V září letošního roku se uzavřela velmi dlouhá služba letounů Jak 40 v našem letectvu obecně. Nejdéle sloužila dvojice letounů Jakovlev Jak 40 v rámci Vzdušných sil Armády ČR, ta se s nimi na letišti ve Kbelích slavnostně rozloučila dne 2.9.2020. A bylo opravdu na co vzpomínat, jelikož letouny bez větších problémů v naší zemi sloužily několik desetiletí, ačkoliv už mnohokrát bylo oznámeno jejich vyřazení. Náhrada za ně jen tak nebyla, takže prakticky létaly až do podzimu letošního roku.

A tak ve čtvrtek 15.10.2020 se ze Kbel vydal letoun Jak 40 s registračním číslem 0260 na svoji definitivně poslední cestu a to ze 24. základny dopravního letectva, aby poté v 09:57 hodin naposled přistál ve své dlouhé letecké službě na letišti v Kunovicích. Letoun získalo Technické muzeum v Brně a v rámci dlouhodobé spolupráce se Slováckým leteckým muzeem v Kunovicích bude tento stroj vystaven na jaře příštího roku v areálu muzea. Trojice proudových motorů AI-25 utichla a posádka se loučila se svým strojem, na kterém létala mnoho let. Kapitánem posledního letu byl major Ondřej Kudělka, druhý pilot major Pavel Kondras a palubní technik kapitán Daniel Judák – tato trojice si následně zapózovala pro fotografy a filmové kamery před letounem. Na jednu stranu to byly smutné chvíle loučení s typem, jenž se zapsal trvale do našeho letectví – ostatně létal mimo jiné i u našich ČSA na pravidelných linkách – ale také na stranu druhou radost, že oba poslední Jaky 40 končí v našich muzeích. Ten další se stal exponátem právě ve Kbelích, kde shodou okolností na travnaté odstavné ploše mnoho let je další Jak 40 čekající na svoji renovaci.

Navíc v Kunovicích jde po bývalém vládním Tupolevu TU-154M o další stroj přepravující členy vlády a celkově čtvrtý se salonní úpravou, kunovické muzeum počtem VIP letadel patří k evropské raritě.    Jak 40 se dočká zpevněné plochy, na které bude vystaven a můžeme doufat, že kunovičtí zpřístupní i jeho interiér. A proč to nepřipomenout: letouny tohoto typu v minulosti do Kunovic létaly na pravidelných linkách ČSA z Prahy a mnohokrát zde byly i za vládní letku, naposled 3.7.2019 s prezidentem ČR Milošem Zemanem na palubě.

Ačkoliv byl mnohými lidmi tento typ skoro proklínán, kritizována jeho vysoká spotřeba paliva a mnohé další věci, přesto si letouny získaly i své příznivce a to nejen mezi piloty či mechaniky.   Ostatně pro mnohé z nás to bylo v životě první dopravní letadlo, ve kterém jsme třeba na vnitrostátní lince mohli letět!  Zde bychrád připomněl i něco z historie uvedeného typu letadel. V 60. letech minulého století byl vybrán v SSSR jako náhrada beznadějně zastaralých letadel Lisunov Li-2 a Iljušinů IL-12 a IL-14 s pístovými motory, první prototyp Jaku 40 vzlétl 21. října 1966. Trojice proudových motorů Ivčenko AI-25 s tahem po 14,7 kN měla na tu dobu odpovídající spotřebu, tedy dost vysokou bráno měřítkem dnešní doby.  Zato letouny Jak 40 létaly nejen pod hlavičkou obřího Aeroflotu i z nezpevněných ploch v nejrůznějších klimatických podmínkách. Jejich výroba byla až do roku 1981 skoro nepřetržitá, bylo vyrobeno celkově slušných 1011 letadel a z nich šlo na export 125 strojů do 18 zemí světa. A právě naše země patřila mezi největší zákazníky, kdy mezi lety 1974 až 1977 sem přilétlo 17 letadel Jak 40 pro ČSA a poté dalších 8 si mezi lety 1972 až 1979 do svého flotily zapsal tehdejší Letecký oddíl Federálního Ministerstva vnitra.

Letoun evidenčního čísla 0260 byl ze SSSR dodán k Leteckému oddílu Federálního ministerstva vnitra s výrobním číslem 9940260, byl vyroben dne 16. prosince 1979 a ještě ve stejném měsíci přelétnut do Prahy.  Létal do posledních dnů své služby jako „malý salón“ s kapacitou 18 cestujících – čtyři v předním salonku na VIP kožených pohodlných luxusních sedačkách a 14 sedaček bylo za nimi ve standardní kabině. Létalo se s ním nejen v rámci ČR, ale například také do Londýna, Bruselu anebo Říma obvyklou cestovní rychlostí cca 500 až 550 km/hod.

Celý projekt získání Jaku 40 pro TM Brno nebyl rozhodně jen na jeho pracovnících. Kromě řady dobrých lidiček ze Slováckého leteckého muzea, tedy místních leteckých „bardů“ ztmelených nejen prací na projektu přemístění TU-154M, se do projektu zapojili zástupci 24. základny dopravního letectva Kbely, pak i velitelství Vzdušných sil Armády ČR, Ministerstva obrany ČR, VHÚ Praha a také město Kunovice. Pomáhala i firma Aircraft Industries sídlící také v Kunovicích a všem těmto subjektům i jedincům patří velký dík.

Na závěr bych ještě upřesnil, který Jak 40 se nachází ve Kbelském muzeu už mnoho let a nyní byl doplněn novým přírůstkem, také Jakem 40 evidenčního čísla 1257. Na travnaté ploše stojí již značně omšelý letoun Jak 40, ten létal s evidenčním číslem 0723 a na něm lze vidět zbytky jeho zbarvení – bílý základ trupu a křídel plus stylizovaný červený pás od pilotní kabiny přes okénka kabiny k zádi. Jeho poslední let byl dne 11.11.1982 a k 31. 10.1983 byl předán do Leteckého muzea Vojenského historického ústavu. Měl za sebou 3251 přistání a nalétal celkově 2557 hodin a 34 minut.

Služba letounů Jak 40 je již minulostí a my se s nimi budeme potkávat již jen jako s muzejními exponáty. Protože ovšem létaly v naší zemi několik desítek let, v budoucnu se k nim ještě rádo vrátíme samostatným článkem. Stal se prvním čistě proudovým regionálním dopravním letounem na světě a má velmi zajímavou historii.