Již tuto sobotu 15. května se znovu otevírá pro všechny návštěvníky Letecké muzeum Kbely a i letos budou mít lidé možnosti vidět zajímavou novinku v podobě krásně zrenovovaného letounu Avia CB-33 v areálu Staré Aerovky. Tam byl letoun přemístěn doslova před pár dny po dlouhé a velmi pečlivé renovaci ve společnosti LOM Praha. Nebyl ovšem sám. Spolu s tímto unikátním strojem se slavnostně představil dne 22.4.2021 na letišti Kbely novinářům a pozvaným hostům také rovněž pečlivě zrenovovaný letoun tuzemské výroby Aero L-29 Delfín. Oby letouny patří do bohatých sbírek VHÚ. V muzeu bude provoz podléhat některým omezením daným nadále trvající epidemiologickou situací a je potřeba dodržovat nařízení Ministerstva zdravotnictví: nošení ochranných prostředků dýchacích cest, dodržování rozestupů alespoň 2 metry, dezinfekce rukou, jsou zakázány skupinové prohlídky atd.  Letecké muzeum Kbely bude od soboty 15. května otevřeno každý den kromě pondělí od 10.00 do 18.00.

Jak už jsem zmínil výše, ve čtvrtek 22.4.2021 došlo ke slavnostnímu předání obou letounů po renovaci zpět do rukou VHÚ. Jeho dlouholetý ředitel, brigádní generál Aleš Knížek, při té příležitosti mimo jiné řekl: „Chtěl by rovněž vyjádřit poděkování LOMu PRAHA, za dlouholetou spolupráci, také Lukáši Syrovému a týmu okolo něj, kteří se na restaurování podílejí. Děkuji také zaměstnancům VHÚ, kurátorovi Janu Sýkorovi – společně s Lukášem vytvořili skutečně neodmyslitelnou dvojici a bez jejich aktivity by tyto exponáty dnes tady nestály. Jde o letouny, které se v našich sbírkách nacházejí již dlouho, ale nikdy nebyly v tak krásném stavu jako dnes. Avie přibyla do našich sbírek už v 60. letech minulého století, Delfín L-29 o desetiletí později. Splácíme tím jistý dluh – oba letouny jsme nevystavovali, nyní pro ně najdeme místo v naší expozici ve Kbelích. Snad nám to situace dovolí a brzy otevřeme naše letecké muzeum a návštěvníci oba letouny uvidí.“

Lukáš Syrový v reportáži pro jednu tuzemskou televizi vyzdvihl neméně zajímavý fakt: k mnoha chybějícím dílům pro letouny se museli dostávat doslova krkolomnými cestami, počínaje prohlídkou depozitářů VHÚ až po zapojení mnoha leteckých nadšenců a sběratelů letecké techniky. Pomohly originální výkresy i dokumentace k letadlům, jenže i tak se mnohé díly musely znovu vyrobit podle původních předloh. Naštěstí ty tam jsou doby, kdy se v některých expozicích (tím nemyslím rozhodně Kbely…) renovovalo doslova jen štětkou a kladivem. Renovace obou typů letadel byla dlouhá a náročná po všech stránkách, ale výsledek zato stojí. Obě mašiny vypadají, že by mohly ihned vzlétnout, což samozřejmě nenastane. Pojďme se nyní podívat, o jaké zajímavé stroje se jedná. Detaily pochází přímo od Jana Sýkory, kurátora letecké sbírky Vojenského historického ústavu.

Avia CB-33 , evidenční číslo 5271

Uvedený stroj byl ve sbírkách muzea prakticky již od roku 1967 a jeho celková renovace bezesporu patří k nejvíce náročným projektům za poslední dva roky pro všechny zúčastněné. Tento letoun byl licenčně vyráběnou cvičnou verzí bitevního stroje Iljušin IL-10 (přesně označován jako IL-10 UT). Jeho výroba probíhala v tehdejším Československu v polovině padesátých let minulého století. Řada těchto letounů byla určena na export, jinak pochopitelně létaly v našem vojenském letectvu. Stroje CB-33 se odlišovaly od bojových B-33 kabinou instruktora, v tu se změnilo původní pracoviště palubního střelce. Naštěstí se ve sbírkách VHÚ uchovala zmiňovaná „spárka“ v dobrém stavu a měla i skoro kompletní motor, což renovační práce o něco málo usnadnilo.

