Pilotinfo

Zdeněk Hanuš Knapp – poválečný „kontrolor leteckého provozu“ letiště Praha-Ruzyně

Přidáno: 26. Září 2016Autor:

V zapomenutém příběhu Zdeňka Hanuše Knappa, který jako jediný prošel po válce dispečerským výcvikem v RAF, se odráží osud celé jeho generace – vychovávané v předválečném a demokratickém Československu, za války bojující za svobodu své okupované země, a po únoru 1948 trpící z dravosti i lhostejnosti politiků, ale i těch, kteří ve službě totalitním režimu našli svou příležitosti, anebo se jen vezli.

Ctnostně se tomu říká dějiny.

Letištní plocha letiště Praha Ruzyně v roce 1946

Zdeněk Hanuš Knapp se narodil se v Praze, na Žižkově, 22. dubna 1910. Jako kluk rád trampoval i sportoval, ale nemalý zájem projevoval i o létání. Také spotřeba tranzistorových radií byla v jejich rodině neobyčejně vysoká, díky jeho živému zájmu o moderní techniku. Vystudoval ČVUT v Prze a v elektrotechnickém oboru získal titul inženýra. Po obsazení země nacistickou armádou v březnu 1939 a vyhlášení protektorátu Čechy a Morava, se rozhodl pro odchod ze země. V zahraničí se přidal k československým bojovým jednotkám, se kterými se přes Střední východ dostal do Anglie. Stal se příslušníkem 311. československé bombardovací perutě RAF u velitelství pobřežního letectva, kde létal jako radiotelegrafista / palubní střelec. Po návratu z války zůstal u svých milovaných letadel, jak říkával, a nastoupil jako kontrolor řízení místního leteckého provozu na ruzyňském letišti v Praze.

Ale po pořádku.

Když po druhé světové válce došlo k razantnímu nárůstu civilní letecké dopravy, sílila s tím současně i potřeba zajistit jeho bezpečnost. Povolání leteckého dispečera tak rychle získávalo na významu. Výnosem MD, let. sekt. č. j. 5/12 – L/10 a ai 1946 se na Státním civilním letišti Praha Ruzyně zřizuje „Oblastní kontrola“ a „Letištní kontrola místního leteckého provozu“.

Na jaře 1947 bylo Československu jako jedné z mála zemí britskou stranou nabídnuto nechat vyškolit kontrolory letového provozu, jak zněl soudobý název pro toto povolání. Britská strana si kladla za podmínky, že účastníci kurzu museli…být členy československé služby řízení leteckého provozu a perfektně ovládat angličtinu. Teoretický kurz v konání osmi týdnů a ceně sto šedesáti pěti liber se konal ve škole „Royal air force School of Air Traffic Conntrol“ ve Swindonu, ležící v hrabství Wiltshire. Po jeho úspěšném absolvování následovalo osm týdnů praxe na britských letištích Northolt a Farnborough.

Zdeněk Hanuš Knapp byl jednoznačně vybrán pro své odborné i charakterové vlastnosti. Do časopisu vydávaného sdružením zahraničních letců „Letu zdar“ přispíval svými články, ve kterých nezapřel svoji odbornou fundovanost, ale i schopnost glosovat společenské dění. Kniha „Mezi nebem a zemí“, vydaná již v roce 1946, je souborem vlastních povídek z války. Malá ukázka je nejlepším důkazem jeho pohledu na válku:

Snad nejlépe vystihl náladu a situaci Franta Naxera. Jako pilot si odlétal předepsaný počet bombardovacích náletů na Německo. Zřítil se, když dolétával druhou túru u pobřežního velitelství. Člověk letí, kolem to střílí, světlomety tě olizují. Pak uvidíš cíl. Hotové peklo. Chladný rozum ti říká, abys do toho nelez. Vždyť stačí šlápnout do kormidel a uhnout z toho. Ale nějakej pitomej smysl pro povinnost ti drží ruce a letíš zrovna do toho nejhoršího.“

1. srpna 1947 se tedy po dvou letech vrátil do Anglie, ze které startoval nad Evropu i Biskajský záliv na palubách Wellingtonů a Liberátorů.

Během kurzu zaslal z Anglie na MD několik dopisů. Upozorňoval na to, že většina přednášek je zaměřená především na budoucí adepty RAF a výcvikové materiály pro civilní potřebu zcela schází, kurz je podle něj drahý a mnohem lépe vyjde rovnou praktický výcvik na některém z letišť. Civilní obdoba školy, s předpisy ICAO, se teprve připravovala.

