Vzhledem k velkému zájmu (alespoň podle statistik návštěvnosti), který vyvolal článek z pera Petra Jandy přinášíme další text z jeho pozůstalosti. Přestože byl napsán již v roce 2002, věřím že má stále co říct.

Létání je nazýváno odvěkým snem lidstva. První vzduchoplavci byli dokonce povyšování do šlechtického stavu. I když se tento nanejvýš chvályhodný akt již oficiálně neprovádí, stále vlastně tajně probíhá na nevyslovené, podvědomé úrovni, intuitivně sdílen všemi, kteří titulu letec již dosáhli. Tajné společenství jedinců shodně nikoliv postižených, ale stejnou vášní spíše obdařených, vzniká zákonitě a logicky. Letecké třídící síto má na rozdíl od mnoha komerčně prováděných sportů podstatně hustší oka, ( po dopoledním či víkendovém rychlokurzu vám na rozdíl od jiného sportovního náčiní letadlo nikdo nepůjčí a pokud ano, před startem jej rychle vyškrtněte ze své závěti ),  takže pozéři, snobové či lovci turistických kratochvílí skončí dříve, než s létáním začnou. Sítem projdou jen lidé dobrého zdraví, vysoce motivovaní, s dobrými reflexy, sebekázní a zodpovědností. Létání se nelze nikdy naučit, vzdělávací proces je trvalý a nekonečný, technický rozvoj přináší stále nové materiály, výkonnější motory a dokonalejší konstrukce, které společně umožňují výkony letounů, při kterých by se starší letadla doslova rozpadla ve vzduchu, pokročilejší navigační systémy zase připravují letce o hodně hrůz a radostí z vlastního ztrácení a opětovného nalézání se. Kdo nikdy nelétal, neví, jaký je to pocit, když aviatik po dlouhém letu konečně neomylně pozná siluetu krajiny u domovského letiště. Sám „vlastním“ jeden kopec charakteristického tvaru, ke kterému chovám city tak láskyplné, že je to až na pováženou. Jinak jsem ale normální, opravdu, pane doktore. To vy jste blázen, protože nelétáte. Ani poznávání zákonů aerodynamiky nezůstává beze změn, vzduch sice proudí stále stejně, ale my se o tom stále dozvídáme nové a nové.  Zážitky nad oblaky, dávné zákony rytířskosti nebeských jezdců, pohledy na zemi, které byly po tisíciletí výhradním hájemstvím ptactva ( slepice, pštrosi a tučňáci nelétají,  protože se buď bojí nebo věnují jiným sportům ),  zasloužená aureola výjimečnosti, společenské prestiže i nemalá míra sex-appealu pro opačné pohlaví, to vše jsou výsady letců. Pochopitelně všichni letci nejsou andělé, řekneme-li, že naopak, vypadalo by to zase spíše na čerty. Takže by se kompromisně a asi nejpřesněji dali označit za ďábly nebeské, nechť nám paní katechetové prominou. Patří jim totiž i plnohodnotné prožívání života, každé jeho minuty, neboť mnoho křížů rozesetých v lesích a polích a vzpomínky na z nebes padlé kamarády ať už v dobách mírových či válečných sloužící jako memento, že ne po každém startu musí nutně následovat přistání, zřejmě posilují snahu nepropinožit se pozemskou existencí pišišvora a neoddat se fatalisticky osudu vyčkávajíc trpně, kam nás jeho siločáry zanesou. Žít a létat, létat a žít. Neptat se – jak se máš, ale – kolik máš letos nalítáno? A jedinou odpovědí se dozvědět daleko více, než nějakým obligátním co za co stojí. To je pravý životní styl. V životě se pochopitelně za všechno platí – ať už časem, penězi či kvalitou spánku. Nic, co člověk získá zadarmo, žádná náhražka, žádná virtuální realita, žádná omamná látka nenahradí něco, pro co člověk musí obětovat hodně. Čím více však dáváme, tím více se nám vrací. Pak že perpetuum mobile nefunguje. Pro létání je zapotřebí vzdát se některých požitků, investovat čas i peníze, ale protože se jedná o investici do osobního rozvoje, o nákup vstupenky do třetího rozměru, jde o jeden z nejrozumnějších způsobů, jak s časem a penězi naložit. Létání je návodem i k řešení mnoha osobních problémů. Kdo se vyhoupl nad mraky a uviděl, jak slunce zlatí fantastickou krajinu cukrových hor, sněhových údolí a ledových plání vytvořených z prchavých vodních par jen na pohled tak pevných a kompaktních, kdo uviděl droboučké postavičky lidských mravenečků, jak kradou na polích a milují se na mezích ( myslíte, že zrovna tohle není vidět? Je a navíc se kvůli této aktivitě dokonce často narušuje radiokomunikační kázeň… ), kdo se dokázal povznést nad šeď a fádnost života fyzicky, snáze to dokáže i psychicky. Letci se však během letu nevěnují pouze voyerským aktivitám, jak by se snad některým škarohlídům mohlo zdát. Velmi opomíjený je překvapivě vysoký ekonomický přínos, o který se aviatici zasluhují například včasným hlášení požárů, které na nepřístupných místech teprve vznikají a nabývají síly, aby se rozrostly do ničivých plamenných smrští, hltavě polykajících lesy i stavení.

Létání je zkrátka výsadou, vášní, koníčkem, láskou, privilegiem, zábavou, závazkem, posláním… Nechcete to zkusit?

Petr Janda