V sobotu 28.4.2018 byla ve kbelském leteckém muzeu slavnostně zahájena jubilejní padesátá sezóna. Slavnostního zahájení se zúčastnila ministryně obrany Karla Šlechtová, tu po příjezdu přivítal za VHÚ Praha plk. Aleš Knížek a další pracovníci muzea. A že za tu dobu existence zdejšího muzea se na tvorbě jeho expozice podílela hned celá řádka pracovníků, někteří již bohužel nejsou mezi námi. Paradoxně spadá založení této instituce do roku 1968, který není právě šťastným datem pro naši vlast. A možná i té době navzdory se podařilo vybudovat instituci, která ve svých sbírkách uchovává opravdu letecké unikáty.

Při slavnostním zahájení zazněla naše státní hymna a byly vytaženy vlajky ČR a NATO, poté se už všichni přemístili k nově opravenému historickému hangáru č.43, kde byla slavnostně přestřižena páska, aby si všichni mohli prohlédnout tuto novou část expozice. O hangár byl takový zájem, že se tvořila velká fronta u jeho vstupu, ale samozřejmě na všechny zájemce se dostalo. Jednotlivým exponátům zde vystaveným jsme se již věnovali v samostatném článku.  Asi největší pozornost vcelku logicky přitahoval čtyřmotorový turbovrtulový IL-18 B s registrací OK-NAA umístěný právě před tento hangár. I když je zatím mnohaletým stáním na ploše kbelského letiště již notně omšelý a z původních barev tehdejších Československých aerolinií toho vskutku mnoho nezbylo, kolem letounu bylo neustále velmi živo. Aby ne, vždyť kromě Bakova nad Jizerou a nebo Zruče u Plzně se není možné k nějaké IL-18 v ČR vůbec dostat.

Zaznamenal jsem údiv mnohých návštěvníků muzea, že po tak dlouhém stání na ploše vydržely původní pneumatiky podvozků této osmnáctky! Jen se samozřejmě musely dofouknout, aby s letounem šlo následně manipulovat. O tom ví své i nestor údržby historických letadel, odborník   každým coulem Jarda Anýž (letecký mechanik a specialista m.j. na hvězdicové motory) . On hlavně pomáhal rozhýbat podvozek tohoto dopravního letounu a byl také v muzeu v den otevření přítomen. Jak jinak než v overalu mechanika.  Samozřejmě velký zájem byl i o nový exponát – letoun L-410T, dříve používaný naším armádním letectvem pro výsadkáře či k dopravním úkolům v rámci zdejší kbelské letecké základny. Ten bylo možné navštívit i uvnitř, důkazem toho byla stále delší fronta zájemců o jeho prohlídku. Stroj dolétal již v roce 2012 a jen se čekalo na vhodnou příležitost a hlavně místo, na kterém jej bylo možné venku vystavit. A nejen rodiny s dětmi této příležitosti využily. Zahlédl jsem i několik známých pilotů a mechaniků, kteří byli léta s legendárním „Turboletem“ profesně spojeni. Stále vzpomínají na létání se čtyřistadesítkami a to samozřejmě v dobrém.     Ostatně ještě dodnes jich létá celé množství různě po světě a také se jako modernizovaný stále vyrábí jak v našich Kunovicích, tak i ve druhém výrobním závodě jeho vlastníka v Rusku.

Po otevření nad hlavami návštěvníků muzea létala mimo jiné krásné replika letounu Beneš-Mráz Be -50 Beta Minor s registrací OK-EAA před pár lety uvedená do provozu díky jejímu staviteli panu Klabanovi, i o té jsme již na našem webu psali. Ještě bych se krátce vrátil ke slavnostnímu otevření. Byl to plk. Knížek, který všechny přítomné upozornil na volný prostor před IL-18 mezi dvěma muzejními hangáry. Podle jeho slov by zde do blízké budoucnosti měla začít stavba velkého hangáru, kam by se vešel třeba i některý z dopravních letounů. Připomněl i snahu muzea umístit opravdu všechny letouny z plochy kbelského letiště tak, aby se staly nedílnou součástí zdejší expozice dostupné pro všechny návštěvníky muzea. A kdo ví, možná že se jednou dočkáme třeba i uschopnění Avie 14 FG opět do letuschopného stavu. Zatím odpočívá na ploše letiště opodál  a co se mi nedávno podařilo zjistit, její technický stav není rozhodně z nejhorších.  

Dále si návštěvníci muzea mohli prohlédnout i jeho expozici ve Staré Aerovce, což bylo pohodlnou chůzí asi 15-20 minut od hlavního areálu muzea vedle letňanského letiště. A právě vždy, když jsem v uplynulých mnoha letech vzlétal odtud s různými typy letadel, po startu jsem viděl původní neutěšený stav tamních historicky cenných hangárů a bylo mi líto, že je nikdo neopraví. To se naštěstí před pár lety změnilo a dnes se mohou četní návštěvníci těšit z nově vybudované části sbírek, které se budou postupně i nadále rozrůstat. 

Letecké muzeum Kbely patří k výjimečným evropským expozicím a tak můžeme popřát všem jeho zaměstnancům působícím pod Vojenským historickým ústavem (VHÚ), aby se jim práce dařila a vláda naší země jim také postupně přispívala na nezbytné udržování unikátní sbírky zajímavých leteckých konstrukcí i pro další generace. Letos si navíc naše vlast připomíná 100 let od jejího vzniku a i k tomuto výročí má kbelské muzeum rozhodně co říci.