Jak už jsme před pár dny avizovali, v sobotu 4. září se uskutečnil další ročník Sletu československých letadel a to na letišti ve Vyškově. Deštivé počasí ještě před několika málo dny spolehlivě nahánělo vrásky na čele nejen pořadatelům akce, ale i mnoha pilotům. Naštěstí se velmi optimistická předpověď počasí naplnila a chladné deštivé dny vystřídalo opět teplé slunečné počasí, i když noci a rána bývají už dost chladná.

Mnoho z nás si muselo trochu přivstat, abychom ve Vyškově byli včas. Postrach mnoha řidičů zvaný dálnice D1 s probíhajícími opravami za plného provozu překvapil a až na pár zúžených úseků jsme až do Vyškova zdárně projeli. Zlatá letadla! Mnohé účastníky včetně zahraničních poněkud opozdily ranní mlhy, avšak nakonec se ve Vyškově sešel opravdu rekordní počet účastníků. Po příjezdu na letiště nás už vítaly dlouhé řady letadel československé konstrukce a co si budeme povídat, příjemným překvapením byl přílet i zahraničních pilotů. Zvláště v dnešní složité době, kdy se podmínky pro cestování až neúnosně často mění. Navíc u přátel ze Slovenska je třeba zmínit i účast řady z nich na leteckém dnu SIAF 2021 v Malackách, kam z letiště Točná letěl i Hawker Hurricane. Ze stejného letiště ovšem do Vyškova přiletěl jiný klenot, nádherný Lockheed L-10A Electra, pro mnohé to byla první příležitost vidět jej na vlastní oči. Baťův elegantní stroj byl chvílemi doslova v obležení a jeho posádka ochotně odpovídala na zvídavé dotazy účastníků sletu.

Letový program začal opravdu symbolicky a to pěknou dynamickou ukázkou baťovácké Electry. Nevím jak jiní, ale já si vždy při pohledu na takový naleštěný létající skvost říkám, co by tomu asi po letech řekl Jan Antonín Baťa? On sám měl smysl pro tradici a tak by určitě byl potěšen stále létajícím zástupcem svého někdejšího obuvnického impéria na obloze. A co by to byl za slet, kdyby chyběla již tradiční velkoskupina československých letadel! V tomto ohledu rozhodně letošní Vyškov nebyl výjimkou. Jen pro některé piloty bylo trochu novinkou, že do této skupiny nemůže každý, kdo přiletěl, ty doby jsou dávno pryč. V současné době je let ve velké skupině jen pro ty, kteří s ním již mají zkušenosti a mají „skupinu“ řádně zapsánu. Nakonec z vyškovského více než dostatečně dlouhého letiště vzlétlo celkově osmnáct letadel. Tradičně velkoskupinu vedla dvojice nádherných aerotaxíků Let L-200D Morava  a celý letecký peloton uzavíraly dva krásné Čmeláky. Mnoha přítomným divákům průlet takového množství letadel najednou způsobil údiv a jedna dáma vysokého věku dokonce prohlásila, že srovnatelný zvuk pamatuje ještě z roku 1944, ale to tehdy nevěštilo nic dobrého … Průlet skupiny byl opravdu impozantní a chtělo by to skutečně širokoúhlý objektiv, aby se dala zachytit ve své kráse. Hlavou mě vždy plují jména všech našich leteckých konstruktérů – např. Ing. Tomáše, Mikuly a mnoha dalších. Organizátorům rozhodně patří velký dík, že naše letecké dědictví let minulých dodnes připomínají. Stejné poděkování patří i všem majitelům či provozovatelům uvedených strojů, neboť není zrovna lehké ani levné (to už vůbec!) takové letouny udržovat v letuschopném stavu.

Samostatnou kapitolu by mohly tvořit letouny ze zahraničí. Hned ale musím doplnit, jak některé letouny sice dodnes létají například na německých či jiných imatrikulacích, ale majitelé jsou Češi. A tak jsme na ploše vyškovského letiště mohli vidět krásný původní letoun M1D Sokol, ten je doma u přátel na letišti v Líních u Plzně. Letouny L-200 Morava patří k designovým unikátům československého nebe. A ve Vyškově byly rovnou čtyři stroje tohoto typu! To se opravdu nevidí každý den, neboť řada dílů pro tato letadla se daří shánět opravdu s velkými potížemi. A zde se opět potvrzuje rčení, pokud eroplán dobře vypadá, velmi dobře i létá, což u Morav platí na 100%. Autor těchto řádků měl možnost za řízením „dvoustovek“ nalétat pěkných pár hodin a stejně tak i pro cestující se jedná o takovou Tatru 603 v oblacích.