Letoun samotný byl vyroben ve firmě Avia, v té době ale firma vyráběla pod jménem Závody Jiřího Dimitrova v pražských Letňanech, a to zřejmě již v roce 1954. Z dostupných pramenů lze letoun nalézt ve stavu 45. dělostřeleckého průzkumného leteckého pluku, ten byl dislokován na letišti v Líních u Plzně. Na konci jeho služby u letectva byl vyřazen a následně přelétnut na tehdejší stále používané záložní letiště Všechov nedaleko Tábora. Odtud byl pozemní cestou dopraven do nedalekého Sezimova Ústí a nakonec svoji tehdejší pouť zakončil na letišti Aeroklubu Tábor, kde byl po řadu let. Psal se rok 1967, když během podzimních měsíců uvedený letoun byl získán do sbírek VHÚ a z táborského letiště byl přepraven zpět do leteckých opraven na letišti v Líních. Tam proběhly první renovační práce, aby mohl být vystaven v muzeu, ty byly hotovy během roku 1969. Po různých složitých tahanicích provozně administrativního charakteru byl letoun občas vystavován v expozici leteckého muzea VHÚ. Změna nastala začátkem devadesátých let, tehdy byl stažen zpět do depozitáře na mnoho let.

Ve státním podniku LOM Praha začaly přípravy na jeho detailní renovaci. Ta začala studiem původní dobové dokumentace (ta se naštěstí zachovala kompletní). Následoval přesný záznam stavu letounu, dokumentace detailního rozložení barev a pochopitelně také všech dochovaných znaků i popisů. Ty se staly základem pro pozdější nový barevný kabát stroje. Bohužel jak to u mnoha historických strojů bývá, i zde se mnoho náročných přesunů a demontáží řady dílů tyto skutečnosti dost „podepsaly“ na celkovém stavu letadla. Stroj byl postupně rozebrán až na holý drak, dokonce i jednotlivé díly konstrukce se demontovaly a provedly se na nich nezbytné revizní práce. A pak se dostala ke slovu chemie. Její pomocí byly z celého draku odstraněny zbytky původních barev, poté byly prováděny na draku nutné zámečnické a klempířské práce. K nejvíce náročným patřila bezesporu výměna čelního pancéřového štítku plus nová montáž skoro všech lanovodů ovládajících řídící plochy, dvířka pumovnic, fotokomory a také k ovládání systému nouzového otevírání podvozku. Celkové renovace se dočkala i elektrická a vzduchová instalace stroje. Hodně času pochopitelně zabraly i další odborné práce včetně náročné demontáže vrtule a motoru z draku letadla.

Samostatnou kapitolu tvořily práce při opravách, doplnění a kompletaci dvojice pilotních prostorů letounu. Mnohé ovládací prvky chyběly, nebo byly nepůvodní či poškozené. Částečně ze zdrojů VHÚ a částečně výkupem od sběratelů byly obě pilotní palubní desky kompletovány původními přístroji, signálními světly, spínači a ovladači. Posuvné překryty obou pilotních míst byly zrenovovány a doplněny tak, aby je bylo možné otevírat. Detailní renovace samozřejmě proběhla i na podvozku stroje. Všechny díly byly po všech operacích v rámci renovace nastříkány do původních barev s dobovými popisy, u kterých byl také zachován font písma. Samozřejmostí byla i nová antikorozní ochrana všech nutných částí letadla.

Před finálním barvením byl zkompletován celý stroj včetně vnějších částí křídel. U nich byly zrenovovány a opraveny úchyty a instalace palubních zbraní i fotokulometu S-13. Celkový nástřik CB-33 původními barevnými odstíny probíhal v lakovně LOM. Ten byl pak doplněn kruhovými státními symboly a evidenčním trupovým číslem. Spolu se závěrečnou výpravou letounu byly obnoveny na draku známé popisy, štítky v kabině a barevné označení přístrojů. V Hlavním depozitáři VHÚ byly k tomuto stroji nalezeny původní kanony NS-23 KM i originální sovětská fotokomora AFA-IM, pravé křídlo pak bylo ještě doplněno o fotokulomet S-13, zadní část trupu a kabiny radiostanicí RSI-6 s radiopolokompasem RPKO-10 a palubním komunikačním zařízením SPU-2. Nyní je letoun již umístěn v Bombardovací hale na Staré Aerovce, kde jej můžete od soboty 15.5.2021 vidět.