„Každých čtrnáct dní děláme nějaké zkoušky. Nejsem na tom zrovna nejhůře, ačkoliv je zde silná konkurence důstojníků, kteří zešedivěli ve službě ATC. Test z „Control“ jsem měl na 92 a „Signal“ na 86 procent. Byli jsme letadly na Thorny Islands, kde je ústředí pro záchrannou službu na moři. Škola by mohla mít vyšší standard. Bohužel se zde učí spousta věcí, které se v civilní službě nepotřebují. Instruktoři jsou si tohoto nedostatku vědomi, ale jak se za války vyjádřil generál Klapálek – vojna a církev jsou nejkonzervativnější organizace a nic s nimi nehne. Tudíž ani s RAF nic nehne. Přesto je tu mnoho věcí, které se pro civilní letectví hodí. Například RANAD (Routening Aerodromes and Navigational Aid Documents), sada volných listů, obsahující veškeré informace pro plánování letů v celé britské říši, ale i evropských zemích. Mám slíbeno, že dostanu přednášky pro „Runway Controlory“ podle kterých bych uspořádal kurz pro ty naše. Před týdnem jsme byli ve Farborough. Mohou tam sledovat letadla do vzdálenosti 60 NM radarem, na věži mají šest frekvencí a zaměření cílů se jim promítá na angulátoru a pak se přenáší na plotovací stůl. Kontrolor má na svém stole několik ústředen a pomocí mikrotelefonů může zasáhnout kdekoliv je třeba. Mimo to má k dispozici letištní radar. Farnborough je zde bráno jako pokusné letiště a má všechno, co si pro radionavigaci můžete vymyslet!“

Zajímavá je úvaha o velké budoucnosti radaru, kdy…z těchto důvodů bude dobré mít na pražském letišti odborníky, popřípadě celé oddělení, které se tím bude v místních podmínkách zabývat. Další poznámka směřuje k výběru budoucích ATCO (Air Tradic Controller), kde se upřednostňuje praxe v létání a letecké radionavigaci před zkušeností pozemních radiotelegrafistů. Plat ATCO je v Anglii podle kvalifikace 700 až 900 liber ročně. Vedoucí ATCO je za řádný chod služby odpovědný veliteli letiště. ATCO jsou pak podřízeni telegrafisté, zajišťující dálkové spojení či obsluhující zaměřovač.

Po úspěšném složení zkoušek odjel Zdeněk Knapp na konci října na dvou měsíční praxi na letiště do Northoltu.

„Věž je sice stará dva měsíce, ale je stavěná ještě podle starých plánů. Má mnohé výhody – klid, všechny přístroje ve věži, včetně pozice telegrafisty, nevýhoda – Briefing až na druhé straně letiště. Vyhodili již u nás na věži ten starý stůl? Mám slíbené fotografie zdejší věže – líbí se mi jejich stůl. Bohužel jsem od Vás dosud nedostal žádnou odpověď. Je velmi nepříjemné psát dopisy, když stále nevím jaká je na ně reakce,“ končí dopis z půlky října 1947.

MD ale projeví největší obavy o vyúčtování služební cesty.

„Málem jsem koupil GEE (naváděcí systém), ale chtěli za to 20 milionů, tak jsem to nevzal. Koupil jsem mastné tužky za tři pence a pošlu je na letiště s návodem. Obávám se, že přesně vím, co mám s penězi udělat. Nezapomeňte, že jsem přišel domů s jedinou uniformou a majetek mojí rodiny byl celý v pekle. Ještě dnes nemám ani jednu vlastní židli,“ reagoval tak ZHK s ironií sobě vlastní na fakt, že po návratu z války mu z vlastní rodiny nikdo naživu nezůstal.

Zdeněk Knapp navázal během pobytu řadu užitečných kontaktů na britském ministerstvu civilního letectví, získal cenné informace o naváděcích zařízeních vhodných pro československá letiště, ale pro měnící se nedemokratické poměry v zemi o jeho „zápaďácké“ zkušenosti nikdo nestál. Před návratem do své vlasti byl dokonce varován.

Přesto se vrátil.

Se svoji životní láskou, kterou poznal v roce 1936 a která na něj celou válku čekala, měl několika měsíční dceru. Na Ruzyni byl sice ještě jmenován do funkce vedoucího ADC (Aerodrome Control), jenže nový režim stál nejvíc o politickou angažovanost a členství v KSČ. Obojímu vzdoroval do listopadu 1948, pak jej z Ruzyně propustili. MD jej nemělo zájem dál v oboru zaměstnávat.

Zariskoval a požádal o vystěhování své rodiny do Anglie. Po obtížném vyřízení všech úředních formalit a zaplacení horentní kauce padesáti tisíc korun byl Knappovým vystaven společný pas. Krátce před termínem odletu je neznámý hlas telefonicky varoval, aby z Československa odletěli ještě před Velikonocemi. Zdeněk Knapp, se svoji těhotnou manželkou Ludmilou a dvouletou Hančkou, legálně opustil svoji rodnou zem na Zelený čtvrtek 17. dubna 1949 pravidelnou linkou do Londýna. Jiní, kteří takové štěstí neměli, byli příslušníky StB zatčeni krátce před odletem, jak ztělesňuje osud válečného pilota a kapitána ČSA Františka Altmana.

Komunistický režim si v té době s lidmi krutě zahrával.

