Let C-11

1/144 konverze z Lagg 3 Zvezda

Jak 11 u nás tak nějak zdomácněl, až se mi zdá že tuhle nádhernou „jakovlev-lavočku“ považujeme za československý letoun. K nám první kusy přišly roku 1952, aby se vzápětí ve velkých počtech začali vyrábět licenčně. Když dosloužily u letectva, přebíraly je aerokluby, ovšem nebyl to eroplán pro běžné klubové polétání. Tento brus vlastně dále školil budoucí stíhací piloty. Posléze velkou popularitu získal v mladoboleslavské čtyřce, no a poslední kus v “běžném” nemuzejním provozu, OK-KIO dolétal v roce 1977, kdy byl darován sovětskému DOSSAFu.

Bohužel, ač měřítko 1/144 žije v jakémsi celosvětovém podzemním odboji, a o typech, které produkují světové firmičky se nám ani nezdá, z mne neznámých důvodů i zde platí, že cvičná a sportovní letadla jsou přímo rasisticky utlačována. No a protože C-11 je jedna z mých srdečních záležitostí, a to nejen proto že to byl můj první warbird, kterého jsem si mohl zalétat, přemýšlel jsem, z čeho ho tak asi vyrobit. Když už jsem přetvořil Lagga 3 na La 5FN, tak jsem začal rozměřovat konverzi právě na C-11. Jestli na Lavočce zbylo asi 70% původních dilů Lagga, u Jaka byl zůstatek cca 25%. Poloviny trupu bylo potřeba od odtáhnout, aby se zbachratila část v oblasti kokpitu. Na základ přídě posloužila plastová kulatinka od Tamiye. Křidlo jsem ponechal, a začal upravovat. Nejpracnější byla výroba nových podvozkových šachet. Hmota kterou používá na své malé modely Zvezda, není zrovna dobře opracovatelná. Je houževnatá, ráda se třepí, … ale v Rusku prostě nepočitali, že jejich modely bude někdo rozřezávat, a předělávat na úplně jiné typy. Kopyto na kabinu bylo hotové za půl hoďky, a z Vivaku vylisované za pět minut.

Takovou přestavbu je potřeba kvalitně sjednotit pod vrchní barvu. Já zkusil nepoužít základovku ani plnič, ale matnou Humbrolku, kterou jsem na model nanesl ve 2 tenkých vrstvách, a přebrousil. Kupodivu i tato náhradní metoda se dá používat.

C11 v našem letectvu a aeroklubech až do doby vzniku akrobatické čtyřky „trpěly“ velmi nudnými kamuflážemi. V podstatě mámte na výběr šedozelenou, tmavě zelenou, nebo tmavě zelená s modrými spodními plochami. Ale přes nudnost je právě ona šedozelená opravdu typická. Takže už jen najít vhodné dekálky, a pravděpodobně jedna z mála C-11 1/144 byla na světě. Celá práce zabrala asi 5 večerů, a tak bych rád popíchl ostatní modeláře. Nebojte se konverzí a novostaveb. Zvláště v měřítku 1/144. Tam to odsejpá opravdu parádně, a ta radost z typu, který nikdo nevyrábí, ta je k nezaplacení.