Každá návštěva historického dopravního letounu je pro fandy letectví i profesionály opravdovým svátkem. Podobný nastal již před 22 lety, kdy k nám do Prahy přilétl legendární čtyřmotorový letoun Douglas DC-4 v původním zbarvení společnosti Swiss Air Lines.

Psal se rok 1997 a významná evropská letecká společnost Swissair slavila rovných padesát let činnosti. A jak jinak, než návratem ke kořenům? Jistě, ty nejstarší letouny jsou již často součástí muzejních expozic (v tom lepším případě…) ,ale občas je možnost zapůjčit si vhodný typ historického letounu ještě v letuschopném stavu. To byl případ švýcarského leteckého dopravce. V pátek 2. května 1947 slavnostně vzlétl letoun Douglas DC-4 společnosti Swiss Air Lines s registrací HB-ILI na své lince ze Ženevy do New Yorku.  Za poměrně slušného počasí posádka pokračovala v letu směrem na Irsko do Shannonu, odtud po doplnění paliva letěli na letiště Stephenville na New Foundlandu a dále pak do New Yorku na letiště Idlewild, později bylo přejmenováno na dnešní JFK. Už před startem ale musely být ještě provedeny příslušné stavební úpravy na letištích. Dé cé čtyřka nemohla pro krátkou délku vzletové a přistávací dráhy odstartovat z Curychu, i tak v Ženevě musela být dráha „natažena“ o dalších 400 metrů! Zatím šlo ještě o tzv. ověřovací let, kdy na palubě letounu bylo mimo zesílené posádky 110 000 dopisů s příležitostným razítkem k tomuto letu a ještě 150 kg běžné letecké pošty. Cestující si na pravidelnou linku ze Švýcarska do New Yorku počkali až do roku 1949. Ale zpět k prvnímu letu. Nakonec celý etapový let trval 23 hodin a 59 minut. Z dnešního pohledu neskutečně dlouhá doba, ale psal se rok 1947 a přes oceán se běžně cestovalo lodí i týden! A právě v roce 1997 vznikla myšlenka půl století na švýcarských křídlech v oblacích stylově oslavit.

Letadel DC-4 a ještě v letuschopném stavu v té době už moc nebylo (a ani dnes už moc není). Nakonec padla volba na letoun až z Jižní Afriky a podepsala se smlouvy o jeho pronájmu na dobu tří měsíců. Pak už byl letoun postupně „přemalován“ do zbarvení tehdejších Swiss Air Lines z druhé poloviny 40. let minulého století. Po velmi dlouhém etapovém dodávacím letu se dé cé čtyřka objevila ve Švýcarsku 29.4.1997.  Pár dnů poté, 2.5. stroj vzlétl s částí vedení aerolinky a pozvanými hosty ze Ženevy, aby dolétl přes Shannon a Gander do New Yorku na letiště JFK. Tam proběhla první část oslav a poté se letoun vrátil zpět do Švýcarska. Následně probíhaly četné vyhlídkové lety nad švýcarskými horami a dostalo se i na překvapení pro české letecké fandy, když překrásný stroj DC-4 přilétl k nám do Prahy „na otočku“ a to 2.6.1997. To byl na Ruzyni opravdu svátek, protože předtím poslední DC-4 odlétla před mnoha desítkami let! Ve stejný den letadlo odletělo zpět do Švýcarska, odkud se vydalo 5.6. opět přes oceán do New Yorku. Během celého pronájmu letoun létal s posádkou vedenou kapitánem Lorriem Raathem , bodrým Jihoafričanem a dalším kapitánem Paulem Quickem , druzí piloti byli také z Jižní Afriky včetně palubního inženýra, letušky byly ovšem Švýcarky oblečené ve znovu ušitých dobových uniformách. Při návštěvě Prahy bylo zástupci aerolinky slíbeno, že se k nám s letadlem brzy vrátí. A protože Švýcarsko není zemí typu „šlendrián“ jako u nás, svůj slib opravdu dodrželi.

