Koncem srpna dorazila do mé e-mailové schránky velmi smutná zpráva. Dne 18.8.2014 zemřel v Brně  známý pilot- rekordman , špičkový modelář a především člověk s velkým srdcem Zdeněk Bedřich.  Věnuji mu tuto osobní vzpomínku , jelikož jsme se poznali někdy kolem roku 1987 na brněnském medláneckém letišti . Tam mi jej představili moji kamarádi piloti , tehdy v Medlánkách létal už jako důchodce s jednou ze svých špičkových rádiem řízených maket letounů. Už tenkrát mi říkal : „Pamatuj si , pořádný eroplán má vrtuli !!!“ .

Zdeněk Bedřich se narodil 26.10.1927 a už v době dospívání začal pokukovat po letectví. V těžkých letech během druhé světové války se mladému člověku jen stěží dostávalo peněz na modelařinu. A tak stejně jako jeho kamarádi střádal cigarety ( byly pochopitelně na příděl ) , aby je poté ihned vyměnil za peníze nutné pro nákup materiálu k výrobě leteckého modelu MLL – 6 IPRO včetně modelářského spalovacího motoru ještě s klasickou konstrukcí s velkou zapalovací svíčkou.  Shodou okolností to byly poválečné Medlánky , kde začínal výcvik na „dřeváku“ – školním kluzáku DFS SG-38 Schulgleiter. Na „Glajtrech“ se tehdy jen spíše skákalo a lety to byly opravdu velmi krátké. Nicméně Zdeněk projevil velký talent a trpělivost. Záhy patřil k nejlepším adeptům mladého plachtařského sportu.

Od jara 1947 již létá jako instruktor tehdejší Zemské plachtařské školy zřízené na medláneckém letišti . A tehdy opravdu měl co dělat.  Hledali se noví piloti pro naši osvobozenou zemi a ty bylo třeba kvalitně vycvičit. Pochopitelně se létalo na trofejní technice po Němcích a díky šikovným mechanikům byly udržovány v provozu i výkonné větroně. Vojenskou prezenční službu Zdeněk Bedřich nastoupil ve Valašském Meziříčí  a tam poznal i svoji pozdější manželku Jiřinu. Léta běžela , narodily se jim holky Helena a později i Hana. Právě Hanka propadla modelařině až po uši , což u dívky není právě časté.

Po vojně se Zdeněk vrátil do Brna. Létal jako motorář na různých typech letounů , vlekal kluzáky a když bylo třeba , tak vysazoval i parašutisty. Později vedle funkce učitele létání pracuje jako zástupce náčelníka krajského aeroklubu v Brně pro výcvik a bdí nad dodržováním výcvikových osnov na moravských aeroklubových letištích.

S přáteli na podzim roku 1959 začali uvažovat o překonání některých tehdejších rekordů v motorovém létání. To se nakonec o rok později podařilo. Dne 12.10.1960 zaletěl Zdeněk Bedřich s letounem C-11 ( Jak-11 ) s registrací OK-KIK okruh 3km rychlostí 464 km/h a větší okruh 20km rychlostí 427 km/hod. Oba byly uznány jako světové rekordy a překonal i naše národní rekordy v dané kategorii. Před několika lety jsem Zdeňkovi do Brna zavolal , zda-li na té C-11 prováděli nějaké speciální úpravy. Svým hlubokým hlasem mi odpověděl : „ Ale kdepak ! Jen jsme zatmelili všechny spáry na povrchu letadla a vše potom zabrousili . Povrch jsme pořádně přeleštili , z pilotní kabiny odmontovali co nebylo k letu nezbytně nutné a šlo se na věc“. Za rekordy a jeho činnost učitele létání převzal titul „Mistr sportu“ , se kterým se ale nikde nechlubil. Pokračoval v létání , které opravdu miloval. Stejně jako makety letadel.

V jarních měsících roku 1962 nastupuje jako pilot aerotaxi k podniku Slovair , tam létá na letounu L-200 Morava s registrací OK-RFZ. Jako „taxikář“ odlétal přes 5000 letových hodin , často za dost mizerného počasí. Později létá již jako kapitán na tehdy novotou vonících letounech L-410 Turbolet. Když byla „malá doprava“ začleněna pod ČSA , přechází tam Zdeněk také. Zde se potkává s řadou kamarádů z bývalých aerotaxových stanic , ty byly rozptýleny porůznu po celém Československu. Každou volnou chvilku modelaří , piliny z balzy vesele létají mezi kamarády. Ti jej měli rádi pro přátelskou povahu a nikdy nezkazil žádnou legraci. Jiný velmi zkušený pilot a sběratel všeho kolem letounů L-410 p.Albert Orlita na něj vzpomněl v jednom svém článku : „V červnu 1971 Ing. Svinka na OK-AZB školí piloty prvního zákazníka pro L-410 – Slov-airu. Jsou to pochopitelně zkušení “taxikáři”, kteří za sebou mají stovky hodin na letounech L-200 – Ján Mičica a Zdeněk Bedřich, někdejší Svinkův současník z brněnského aeroklubu“.

Za nějaký čas létá již jako kapitán na letounech Tupolev TU-134A po Evropě , severní Africe a dalších zemích. Jeden můj známý – bývalý pilot ČSA na stejném typu letounu po letech se smíchem vzpomínal , jak Zdeněk po startu zapnul autopilota , dal si kafe a jak to šlo – už listoval v modelářských časopisech a hltal co je v branži ve světě nového. 20. října 1982 odešel do leteckého důchodu. A nebyl by to Zdeněk , aby ležel jen tak na kanapi ! O to více se věnuje modelařině – mimochodem jeho krásná maketa Avie B-534 byla tehdy středem pozornosti u nás i na soutěžích maket v zahraničí.  Hodně publikuje v modelářských časopisech  a v roce 1992 odlétá jako vedoucí naší modelářské výpravy na mistrovství světa RC maket  v kategoriích F4C / F4B do USA. V ostré konkurenci se naši rozhodně neztratili a dodnes u nás létá světová maketářská špička. Zdeňka jsem vídal na různých leteckých dnech a rád také jezdíval na jarní otevření kbelského leteckého muzea. Mezi kamarády a pamětníky bylo na co vzpomínat a ty letecké příběhy by byly snad na několik knih …

Čas bohužel nezastavíme. Zdeňkova poslední léta života byla naplněna stavbou dalších modelů a létání s nimi. Za roky činnosti také postupně vybudoval velký letecký archiv , kde nechyběly unikátní fotografie vojenských i dopravní letadel. Rád pomohl radou a byl to často on , kdo i z rozmazaného snímku dokázal určit typ letounu a často i letiště ! Jako člověk se snažil pomáhat těm  , kterým doba právě nepřála a ze zahraničí i ochotně přivezl co kdo z přátel a známých potřeboval. Zdeňku  – kapitáne , díky za vše a tam nahoře jen čisté nebe a klidný let !