Sobota 2.6.2018 byla prvním dnem již tradiční Aviatické pouti na letišti v Pardubicích. Svéráz celé akce doplnilo i počasí, to opravdu nemělo daleko k tropům a řada návštěvníků byla ráda i za malý kousek stínu. Naštěstí foukal i osvěžující vítr a oproti předpovědi počasí žádné přeháňky ani bouřky nedorazily. Podle posledních informací na letiště během celého víkendu nakonec dorazilo kolem 25 tisíc návštěvníků a to jen svědčí o celkové oblibě této akce.

Na začátku nutno říci, že se pořadatelům podařilo sestavit opravdu vyvážený program.  Avizované „taháky programu“ opravdu přiletěly a to je v naší české kotlině co říci! Jak už bývá v Pardubicích dobrou tradicí, začátek programu nás zavedl do dob „dřevních“, kdy éra voněla dřevem a lakem. Nad letištěm tak zaletěla pěknou ukázku replika legendárního Blériotu XI a pomyslné žezlo po ní převzal aviatik tělem i duší Marcel Sezemský, aby předvedl svoji Avii BH.1 přezdívanou Exprevít. Zajímavým zpestřením bylo také létání replik menších letounů naší výroby. K nebi se tak vznesla pěkná replika letounu PB-6 Racek doprovázený rovněž velice zajímavou replikou – Be-60 Bestiolou v nádherné zelené barvě. A co si budeme povídat, takovou dvojici na obloze nevidíme každý den.

V další bloku programu se představily druhoválečné skvosty ze zahraničí. Z Líní přilétl Spitfire LF Mk. XVIe, u kterého byly nedávno předpisově „zastřiženy“ konce křídel do podoby, jakou známe u těchto strojů ze zahraničí. Letoun působivě předvedl legendární britský pilot Dan Griffith a jak se nechal slyšet, po úpravě konců křídel je třeba řadu akrobatických figur létat na vyšších rychlostech.      Nikoho nenechal na pochybách a doslova vystřihl působivou akrobatickou sestavu. Spit se prostě jen tak neokouká. Zde trochu odbočím: na létání s dvousedadlovým Spitem jsou pořadníky dlouhé měsíce dopředu, zato s jinou legendou – americkým Mustangem –  v případě solventnosti můžete vzlétnout takřka zítra. Inu, Spit je Spit, co dodat více… Z rakouského Salzburgu přilétla také již tradičně skupina nádherných strojů: B-25 Mitchell, P-38 Lightning a T-28 Trojan. Samozřejmě v Pardubicích již několikrát byli, ale jde o unikátní kolekci letounů a byly předváděny jak ve skupině, tak i jednotlivě. Trojan měl dokonce zajímavé kouřové efekty, kdy po jeho průletu se dělaly z dýmu kruhy a nebo dokonce osmičky na obloze a chvíli i vydržely! To bylo zpestření pro houf leteckých fotografů!

Doslova velkou premiérou bylo předvedení australského letounu CAC 13 Boomerang, kdy jsme jej v naší zemi viděli poprvé. Letoun rovněž předvedl pěknou ukázku na obloze a v prvním části programu byl předváděn spolu s Jakem  3UM. Ve vzduchu se následně objevil turbovrtulový „doutník“ s dvojitými směrovkami – švýcarský unikát C3605. Zástavba turbovrtulového pohonu až bizarně prodloužila příď trupu letounu a na obloze je díky tomu skutečně nezaměnitelný. Doslova šeptající doutník i přes své rozměry létal elegantně a diváci jeho vystoupení také ocenili potleskem. Opravdovým zpestřením bylo další programové číslo : ve skupině se předvedl L-39C Albatros z místního Centra letového výcviku (CLV) a akrobatická čtyřka Flying Bulls na speciálech XA-42. Albatros letěl snad s naplno vytaženými vztlakovými klapkami, zatímco XA-42 musela o trochu více „zatopit pod kotlem“. Jejich společná ukázka byla jedním z vrcholů programu a samozřejmě lákadlem pro všudypřítomné fotografy vybavené dlouhými skly.  Po rozchodu této sestavy Flying Bulls předvedli  všem novou akrobatickou sestavu pro letošní sezónu a byla to opět veliká paráda!

