Doslova před pár dny jsme si připomněli výročí, na které by se rozhodně nemělo zapomínat. Letos je to rovných osm desítek let od začátku legendární vzdušné Bitvy o Británii. Jak je obecně známo, v několika perutích se jí zúčastnilo celé množství našich pilotů. Mnozí z nich bohužel při bojích položili svůj život a dnes už žije jen velmi malá skupina válečných veteránů pamatující tuto událost.

Mnozí z nás už jako děti hltali knihy Františka Fajtla či jiných pilotů, jejichž díla stihla vyjít třeba kolem roku 1968, respektive v dobách, kdy už zase bylo možné o jejich leteckých činech psát i hovořit. Bylo by jistě nošením dříví do lesa znovu a znovu uvádět celé množství známých či méně známých jmen pilotů, mechaniků, zbrojířů – zkrátka všech, bez kterých by tito stateční muži s letouny Royal Air Force prostě nevzlétli. A pak: na nebi hrdého Albionu to byla ona pověstná hrstka lidí, co svým pilotním uměním zachránila obrovské zástupy obyvatel po celé Anglii a nejen tam.

Vlastní letecké Bitva o Británii probíhala od července do října roku 1940 a pro nacisty to byla první drtivá rána přímo do jejich čela a že ji potřebovali! Mnozí generálové kolem Hitlera těžce podcenili umění pilotů RAF a jejich neustále se zdokonalující leteckou techniku, právě ta jim dovolila „skopčákům“ pořádně nakopat zadky. Ostatně vývoj dalších válečných událostí na sebe nenechal dlouho čekat a piloti mnoha letounů RAF dávali oněm nestydatým řečem o velkoněmeckém „lebensraumu“ červenou kartu. Fricové brzy pochopili, jak směrem na Anglii cesta hnědých uřvaných košil nepovede.  Naši piloti rozhodně nezůstali jen tak stát stranou a naopak, patřili jednoznačně k nejlepším! Minimálně 88 našich pilotů se zúčastnilo této veliké válečné operace. Absolutním esem se stal náš Josef František se sedmnácti potvrzenými sestřely! Angličtí a kanadští kolegové v RAF velmi vysoko hodnotili pilotní umění našich letců a rádi s nimi létali i ve společných posádkách při misích s cílem bombardovat fašistické Německo a jeho válečný průmysl.

Ale už dříve, 10. července 1940 byl vydán rozkaz RAF k vytvoření první čs. perutě a ta měla označení 310. Toto číslo se stalo legendou. Časem se stala absolutně nejvíce úspěšnou perutí v řadách RAF.  Celkem stihli 938 operačních letů, při nich sestřelili jistě 40 nepřátelských letadel a 11 pravděpodobně, k tomu ještě poškodili šest dalších letadel protivníka. Až do konce května 1941 se v Anglii vytvořily celkově čtyři naše perutě. K tomu ale ještě někteří z našich pilotů létali z různých důvodů i u jiných perutí, například s Poláky a také našich letečtí mechanici a zbrojíři působili rovněž i u dalších perutí. Československo- britská úmluva podepsaná v říjnu 1940 navíc naše letce zařadila do dobrovolné zálohy Royal Air Force, to ale skončilo vzájemnou dohodou během roku 1946. Nicméně i poté v dalších letech mnozí z našich krajanů i nadále působili u RAF (hlavně ti, kteří se nevrátili domů po válce) a také ostatní, kdo museli po únoru 1948 opět prchat před terorem, nyní komunistickým.

Bez jakéhokoliv patosu lze říct: i díky našim pilotům se podařilo Bitvu o Británii opravdu vyhrát. V Anglii na to dodnes nezapomínají a proto na mnoha leteckých dnech, kde létají historické letouny, můžeme vidět na stožárech i naši státní vlajku. Když jsem byl na jedné takové akci v Duxfordu v roce 1990 i 1991, někteří tehdy ještě žijící naši piloti (tuším v čele s Františkem Fajtlem) když byli hlasatelem uvítáni na čestných místech na tribuně, ozval se mohutný potlesk trvající mnoho minut. Jejich oči se nápadně leskly… určitě i při vzpomínce na padlé či těžce zraněné kamarády. A byli to právě naši letečtí veteráni, kdo dostával od té doby pravidelně pozvánky na letecké vzpomínkové akce a to nejen v Anglii.

S přibývajícím časem ubývá našich válečných hrdinů létajících tehdy v řadách RAF a přijde i den, kdy mezi námi bohužel nebude ani jednoho. Jsme proto vděčni všem, kteří o ně v jejich vysokém věku pečují a rád bych zde touto cestou všem takovým poděkoval. Není to samozřejmost. Byly doby, kdy mnozí z nich žili v potupných podmínkách, museli pracovat v podřadných pozicích na stavbách, dolech či hutích jen proto, že za naši svobodu bojovali na západní frontě, což bolševikům velmi vadilo.

Před lety vyšla kniha Kennetha G. Wynna  s názvem „Muži bitvy o Británii“ k šedesátému výročí této letecké bitvy. Podle autora hned 88 našich pilotů obdrželo vyznamenání  – sponu Bitvy o Británii – a spolu s nimi i mnoho dalších pilotů. Již v červenci 1947 se ve Westminsterském opatství slavnostně otevřela Pamětní kaple Bitvy o Británii a nejen tam si dodnes můžeme připomenout hrdinství všech našich pilotů a ostatních leteckých profesí RAF. Hrdinů nám z té doby ubývá, ale jejich činy rozhodně nejsou zapomenuty.