Je doba prázdnin a dovolených, pro mnohé z nás čas zaslouženého odpočinku, ať už se nacházíme u moře v Karibiku, nebo ve stanu u rybníka na putování v naší krásné české krajině. My ovšem, kteří jsme létali jako dopravní piloti, přesně tohle období vnímáme jako nejvytíženější v roce, kdy se létá jako o život a mimo pravidelných linek jsou na pořadu i lety pro různé cestovní kanceláře. Jak jsem před časem prošel svůj archiv snímků s leteckou tématikou, nalezl jsem z pozůstalosti po bývalém stevardovi a pak i navigátorovi ČSA Petru Minaříkovi hned řadu unikátních snímků. Ty by se daly poněkud poeticky nazvat „V cizích službách“, ale šlo většinou o létání pro leteckou společnost Interflug z NDR. O co tehdy šlo? V dobách hlavní letní sezóny se u leteckých společností stává, že z nějakého důvodu mají na nasmlouvané lety i letadlo, piloty, ale… nějak se jim nedostává dalšího palubního personálu, tedy stevardek či jejich mužských kolegů. A tak tehdejší Československé aerolinie „zapůjčovaly“ v případě potřeby i pro Interflug své zaměstnance. Podmínkou byla slušná znalost němčiny a také konkrétních typů letadel, v našem případě většinou tehdy hojně používaných turbovrtulových čtyřmotorových Iljušinů IL-18.

Společnost Interflug s nim (podobně jako ČSA) létala do klasických letovisek ve středomoří, v případě turistů z NDR se jednalo o lety do Larnaky, Athén, Soluně apod. Petr Minařík a někteří z jeho kolegů i kolegyň si tak koncem června sbalili kufr, aby se hlásili většinou na letišti Berlín – Schönefeld do služby pro létání pod hlavičkou východoněmeckého dopravce. Petr velmi rád fotografoval a tak se nám zachovaly naprosto unikátní fotografie, ze kterých mnohé ještě nebyly uveřejněny. A co si budeme povídat… , stevardky z NDR nebyly právě chladnými ženštinami, moře v dáli šumělo a pracovní volno ve středomoří vycházelo po dohodě se šéfy klidně ve spojení s útulným hotýlkem nedaleko pláže. Podívaná odpovídající příležitosti. Ne, nebudu pokračovat ve stylu červené knihovny, to ostatně na náš letecký server nepatří. Nyní se díky těmto snímkům můžete podívat tam, kam byste se v té době ani nedostali. Ono vidět třeba odpočívající stevardku v letadle nataženou přes sedačky s cigaretou v ruce (!!!) také nebylo opravdu běžné.

Pro všechny to znamenalo výrazné „povyražení“ z šedi běžných linkových letů a tak nebylo divu, že se zájemci o létání v zahraničí jen hrnuli. Jenže byla vyžadována hodně dobrá němčina a tak se počet adeptů díky jazykovému přezkoušení pořádně redukoval. Létalo se hned z řady letišť: mimo Berlína-Schönefeldu to bylo Lipsko,Drážďany apod. A někdy bylo docela veselo! Někteří „dederóni“ , jak se východním Němcům tehdy přezdívalo, létali na dovolené nejen se zásobou tvrdého alkoholu v kufrech, ale často si i vydatně přihnuli před cestou. Petr Minařík vzpomínal, že se jako posádka málem modlili, aby nebyly cestou větší turbulence, protože po každém vydatném zhoupnutí letadla se alkoholem posilněným občanům NDR udělalo silně nevolno a uklízet letoun po takovém letu byla pro uklízeče i palubní personál skutečná „lahůdka“. Na zpátečních letech se do NDR vesele pašovaly hlavně cigarety, protože i když se namátkou při otevření kufru musela dát nějaká ta „daň“ celníkům, díky často směšným cenám na tržnicích ve středomoří se i tak hojně ušetřilo.

Ještě dnes si můžete prohlédnout IL-18 v barvách Interflugu například v muzeu v německém Hermeskeilu (registrace DDR-STH). Navíc je zde souvislost i s naším letectvím. Koncem 80. let minulého století byl zakoupen od společnosti Interflug jeden IL-18 s registrací DDR-STC , v roce 1987 se přestavěl na létající laboratoř IL-18LL s registrací OK-018. Jako motor č.2 byl instalován československý M-602 s vrtulí V-518 . Letoun nesl na trupu označení „Golden Rake“ tedy zlaté hrábě. Jinak u Interflugu sloužila řada jiných IL-18, ze kterých se některé dodnes zachovaly.

Epizoda zapůjčování našich stevardů a stevardek pro cizí společnosti bude jistě do budoucna zajímavé téma, ke kterému se možná ještě v budoucnosti vrátíme a to i díky vzpomínkám stále žijících pamětníků.