Doslova před několika málo dny oslavila světoznámá česká akrobatická skupina The Flying Bulls neuvěřitelné šedesátiny! Jistě, měnily se její názvy i jména pilotů, rozhodně ale patří k absolutní světové špičce. Dodnes mnozí nevěřícně kroutí hlavou, co jako skupina dokážou zaletět. Cesta to ale nebyla rozhodně přímočará a tak se na některé momenty jejich historie krátce podívejme.

Zakladatelem a hlavním „motorem“ rodící se akrobatické skupiny se stal pilot Jiří Tlustý. Psal se rok 1961 a vše, co kolem sportovního létání bylo, muselo se konat pod hlavičkou tehdejšího Svazarmu, tedy Svazu pro spolupráci s armádou. Jirka Tlustý už nějaký čas létal akrobacii ve dvojici s Božejem Stružem na letišti v Chrudimi. Tehdejší náčelník Krajského aeroklubu a vedoucí tamní letecké školy Jaroslav Kohoutek jim poskytl zázemí. Brzy do čtveřice přibyli další dva piloti Antonín Klimenda a Láďa Bezák. Už tehdy létali pěkně „ostrou“ akrobacii a tak bylo na Svazarmu rozhodnuto, že Československo budou reprezentovat v zahraničí. První štací bylo Rakousko, kde sklidili veliký potlesk. Tam také viděli Sověty létat zrcadlový let, tak jej nejen nacvičili také, ale ještě vylepšili. Jen po přistání byla éra trochu odřená z těsné blízkosti strojů …

Název skupiny byl také trochu oříškem. „Chrudimská čtyřka“ byla dobrá u nás, ale jak to přeložit do cizích jazyků? Někdo navrhl zase „Box Trenér“, to ale zavádělo do zcela jiného druhu sportu. Nakonec časem se z toho vyloupl „Sky Box“. Aby toho nebylo málo, problémy byly samozřejmě hlavně s letadly pro akrobacii. Ne že by Svazarm žádné neměl, ale mít trvale k dispozici čtyři mašiny se zdálo neřešitelné. Nakonec pomohla fabrika, tedy Moravan Otrokovice. Tam upravili klasické Trenéry Z 226, kdy byly ostrojeny přední pilotní prostory, dále motory Walter Minor VI dostaly zcela nové automaticky stavitelné vrtule a nakonec se šikovnému mechanikovi Josefovi Peřinovi podařilo napůl ilegálně upravit karburátory tak, že mohli i delší dobu létat na zádech bez nebezpečí, že budou mít „klacek“ a bude po akrobacii. Jenže… pak zasahovali různí činovníci Svazarmu, kterým se podlamovala kolena pod jejich důležitostí, že se jedná o „protekční spratky“ a … snažili se akrobatům omezovat létání.

Jirka Tlustý tehdy létal nový letoun L-410 Turbolet a tvrdě bojoval za další létání skupiny. Byl doslova zázrak, že se jim nějak podařilo trénovat a létat alespoň letecké dny plus něco málo v zahraničí. Cosi bylo cítit ve vzduchu a bum, přišel listopad 1989 a s ním i svobodné létání. Jenže…každý natvrdo za své a to byl kámen úrazu, bylo třeba hledat pány sponzory, na což nikdo ještě nebyl zvyklý. Prvním sponzorem se stala společnost Unimax, jejich zásluhou „přezbrojili“ na legendu světového akrobatického nebe Zlíny Z-50L. Nějakou dobu létali poté jako „Unimax Devils“. Náklady na provoz akrobatické skupiny časem narůstaly a proto za nějakou dobu došlo k výměně sponzora a tím se stala společnost NTC, poté už létali jako „Sky Box“. Jejich renomé zaslouženě rostlo a přicházely pozvánky na vystoupení nejen v Evropě, ale i zámoří. V průběhu času se rovněž měnila i jména pilotů ve skupině. Jejich nesmírně dynamická akrobatická vystoupení doplněná také divácky žádanými kouřovými efekty byla podívanou odpovídající příležitosti a bez jejich účasti byl u nás jakýkoliv větší letecký den skoro nemyslitelný.

A nastal čas, kdy otěže vedoucího akrobatické skupiny převzala žena, velmi skromná a sympatická pilotka Radka Máchová. Její cesta za leteckým snem nebyla právě po přímé linii, dokonce měla v létání celou řadu let přestávku, ale vrátila se ve velkém stylu a s již světoznámou akrobatickou skupinou oblétala také mnoho zemí světa včetně dálné exotiky. To ale znamenalo i čím dál tím složitější logistické operace. Postupně rozebrání letadel, jejich bezpečné uložení do kontejnerů a v předstihu odeslání lodí na místo v zahraničí. Tam byl postup přesně opačný – sborka všech letadel, pečlivá kontrola včetně motorových zkoušek, zálet na místě a už se trénovalo na vystoupení dle místních podmínek. A ruku na srdce, mnohdy byly velmi náročné, Často se mnozí v zahraničí divili, že skupinovou akrobacii létá žena a ještě v roli vedoucího celé skupiny! Zejména v arabských zemích až neuvěřitelná věc! Inu, jen ať si vládcové z pouště zvykají …

Nabízí se i jiné a v pravdě zajímavé srovnání. Za těch mnoho let se pár pilotů v zahraničí pokusilo napodobit létání naší akrobatické skupiny, ale vše skončilo fiaskem a v Číně bohužel i leteckou katastrofou…I tato země konečně jednou dostala pořádně tvrdou lekci, jak ne vše lze beztrestně kopírovat a dodnes si to tamní letecké kruhy velmi dobře pamatují a už nic podobného nezkouší. Proto také na řadu leteckých dnů naši létající čtyřku chtěli a jejich vystoupení přinášelo živě hned několik kanálů tamní televize do všech provincií.

Přišel rok 2001 a s ním další změna názvu – nyní „Flying Bulls“, ano, pod křídly nejmenovaného energetického nápoje. Během roku 2014 přišla změna v sestavě pilotů a hlavně letecké techniky. Stárnoucí, ale stále krásné Zlíny 50L nahradily zbrusu nové letouny  XtremeAir XA42, na nich stále létají. Výročí šedesáti let bylo nutné řádně oslavit a to se také stalo. V polovině letošního srpna na letišti v Jaroměři vzlétli k oblakům a provedli deset skupinových výkrutů za sebou…a… ustavili tím nový světový rekord! Během pátku 4.9. na stejném letišti piloti převzali certifikát tohoto rekordu. Skupina dnes létá ve složení: piloti – Stanislav Čejka jako vedoucí, Miroslav Krejčí – pravé křídlo, Jan Rudzinskij – levé křídlo a Jan Tvrdík – slot (ten čtvrtý vzadu). Ve stejný den pozvaným hostům i divákům skupina předvedla své parádní vystoupení a jako vždy na jedničku! Pánové, díky moc za krásné létání i reprezentaci naší vlasti po světě a snad na závěr to hlavní letecké – kolik startů, tolik i přistání !!!

Známá redaktorka Radiožurnálu Lucie výborná uskutečnila s Jirkou Tlustým a Miroslavem Krejčím zajímavý rozhovor, ten můžete shlédnout zde.