Pilotinfo

Jak jsem byl delegátem konference Aeroklubu ČR

Přidáno: 15. Leden 2012Autor:

Jsem členem Aeroklubu České republiky od roku 1994, proti mnoha jiným aeroklubákům, které znám, je to sice jen zlomek času, při pohledu do kalendáře na letošní letopočet to ale už zase nějaký ten pátek je. Je pravda, že většinou jsem se “staral” o sebe a své létání, ale občas jsem i něco “dával”, svůj čas, svoje kontakty a svojí práci. Jezdil jsem na traktoru, když bylo třeba posekat letiště, jednal o získání akrobatických letadel v rámci deblokace ruského dluhu, držel AFIS, myl letadla, nebo “tlačil” vyhlášku, díky které je možné legálně přistávat a vzlétat i mimo letiště. Prostě normální člen Aeroklubu, nikdy jsem nebyl v žádné funkci, nikdy mě nikdo nikam nezvolil a ani jsem se nikam nehrnul, zkrátka průměr.

Začal jsem původně jako parašutista v Aeroklubu Karlovy Vary (což mi moc nešlo), ale když mě v roce 1996 Karel Machačka seznámil s Martinem Stáhalíkem, bylo jen přirozené, že jsem se dostal do dnešního stavu, kdy padák používám buď pod zadek nebo pod záda, ale pevně věřím, že ho nebudu muset nikdy použít.

Předehra

Když jsem byl v roce 2010 navržen jako delegát na konferenci Aeroklubu, vzal jsem to jako svým způsobem čest a docela se i těšil a možná o to větší bylo moje zklamání. To, že AeČR na tom není úplně dobře, jsem věděl a podle mých osobních zkušeností jsem za hlavní “žábu” na prameni považoval prezidenta AeČRu. Protože jsem nechtěl být pasivní, hledal jsem prezidenta nového, který by přijal nominaci a pro kterého bych mohl shánět podporu. Moje představa byla jednoduchá, člověk, který je aktivní v letectví (pilot, parašutista, konstruktér, manažer), který již dostatečně prokázal, že se umí sám uživit, který dokázal něco funkčního vybudovat, který chápe, že peníze nepadají z dotací, ale umí je sám vydělat, člověk, který se umí domluvit minimálně dvěma dalšímy jazyky než jen svým rodným a člověk, který ví, jak se má obléknout a ostříhat, když někam jde. Tehdy jsem měl ve svém hledáčku dva lidi, kteří podle mě vše uvedené splňovali, které znám a kterým věřím, že by pracovali pro AeČR a ne pro sebe. Oba dva mně s mým nápadem po kratším zamyšlení poslali do háje a současně mi řekli své důvody, na které jsem nebyl schopen říct nic jiného, než že mají pravdu. Dnes se jim dodatečně omlouvám, že jsem je s tím vůbec otravoval. Tolik předehra. Konference samotná byla fraška kombinovaná s tragédií. Na úvod nám prezident AeČRu nechal pustit videa o létání, ve kterých často vystupoval on sám. Nechápal jsem proč, ta videa nijak nesouvisela s konferencí, spíš to byla taková prezentace “úspěchů a vítezství”, ale nakonec došlo i mě, že to patřilo k režii. Další šok tenkrát přišel při projednávání žádostí o přijetí nově vzniklých aeroklubů do AeČRu. To, kolik nenávisti, uskřípnutých mindráků a závisti se vejde do jedné místnosti, mi tenkrát vyrazilo dech. Finanční situace AeČRu se odprezentovala ve stylu – za všechno zlé může Popelka, který tady sice není, ale o to víc na něj můžeme nadávat. Představení pokračovalo řešením naprostých ptákovin a čas vesele utíkal až došlo na volbu prezidenta. Kandidáti se představili tuším tři – úřadující prezident Vlasta Dvořák, Miloš Ramert a jeden pán, na jehož jméno si už nevzpomenu, ale jeho představy o řízení AeČRu byli úplne mimo realitu. Při vší úctě k Milošovi, jsem v jeho kandidatuře neviděl nic, co by mohlo změnit stávající stav. Přihlášení kandidatury Jirky Durase, kterého znám od svých úplných začátků, těsně před samotnou volbou, bylo bez předchozího dojednání podpory spíš gestem zoufalství než čeho jiného a já nakonec volil Vlastu Dvořáka. Když dnes přemýšlím proč, tak asi proto, že jsem si říkal, co si nadrobil ať si taky vyžere. Volba proběhla v pokročilé odpolední hodině a mě teprve teď došlo, proč byl začátek konference tak hrozně zpomalený, proč jsme sledovali nesmyslná videa. Delegáti už toho měli dost, ti ze vzdálenějších koutů už odjížděli nebo se k tomu chystali a bylo jasné, že skutečně podstatné věci už nikdo nemá chuť ani sílu řešit. Holt není nad dobrou režii.

