Druhá světová válka skočila přesně před 70 lety. Další globální konflikt zanechal miliony obětí a měl logicky dopad i na leteckou dopravu. Pojďme se alespoň pomocí fotografií podívat, jak to vypadalo v průběhu války na ruzyňském letišti. Ihned po okupaci bylo celé letiště obsazeno německými vojsky. V polovině března 1939 pracovalo u ČSA a Čs. letecké společnosti ( ČLS ) 36 pilotů , 22 palubních telegrafistů , 8 stevardek a jejich počet uzavírala skupina 19 palubních mechaniků. Dne 16.3.1939 přímým letem z Berlína na Ruzyni přistál Junkers 52/3m Luftwaffe, aby přivezl skupinu leteckých specialistů a také nové vedení letiště. Všechnu činnost zde převzal vojenský „Fliegerhorst“ a ihned začal s propouštěním drtivé většiny českého personálu. Všechny letouny byly postupně přeregistrovány na výhradně německé imatrikulace začínající písmenem D a náš civilní letadlový park od tohoto okamžiku patřil minulosti. Některé letouny byly přelétnuty do zahraničí rovnou, jiné – jako např. Savoie-Marchetti SM-73 byly částečně demontovány a později odeslány železnicí do Itálie.

Během války Němci na letišti v Ruzyni provedli řadu stavebních prací, aby se zvýšila kapacita letiště a bylo umožněno přistání větších transportních letadel. Okupanti instalovali také nové radionavigační systémy a probíhala také stavba pevných vzletových a přistávacích drah, což byl ovšem ještě projekt z doby před válkou. Během celého konfliktu se v Ruzyni opravovaly různé typy letadel a od ledna 1940 zde byla zřízena vojenská letecká škola pro budoucí piloty Luftwaffe ( FFS ). Většina adeptů poté odcházela jako piloti bombardovacích letounů, škola zde měla působiště až do roku 1944. Němci na Ruzyni měli pestrou směsici letounů – Heinkely 111, Junkersy 86 i 87, Dorniery 17 atd. O nehody rozhodně nebyla nouze.

Některé byly i mimo letiště . Například 15.7.1941 cvičný Heinkel 111B s trupovým označením DA+AZ se při přiblížení k letišti od západu po chybě pilotního žáka zřítil přímo na jeden obytný dům v obci Jeneček. Díky malé výšce instruktor nestihl zasáhnout, letoun byl zcela zničen a oba piloti zahynuli. Obrovské štěstí měl jeden obyvatel domu, ten spal v jediné místnosti a ta naštěstí nebyla poškozena … Postupně zde ovšem působily i jiné útvary Luftwaffe.

Jak se ovšem blížil konec války – to už bylo na jaře 1945, tak se provoz na letišti postupně měnil. Přibývalo stíhacích letounů a objevily se zde i proudové Me-262 Schwalbe. Spojenecké letectvo se činilo a během dubna a května stejného roku v prostoru letiště sestřelilo a nebo vážně poškodilo řadu těchto proudových letounů, jejichž trosky se staly brzy zdrojem leteckých „suvenýrů“ pro české kluky i některé z dospělých. Ostatně i účastníci pražského povstání viděli na vlastní oči, jak Luftwaffe začala s cílenými útoky na objekty kolem Masarykova nádraží a okolí řady barikád. Některé „Švalbiny“ se pokoušely shazovat bomby na některá místa v kolem Jenče, kde působily partyzánské oddíly.

A byl to místní odboj, který se zapojil do boje s 1. pěší divizí Ruské osvobozenecké armády ( Vlasovci ) a postupně během 6. a 7.5. poškodili na ploše letiště celou řadu letadel. Podařilo se jim zapálit i část zásob paliva a tím pádem ochromili další leteckou činnost protivníka. Nastala noc 8.5.1945.

Němci houfně opouštěli letiště jak se jen dalo, 18 letuschopných Me-262 čtyři dny předtím odlétlo do Žatce a po dotankování pokračovali do spojenci obsazené oblasti – většinou na bavorská letiště. Skupina německých vojáků mezitím ničila stroje neschopné letu a další vojáci kladli miny na různé přístupové cesty k letišti, do odbavovací budovy, hangárů a dalších provozních objektů. K jejich odpálení dle pamětníků nakonec nedošlo, jelikož letiště bylo naštěstí ušetřeno od přímé pozemní operace. Naši lidé se opatrně začali objevovat na letišti až 9.5. ráno, šlo většinou o bývalé zaměstnance a všichni začali s úklidem dráhového systému od vraků letadel a vojenského materiálu v jejich okolí.

Prvním sovětským letounem, který přistál na Ruzyni byl IL-2, legendární Šturmovik, ten přistál během dopoledne 8.5.1945. O pár hodin později odlétl, aby se zanedlouho vrátil s celou skupinou letounů stejného typu. Kolem páté hodiny ráno dne 9.5. se u letiště začaly objevovat první sovětské tanky. Ve stejný den po druhé hodině odpoledne zde přistál i náčelník štábu letectva SSSR. Ruzyně měla velké štěstí – letiště bylo sice poškozeno, ovšem dráhový systém včetně stojánek byl schopen provozu a tak se ihned poté mohlo začít s nutnými opravami.

S letouny spojenců se od tohoto okamžiku doslova roztrhl pytel. Přistávaly zde i „velké kotle“ jako B-24 Liberator a zajímavostí byly i letouny Bell P-39 Airacobra se sovětskými hvězdami s méně obvyklými čtyřlistými vrtulemi. Ihned po válce letečtí specialisté začali s opravami kořistních typů letounů. Některé z nich se staly základem nově se tvořícího čs. vojenského a později i civilního letectva. V Praze za války mimo jiné působila konstrukční kancelář firmy Junkers a na letišti se podařilo uvést do letuschopného stavu jejich velký třímotorový Ju-352. Hned dostal speciální úkol, aby dne 20.7.45 přepravil osobní automobil Tatra jako dar výrobce přímo Stalinovi do SSSR.

V květnu 1945 se na letišti několikrát objevil i maršál Koněv. Poté z Anglie začala doprava našich letců bojujících v řadách RAF. Většinou se létalo letouny Consolidated B-24 Liberator z anglického Manstonu. Skupina prvních pěti Liberatorů se objevila na Ruzyni již 30.7. 1945. Na naše letce čekalo opravdu vřelé uvítání , okolí letiště bylo plné lidí, doslova hlava na hlavě.

Bohužel, pozdější léta byla pro řadu našich letců opakem takového vřelého návratu, to je ovšem už jiný příběh … Letiště v Ruzyni začalo postupně s civilním provozem. Československo se také stalo jedním ze zakládajících členů ICAO ( Mezinárodní organizace civilního letectví ) tzv. Chicagskou úmluvou a to již v roce 1944, u nás se tato úmluva stala zákonem č. 147/1947 Sb. Postupně začal mírový provoz a díky zachovalému ruzyňskému letišti k nám mohly létat i první zahraniční dopravci. Po únoru 1948 se ovšem vývoj stočil jiným směrem, o tom ale až někdy příště. Původní „kachlíková“ budova navržená panem architektem Adolfem Benšem ( od dokončení r.1937 slouží jako Terminál 3 dodnes ! ) byla oceněna na specializované výstavě v Paříži ve stejném roce a stále zůstává jedním ze symbolů rozvoje naší letecké dopravy.