Aero L-29 Delfín, evidenční číslo 0108

Tento letoun se sice podrobil menší renovaci než Avia CB-33, zato u něj byla provedena speciální konzervační a restaurátorská záchrana unikátního zbarvení. To zcela určitě bude zdrojem možných polemik leteckých fandů, ale pozor, je to přesně podle původní podoby letounu sloužícího v našem vojenském letectvu. Velké množství Delfínů sloužilo dlouhá léta v čs. vojenském letectvu ve variantách počínaje předsériovými stroji, dále pak průzkumné a běžné „spárky“ L-29 určené hlavně pro výcvik. Námi popisovaný letoun po renovaci byl asi jediným kamuflovaným Delfínem s výrobním číslem 290108, vyrobený jako osmý kus prvního výrobního bloku pro naši armádu. Zalétán byl v červenci 1962 piloty Miloslavem „Čárou“ Šmídtem a Miroslavem Křemenem a následně převzat zástupcem vojenské správy a předán VÚ 6989 Prešov, kde sloužil převážně k výcviku vojenských pilotů. Prodělal dvě generální opravy. První v roce 1968 v Leteckých opravnách Kbely a druhou v LO Trenčín o čtyři roky později. Nějakou dobu také sloužil u VÚ 9957 Košice.

Právě od tohoto útvaru byl stroj převeden do stavu Výzkumného a zkušebního střediska 031 Praha. Podle požadavků VZS 031 na něj byl v únoru 1975 nanesen experimentální nátěr kamuflážními barvami vyvinutými v rámci výzkumného úkolu LERAN. Tyto speciální syntetické barvy měly snížit tepelné vyzařování letounu a omezit tak jeho zachycení zbraněmi s infračerveným naváděním. Celý výzkumný program měl být využit především při ochraně bojových letadel a vrtulníků naší armády. Po ukončení zkoušek zůstal letoun v novém kabátě ve stavu střediska. Poslední let s ním podle palubního deníku provedl známý nadzvukový letec zalétávací a zkušební pilot Július Zvara dne 15. března 1977. Poté byl Delfín převeden do sbírky Leteckého muzea VHÚ a uložen v depozitáři. I přes nesporně zajímavý vzhled nebyl nikdy expozičně využit a zůstal v původní šedo-zelené kamufláži až do nového tisíciletí.

Jenže zub času a časté přesuny letounu daly původnímu zbarvení dost zabrat. Již během roku 2018 se rozhodlo o jeho nutné renovaci včetně konzervačních úkonů, aby mohl být Delfín opět vystaven v expozici. Nejdříve se vyjmuly obě vystřelovací sedačky a provedlo se kompletní vyčištění všech vnitřních prostor a dutých částí draku. A že bylo za ta léta co čistit! Následně byl letoun vyzvednut na hydraulické zvedáky, byla sejmuta všechna kola a začalo se s renovací podvozkových šachet. Současně se na draku prováděly drobné klempířské práce a retuše poškozené původní barvy. V obou kabinách byly doplněny chybějící přístroje, oživeno interiérové zbarvení a restaurováno čalounění včetně upínacích pasů. Celý letoun pak byl smontován a zkompletován. Byly zaleštěny škrábance na akrylátových překrytech a provedena závěrečná výprava letounu. Pak byly odzkoušeny funkce podvozku, brzdicích štítů, klapek a motor protočen na sucho s následnou mokrou konzervací. Nakonec byla na celý letoun několikrát aplikována konzervační emulze a po zaschnutí jednotlivých vrstev vždy přeleštěna. Výsledkem bylo nebývalé oživení původní speciální syntetické barvy, takže letoun vypadal znovu jako v letech svého působení ve Výzkumném a zkušebním středisku. Podle slov ředitele VHÚ Aleše Knížka by měl být letoun ve Kbelích umístěn do haly, která je věnována cvičným proudovým letounům.

V sobotu bude otázkou i počasí, ale na závěr bych ještě doporučil prohlídku pěkně zrenovované Avie 14 v krásných barvách, ve kterých s nezbytnými typickými „vousy“ létala mnoho let u tehdejších Československých aerolinií. Pokud budete procházet expozicí kbelského muzea, věnujte prosím i tichou vzpomínku našim pilotům bojujícím za svobodu během druhé světové války. Před pár dny jsme si připomínali její konec a myslím, že jejich památka by neměla být zapomenuta.

Zdroj fotografií: vše VHÚ Praha.