Déjà vu 2012

Co jsem čekal od letošní konference? Popravdě nic převratného, svojí nominaci jsem po své předcházející zkušenosti vzal bez nějakých větších očekávání a spíš jsem počítal s tím, že budu “držet vlajku” našeho aeroklubu. V průběhu doby od poslední konference jsem měl možnost blíž poznat lidi, kteří pro aeroklub, ale vlastně pro všechny létavce z oboru, kterému se říká general aviation, něco skutečně pozitivního dělají. Jen nejsou vidět a nijak si velkohubě nepřivlastňují cizí zásluhy. Těch lidí je celá řada a ve svém volném čase, který jim nikdo neplatí, je bylo možné potkávat na různých jednáních na Úřadu pro civilní letectví nebo Ministerstvu dopravy. Tady není prostor je vyjmenovat a stejně bych na někoho zapomněl, za všechny ale můžu uvést třeba Tomáše Rendlu. Ten mimochodem ani na letošní konferenci nebyl, natož aby mu někdo ve výčtu úspěchů třeba poděkoval.

Začátek konference začal řešením toho, zda má být vystoupení tří (tak jak byl návrh) nebo šesti minutové. Osobně si myslím, že pokud někdo neumí zformulovat myšlenku do tří minut řeči, je skoro lepší, aby mlčel a pokud by jeho návrh v diskuzi ke stanovám měl být delší, mohl ho dát předem písemně, času bylo dost. Stejně tak věřím, že pokud by říkal něco opravdu zajímavého, určitě by ho nebylo možné po skončení třetí minuty useknout. No nic, čas vesele utíkal a já začínal mít pocit, že to je to hlavní o co tady jde.

Vystoupení prezidenta AeČRu bylo plné samých úspěchů, ani zmínka o kauze Blaníky, ani zmínka o idiotském dopise v maďarštině, ani slovo o vyhazovu lidí od Mlýna, který se pak musel komplikovaně řešit za asistence právníků, ale došlo na opakování sebechvály za lety po EU bez plánu (to už se chválil v roce 2010) a pokud něco bylo špatně, může za to Popelka, teda vlastně letos ne, letos to jsou zlí parašutisti.

Následovalo vystoupení předsedy kontrolního výboru. Suše zkonstatoval, že kontrolní výbor se od poslední konference (v roce 2010 !!!) sešel třikrát a podklady pro svoji práci dostal jen jednou!!! Hospodaření AeČRu podle něj skončilo v roce 2010 ztrátou v řádu miliónů a v roce 2011 (v půlce ledna 2012 !!!) ještě nikdo netuší, ale asi to bude podobné. Nevěřil jsem vlastním uším, díval jsem se po sále a nestalo se nic. Vůbec nic. Sakra, kdybych se na valné hromadě společnosti, jejímž jsem akcionářem, dozvěděl, že ekonomicky prožíráme svoji podstatu, management odmítá (nebo neumí?) dát dozorčí radě čísla  o hospodaření a dozorčí rada řekne hmm, tak nám je nedali, ale my s tím stejně nic neuděláme tak co, tak okamžitě navrhnu výměnu jak dozorčí rady, tak představenstva a následně managementu, to v případě že na to mám v ruce dostatečný mandát (počet akcií), pokud ne, tak ty svoje ihned prodám a prchám tak daleko, jak jen je to možné. Následovalo vystoupení předsedů jednotlivých komisí. Jediné vzrušení přinesl ten z plachtařské, protože to spíš než pokračování výčtu úspěchů vyznělo, že král je nahý. A zase se nestalo nic. Teda stalo, začali se projednávat nové stanovy. V situaci, kdy zaznělo to, co zaznělo ve vystoupení zástupce plachtařů a hlavně zástupce revizní komise, v okamžiku, kdy definitivně skončili peníze ze Sazky, příjem z flotily je negativní, mi to přišlo jako poslední kapka. Když to přirovnám k Titanicu, do lodi teče, pumpy přestávají fungovat, loď jde ke dnu a my se jdeme dohadovat nad zasedacím pořádkem v jídelně. V ten okamžik jsem si vzpomněl na předchozí konferenci, účelem je všechny utahat tak, aby v okamžiku, kdy se budou řešit zásadnější věci, jako je stav AeČRu nebo osud jeho flotily, tam již významná část lidí nebyla nebo nevnímala.