A tak za krásného letního počasí v pátek 11.7.1997 přistála dé cé čtyřka na vzletovou a přistávací dráhu 31 letiště v Ruzyni. O den později stroj vzlétl se skupinou VIP pozvaných hostů (… a schválně, kdo z nich asi měl k té letecké společnosti či DC-4 samotné opravdový vztah…) na vyhlídkový let kolem Prahy. V neděli 13. července nastala smutná událost, když se nádherná DC-4 za těžko popsatelného zvuku čtveřice klasických hvězdicových motorů Pratt&Whitney 2000.9 zvedla z dráhy 24 směr Švýcarsko. Kdo z nás u toho mohl být, byl to opravdu nevšední zážitek. A s velikou pravděpodobností jsme mohli sledovat odlet poslední DC-4 z Prahy! Bohužel, těchto krásných letadel v letuschopném stavu postupně ubývá … Po nezbytných formalitách se stroj vydal na zpáteční cestu do Jižní Afriky dne 19.7.1997 a v pořádku tam dolétl.

Samostatnou kapitolou by ovšem mohla být registrace letadla, původní byla HB-ILI , avšak letoun neměl tolik štěstí a před mnoha lety havaroval. Krátce alespoň k jeho historii. Od firmy Douglas byl dodán jako zcela nový Swiss Air Lines dne 26.4.1947 a slavnostně byl pojmenován „Basel“ a po nějakém čase se přejmenoval na „Schwyz“. U této společnosti tak létalo celkově osm strojů tohoto typu. ten „náš“ byl DC-4-1009 , registrace HB-ILI, výr.č.43097. V říjnu byl prodán společnosti Syrian Arab Airlines, avšak nakonec v jejích službách s registrací YK-AAR stroj havaroval při pokusu o přistání na řece Congo necelých 220 km od města Kinshasa. V Praze ale přistál letoun s registrací ZU-ILI, protože dříve zmíněná HB-ILI byla dávno ve Švýcarsku zrušena. Uvažovalo se tady o ZS-ILI, ale tu pro změnu na jihu Afriky měl již jiný letoun. Nakonec dé cé čtyřka létala po celou dobu pronájmu opravdu jako ZU-ILI. Ale aby se to nepletlo, na dodávacím letu z Afriky stroj letěl s registrací HB-ILI, protože do té doby ještě do toho nevstoupil švýcarský letecký úřad. Dokonce tuto registraci měl letoun i při první cestě do New Yorku, pravé problémy s registrací začaly až při jeho návratu do Evropy …

A co to bylo vlastně za DC-4, který létal místo původního stroje? Prošel rukama řady vlastníků a dokonce mu hrozilo i trvalé „uzemnění“. Od výrobce firmy Douglas byl letoun  výr.č. 42984 přelétnut přes oceán až do Afriky, konkrétné ke společnosti South African Airways , zkratkou SAA a to dne 10.5.1946. Dostal registraci ZS-AUB a ne jeho přídi přibylo jméno „Outeniqua“. Létal většinou dálkové i kratší linky společnosti SAA až do léta 1966. Tehdy jej převzali vojáci, přesněji South African Air Force – SAF. Bylo mu přiděleno erárem taktické číslo 6905 a s ním tam létal až do roku 1996. Po delších jednáních jej koupila zpět společnost SAA, aby se stal následně letuschopným exemplářem jejich leteckého muzea s registrací ZS-AUB. Zajímavostí ale je, že během těch tří desítek let u vojáků byl často pronajímán právě SAA, ta jej ale dále pronajímala další jihoafrické společnosti Trek Airways (ta byla např. i provozovatelem letounu Lockheed L-1649 Starliner, pozn. autora). Nakonec pod hlavičkou SAA letadlo létalo na propagačních akcích, vyhlídkových letech pro obchodní partnery, ale také při leteckých dnech. Modernizaci se nevyhnula kabina cestujících, ta dostala již moderní sedačky od výrobce z USA.  A jak jsme mohli vidět i v Praze (někteří šťastlivci z nás) v kokpitu, všechny přístroje byly původní a nabýt přístroje GPS u kapitána, jeden by si myslel, že je zpět před několika desítkami let.

Pár letounů DC-4 (či jejich vojenských verzí) dodnes ve světě ještě létá. Poslední návštěva tohoto typu v roce 1997 v Praze byla živou připomínku dob staré dobré Ruzyně i společnosti Swiss, která mimochodem patří k nejvěrnějším leteckým zahraničním dopravcům u nás. Pokud budete mít někdy šanci se DC-4 proletět, neváhejte ani vteřinu !