Když se vrátím k zahraničním účastníkům, tak mimo piloty z Německa přiletěla hned velká skupina letců ze Slovenska. Do poslední chvíle nebylo jasné, kolik přátel ze sousední země do Vyškova dorazí, ale jejich účast byla opravdu více než slušná. Opravdu příjemným překvapením byl odpolední přílet další klasiky našeho letectví – nádherného letounu Aero 145 s registrací OM-NHS patřící Aeroklubu v Nitře. Symbolicky doplnil na letišti již přítomné Moravy a ještě musím poznamenat, že jedna z „dvoustovek“ také přiletěla ze Slovenska. Chalani, ďakujeme! Pro změnu z Německa přiletěl v krásných barvách Orličan L-40 Meta Sokol s registrací D-EJUW . Zmíněný „Meťák“ vypadal, jako kdyby včera vyjel z výroby a je opravdu velká radost vidět cizince pečující s láskou o stroje naší výroby. To stejné se dalo říci i o nádherném „Kraťasovi“, Zlínu Z-526 AFS s imatrikulací D-EWBA.

Ve Vyškově se letos slétla hned řada motorizovaných větroňů L-13SW a L-13SE Vivat. Byl na ně pěkný pohled stojících v „lajně“ vedle sebe a pokud se nemýllím, bylo jich osm a to je zřejmě další sletový rekord tohoto typu. Dovolte mi malou odbočku. Před lety jsem byl na jednom menším aeroklubovém leteckém dnu. Vivata si prohlížel otec s malým synem a jen mu říkal, že stačí vypnout motor a může klidně hodiny (!!!) plachtit. Nedalo mi to a zeptal jsem se, kolik toho na Vivatu nalétal? Byl to ale slušný chlap a nechal si vysvětlit, že po vypnutí motoru za letu se daleko opravdu nedolétne…A co by to byl za slet bez účasti bezmotorových letounů? K vidění tak byla kupříkladu legendární bezmotorová „stíhačka“ LF-107 Luňák s výrobním číslem 33, dále nádherný LF-109 Pionýr i další kluzáky československých leteckých konstruktérů. Na tyto tiché stroje se někdy zapomíná a to je škoda, ovšem to neplatilo letos ve Vyškově, kde jim byla kousek od tamního hangáru věnována samostatná plocha.

V průběhu odpoledne proběhly i další avizované letové ukázky. Dvoumotorový L-410 Turbolet sice nepřiletěl, zato všechny přítomné potěšilo jiné vystoupení a to dvojice cvičných proudových letounů L-29 Delfín a L-39 Albatros, oba letouny létají na českých registracích. Pěkná dynamická ukázka všem připomněla dobu, kdy tyto letouny byly součástí mnoha vojenských letectev, respektive jejich cvičných letek různě po světě. Navíc mnoho strojů L-39 v řadě typových modifikací stále létá a nikdo už asi nespočítá, kolik vycvičily nových pilotů. Letovým ukázkám ale ještě ve Vyškově nebyl konec. Neopakovatelný zvuk silného leteckého hvězdicového motoru ohlásil přílet dalšího letounu. Krásně zrenovovaný stroj C-11 v československých vojenských barvách předvedl také pěknou ukázku toho, co ještě dnes lze s takovým historickým strojem zaletět. Ostatně byly doby, kdy i na moravské obloze byly tyto stroje doslova jako doma. Od Vyškova není daleko do Olomouce a zde mimo jiné létala na stejném typu letadel ve své době velmi známá akrobatická čtyřka. Čtveřice jejich C-11 patřila v šedesátých letech minulého století k vrcholům mnoha leteckých dnů. A je zde i další spojitost s Vyškovem, neboť od roku 1972 až do polistopadových dnů po sametové revoluci olomoučáci byli sloučeni s vyškovským aeroklubem a létali tak na jednom letišti ve Vyškově.

Ale zpět k letošnímu sletu. Celkově se ve zde objevilo solidních 91 letadel a 121 přihlášených účastníků a to je opravdový sletový rekord! V průběhu akce byla předána cena Jiřího Kobrleho za přínos československému letectví pilotovi Václavu Vaškovi. Organizátoři si opravdu váží každého jednotlivého letounu, který se akce zúčastnil včetně jejich posádek. Velký dík patří celému organizačnímu týmu včetně pomocníků, i bez nich by se akce tak velkého rozsahu opravdu nedala uskutečnit. Stejně tak by se nemohl konat bez podpory partnerů Sletu, domácího “hostitelského” Aeroklubu Vyškov i záštity a podpory města Vyškov. Slet ve Vyškově proběhl na výbornou a už nyní se můžeme těšit na jeho další ročník.