V ten okamžik jsem si řekl, že končím. Končím jako delegát konference i jako člen Aeroklubu České republiky. Je mi to líto, potkal jsem díky němu spoustu skvělých lidí, naučil se vyskakovat z letícího letadla i letadlo pilotovat. Doufám, že to všechno jednou splatím tím, že budu i dál pomáhat těm, kteří přicházejí po nás, ale už ne v rámci organizace, která má úžasnou historii a kdysi i vynikající jméno. Omlouvám se, že jsem nebojoval a že třeba někomu křivdím. To co jsem napsal je můj, možná subjektivní, názor a není to názor našeho aeroklubu, takže až si někdo bude chtít zchladit žáhu, tak prosím na mně.

Dvě poznámky na závěr

Z letošní konference jsem odešel někdy po třinácté hodině, kdy mě to definitivně dožralo, takže pořád je ještě možné, že po mé kapitulaci se něco zásadního stalo a věci jdou správným směrem. Strašně rád bych tomu věřil.

Pokud by někdo měl z mého textu pocit, že za všechno špatné může Vlasta Dvořák, tak se plete. Dnešní stav má mnohem hlubší kořeny a svým způsobem (minimálně mlčením) si za něj můžeme všichni, včetně mě. Pokud by Vlasta dnes rezignoval, nezmění to nic, nebo jen velmi málo. V Roudnici je za ním vidět spousta práce, jen si dnes myslím, že prezidentování AeČRu bylo a je nad jeho síly, nic míň, nic víc.

Štítky: , ,

Tematicky související články

5 Responses to “Jak jsem byl delegátem konference Aeroklubu ČR”

  1. 1
    létací Says:

    Milane,

    to to trvalo než jsi pochopil která bije. Škoda, že jsi léta stavěl na jednostranném informování od lidí, kteří jsou do toho celého zapojeni.

  2. 2
    Pepe Says:

    Milane,
    škoda, že jsi nezůstal do konce a nebyl jsi na minulých konferencích. Možná by tvůj pohled na věc nebyl tak zkreslený. Asi jsi vůbec nepochopil, že AeČR jsme “my” ne “oni”. Takže kdyby se takhle “zodpovědně” chovali všichni tak to můžem zabalit. Naštěstí většina delegátů byla rozumnějších než ty…Třeba potřebuješ jen víc času a zorientuješ se a pochopíš…

  3. 3
    Václav Says:

    Pro Pepe,
    pokud organizace na konferenci nepředloží ekonomické výsledky /včetně závazků/, pak se dá očekávat spousta problémů. Jedním z nich je třeba návštěva exekutora v Tvém aeroklubu se spoustou cedulek, které třeba nalepí na Tvoje letadlo /nejsem odborník na obchodní právo, ale v této zemi je možné skoro všechno/. A pak už to nebude taková sranda. V tomto případě je skutečně nejrozumější varianta nemít nic společného s “rozumnými” důvěřivci, kteří jsou schopni nacpat celoživotní úspory do KAMPELIČKY s vidinou 20% výnosu pod heslem “vždyť nám to za první republiky tak dobře fungovalo, vždyť jsem to byli my a ne oni, kteří pečovali o naše vklady “- variace na “dyť aerokluby fungoval od války, tak proč by to nemělo fungovat dál”

  4. 4
    Jirka Says:

    No a to ještě nebylo do teď zveřejněno usnesení konference. Při schvalování usnesení to bylo maso. Bajzík na účastníky mířil kulovnicí a museli prý hlasovat podle toho, jak to nadiktoval Dodalovi do klávesnice.

  5. 5
    Jirka Says:

    No, AeČR stojí na pravidlech kolchozu, tak vo čem ta diskuze.

Leave a Reply

Prodej letadla Cessna
Prodej letadel Cessna a Maule, prodej leteckých motorů Lycoming a náhradních dílů s nízkými cenami.