovat jen letadlem. A někteří poblíž letiště v improvizovaných podmínkách i nocovali, jen aby nepropásli další volné místo na letecké lince směrem domů či za pracovními povinnostmi.

Letos si budeme připomínat 100 let samostatného státu a tak i tato zajímavá kapitola v dějinách našeho létání nám může připomenout ta léta, kdy se letecký provoz potýkal s velkými obtížemi. Naši lidé ale obstáli a dokonce zpoždění leteckých spojů bylo často menší než v okolních zemích.