A když se řekne akrobacie, nemohl zde chybět Martin Šonka s jeho Extrou 300SR. Jeho vystoupení popíralo jako vždy zákony fyziky a jen namátkou – kdybych byl majitelem pojišťovny, setsakra bych si rozmyslel mu nabídnout pojistku!!! Obloha ho byla plná a jeho vynikající výsledky v seriálu Red Bull Race výborně šíří stále skvělé jméno tuzemské akrobacie do mnoha zemí světa. A co si budeme povídat, často to udělá větší dojem, než stádo politiků dohromady…Bouřlivý potlesk po jeho vystoupení byl na místě a po zastavení na letové stojánce byl uvítán velkou skupinou fanoušků. Na rozdíl od jiných tak zvaných „celebrit“ (jak je některé média ráda vnucují) Martin se bez rozpaků podepsal snad všem, co si o podpis řekli. A mohli jsme také vzpomínat na starší „retro“ akrobatické zlaté časy: Petr Biskup předvedl, že klasický Zlín Z-50LX opravdu stále patří na akrobatické nebe. Aby ne, vždyť létal s jedním ze strojů původní legendární chrudimské akrobatické čtyřky!

A co by to bylo za leteckou pouť bez ženy na křídlech! Ze zahraničí přiletěl velmi pestře zbarvený Boeing Stearman, jeho pilot Emiliano Del Buono z Itálie létal se svou paní Danielle del Buono původem z Anglie dost odvážné akrobatické prvky. Skoro se tajil dech, co vše ta dáma za letu předváděla! Však ji také přítomní diváci odměnili velkým potleskem. Nejen pro modeláře byla zajímavou ukázka dvou bezpilotních prostředků a to velkého dronu s kamerou a pak také většího RC modelu letadla s vlečným „rukávem“.  Jako dříve patřil samostatný blok našemu vojenskému letectvu. Kde jsou ty časy, kdy se létalo na dosluhující sovětské technice a někteří naši „bodří“ spoluobčané na letce téměř plivali, co si vůbec dovolují chtít novou techniku. Přitom jejich nalétané hodiny byly zoufalé nízké a jen díky jejich profesionalitě tuto dobu přežili ve zdraví. Dnes je situace zcela jiná, naštěstí. Ale přece jen jedna připomínka „starých časů“ zde byla. Lépe řečeno spíše „rozlučka“. V programu se z místního CLV představil za letu vrtulník Mil Mi-2, se kterým současně letěl jeho nový nástupce Enstrom 480. Milovy „dvojky“ již brzy budou patřit minulosti, ale za dlouho dobu spolehlivě vycvičily mnoho našich i zahraničních pilotů. Nové Enstromy v této činnosti budou pokračovat.

Na obloze se poté střídaly letouny Jas-39 Gripen, vrtulníky Mi-171 a Mi-24. Ten druhý předvedl pěknou akrobacii s červenými dýmovnicemi. Sólová ukázka Gripenu byla tradičně vynikající a naši piloti ne náhodou patří ke špičkám v letectvech NATO. Pomyslnou štafetu převzala další „roura v luftu“. Pardubické nebe patřilo legendárnímu MiGu-15 UTI a i když už nějaký čas na našem nebi létá, pořád patří k divácky atraktivním číslům programu a ne jinak tomu bylo i letos na pardubickém letišti. S fotografy jsme smekali klobouky nad pilotem, když po přistání držel opatrně záď letounu snad dvacet centimetrů od povrchu dráhy. Stačilo jen trochu více přitáhnout…A už tu byl další vrchol programu, na který jsme se všichni těšili. Na nebi se vytvořila velká formace historických letounů nazvaná Balbo – Spitfire, historici Red Bullu (škoda, že nepřilétl i F-4U Corsair) Jak-3, Boomerang, C3605, T-34 Mentor a T-6 Harvard. Jejich průlet to byla rajská hudba pro všechny milovníky klasických pístových letounů! Poláci dále ukázali speciální úpravu známých vrtulníků Sokol a tou byla jejich námořní verze W-3RM Anakonda. Vrtulník předvedl, jak se létá u polského námořního letectva, k jeho úkolům patří i pátrací a záchranné operace nad mořem. V duchu jsem smekal před jeho posádkami, protože i v nevlídném počasí často zachraňují trosečníky z vln a to už vyžaduje skutečně bravurní pilotáž. Poláci potěšili i na „statice“, kdy přilétli s pestře zbarveným Milem Mi-2 připomínajícím neuvěřitelných 50 let služby tohoto typu v polském vojenském letectvu.

Pak už patřila obloha dvouplošníkům. Trojice Bückerů T131 Jungmann a Jungmeister, z nichž jeden byl s krásnými olympijskými kruhy. Podívaná na tři klasické eroplány v nádherném letním počasí byla znamenitá, inu, staré dobré časy. Samotný závěr programu patřil skupině Trenérů, která předvedla efektní průlety a všechny nás nepřímo upozornila, že i těchto našich krásných „ptáků“ v letuschopném stavu ubývá. Celkově se letošní ročník aviatické pouti velmi vydařil a početné davy diváků si přišly na své. Na shledanou za rok v Pardubicích!