Po příletu do Anglie bylo obtížné sehnat jakoukoliv práci. Muž, který přežil válku tak zpočátku nadepisoval firemní obálky, upravoval hračky (panenkám lepil řasy), v dětském kočárku rozvážel zboží. Britové si však jeho válečných zásluh vysoko cenili. V zemi, která mu nabídla svobodu i státní příslušnost, nakonec znovu vstoupil do řad RAF, kde po dvanáct let uplatňoval své nadmíru přesvědčivé dispečerské znalosti. Tři roky působil v Singapuru, odkud byl v roce 1955 přeložen na letiště v Cardingtonu u Bedfordu, kde svůj závazek dosloužil. Nedaleko odtud si Knappovi postavili vysněný domek, kde vychovávali své dvě děti Hanu a Petra.

Zdeněk Knapp si přál učit děti, prý tak…chtěl královně splatit dluh za to, že je ve Spojeném království nechala žít. Vystudoval pedagogiku a po získání bakalářského titulu učil na střední škole v Bedfordu matematiku, fyziku, technické kreslení a nakonec i angličtinu. Staral se o dům a zahradu, užíval si vnoučat. V posledním roce života cítil, že v Československu nastává změna. Nedočkal se jí, válečné útrapy jej za života dostihly třemi infarkty, ten poslední z 26. srpna 1989 nepřežil. 28. října, na státní svátek, který se však v tehdejším komunistickém Československu neslavil, byl se všemi vojenskými poctami pochován v Brokwoodu, mezi svými válečnými kamarády.

K vyslání dalších československých dispečerů po válce nedošlo. V lednu 1948 měl do Anglie odjet pražský letištní dispečer Josef Koffer. Jako součást výměnného pobytu s holandskými kolegy se připravoval výcvik československých ATCO v Amsterdamu. V Národním archivu na pražském Chodovci se kromě jiných tematických dokumentů dochoval i jmenný seznam vybraných účastníků. Avšak na místo otevřeného a svobodného nebe, došlo po komunistickém puči v únoru 1948 na československé obloze k zatmění trvajícímu dlouhých čtyřicet let.

Brána svobody byla vytržená z pantů a pohozená na hranicích s ostnatými dráty.

Letečtí dispečeři a telegrafisté, kteří po válce obětavě pomáhali rozjíždět civilní leteckou dopravu a zavádět mezinárodně platné předpisy ICAO, byli v padesátých letech StB obviňováni ze sabotování sovětských zkušeností a při výkonu své profese šikanováni. Sovětský svaz totiž členem ICAO nebyl a Československo se až do roku 1955 jednání organizace nejenže vazalsky neúčastnilo, ale neplatilo ani členské příspěvky.

Na zadní straně posledního dopisu zaslaného Zdeňkem Knappem z Anglie na podzim 1947, protkaného doporučeními ke zlepšení dispečerské práce, je kýmsi úředně připsáno:

Vzato na vědomí, dalšího netřeba. Možno uložiti. Květen 1949

Možno uložiti – vzato s nadhledem jsme dnes dál. Dnes můžeme dokonce – ukládati jako, nikdy však při tom nesmíme zapomínat, neboť historie je všude kolem nás. Takový je podle mne odkaz těch, kteří přitom na žádný odkaz nemysleli, chtěli jen svobodně žít a poctivě vykonávat svoji náročnou práci.

Osud válečného radiotelegrafisty a poválečného leteckého dispečera pana Zdeňka Hanuše Knappa je také zmíněn v knize „Ikarové bez legend a bájí“, která právě vychází v nakladatelství Barrister and Principal.

Zdeněk Hanuš Knapp řídící letového provozu Zdeněk Hanuš Knapp za války v RAF

Tematicky související články

One Response to “Zdeněk Hanuš Knapp – poválečný „kontrolor leteckého provozu“ letiště Praha-Ruzyně”

  1. 1
    Joe, Czech Spitfire Club Says:

    Děkuji Vám za zajímavý článek!

    Prosím, dovolte pár poznámek.
    Knappova kniha “Mezi nebem a zemí” vyšla v roce 1946 a pak také 1994.
    http://www.czechspitfireclub.cz/?sekce1=cs_letci&sekce2=knihy#kniha48
    http://www.databazeknih.cz/knihy/mezi-nebem-a-morem-148736
    Je dobře k sehnání v antikvariátech:
    http://muj-antikvariat.cz/hledani?q=mezi+nebem+a+mo%C5%99em&search_sub=Hledat

    Jako dispečer sloužil v RAF také Imrich Gablech, v současnosti náš nejstarší žijící válečný letec.
    http://www.czechspitfireclub.cz/?sekce1=cs_letci&sekce2=gablech_imrich
    http://www.pametnaroda.cz/story/gablech-imrich-1915-708

Leave a Reply

Údržba letadel
Pravidelná údržba letadla je základ pro jeho spolehlivost. Jsme držitelem oprávnění pro údržbu letounů.