Jistě už mnoho z vás napadla otázka, proč pilot vrtulníku sedí většinou na pravém sedadle, zatímco pilot letounu sedí na levém. Někdo by řekl „prostě proto“. Mě to ale nestačilo, trošku jsem zapátral a nalezl pro vás možné odpovědi. Některé jsou zřejmé, některé méně, některé jsou zábavné. Všechny až na jednu však mají kořeny v první polovině 20. století, kdy vrtulníky byly na počátcích svého moderního vývoje. Odpovědi jsou většinou psány s ohledem na „americkou školu“ vrtulníků, která měla na vrtulníky asi největší vliv. Vždyť téměř 60% celosvětového množství vrtulníků, létá v severní Americe nebo jinde na světě v amerických službách (jako třeba v Afghanistánu a Iráku). Nakonec, usuďte sami, komentovat jednotlivá vysvětlení nebudu:

1) Odpověď první

Vrtulníky mají několik prvků řízení, zejména 2 jsou pak velmi důležité. Páka kolektivu a páka cykliky. Zatímco páku kolektivu bylo možné již v prvních vrtulnících na čas pustit, páku cykliky nikoliv a navíc je cyklické řízení důležitější. Většina lidí (a tudíž i pilotů) jsou praváci a mají tedy v pravé ruce více citu. Je tedy logické, že cykliku budou ovládat pravou rukou, zatímco kolektiv levou. Místo pro ovladače přístrojů, rádia apod. je většinou v palubní desce, tedy ve středu kabiny. Pokud můžeme levou ruku na chvíli uvolnit z páky kolektivu, můžeme jí ovládat přístroje, je tedy logické mít přístroje po ruce (levé), tedy mít palubní desku, kde přístroje jsou vlevo od sebe. A proto musíme jakožto piloti sedět v pravém křesle.

2) Odpověď druhé

V Kanadě na vojenské technické škole učí, že v případě vysazení vyrovnávacího rotoru, kdy se začne vrtulník (s rotorem otáčejícím se proti směru hodinových ručiček, při pohledu s hora) nekontrolovatelně otáčet doprava a pilot sedící vpravo má tak možnost vidět místo, kam se řítí…

3) Odpověď třetí

Většina vrtulníků má (pokud jej má instalován) palubní jeřáb na pravé straně. Pilot tak ze své pozice vpravo může vidět, co se děje na jeřábu a pod ním.

4) Odpověď čtvrtá

Piloti, kteří se učili létat na prvních vrtulnících se učili létat na levém křesle, tak, jak byli zvyklí z letounů. Jakmile začali tito piloti učit další, zkrátka zůstali na svém křesle a ostatní se řídit vrtulníky učili z pravého křesla. A v něm už pak zůstali a stal se z umístění pilota vpravo úzuz.

Tomu by mohl odpovídat i příběh jednoho z prvních testovacích pilotů vrtulníků. Les Morris byl jedním z testovacích pilotů Igora Sikorského a létal na jeho prvním úspěšném stroji VS-300, který měl pouze jedno pilotní místo uprostřed trupu a kolektiv na levé straně z blíže neznámých důvodů. O rok později, v roce 1942, byl představen typ XR-4. Jak je uvedeno i dále, první vrtulníky měly páky kolektivu umístěny vprostřed trupu. Morris se pravděpodobně snažil zachovat zvyklosti z letounů a seděl tedy v levém křesle. Cykliku tudíž ovládal pravou rukou a kolektiv levou. Podle jeho slov mu dalo hodně práce přemoci své návyky a reagovat správnou rukou správně. Když pak začal učit nové piloty, nechtěl se svých těžce vydřených návyků zbavit, a proto v zájmu bezpečnosti zůstal sedět v levém křesle. Všichni noví piloti se tedy naučili létat s kolektivem vlevo. (viz R.W.Prouty: More Helicopter Aerodynamics)

5) Odpověď pátá

Vrtulník s rotorem, který se při pohledu shora otáčí proti směru hodinových ručiček, má při dopředném letu tendenci klonit na levou stranu v důsledku vzniklé asymetrie vztlaku. Proti tomu, aby nesymetrii aspoň trochu vyrovnali, konstruktéři „bojovali“ posazením pilota vpravo (tato odpověď má jisté fyzikální nedostatky).

6) Odpověď šestá

Na páce kolektivu je umístěna i rukojeť ovládání „plynu“ motoru (ů). Pokud se podíváte na páku kolektivu zepředu, otáčením rukojeti ve směru hodinových ručiček znamená přidávání „plynu“. Na prvních vrtulnících byly páky kolektivu, uprostřed mezi sedačkami pilotů.

Pokud pilot zvednul páku kolektivu, musel zároveň přidat „plyn“, aby rotor neztratil otáčky. Je tedy potřeba otočit rukojetí ve směru hřbetu ruky (pokud držíte kolektiv levou rukou), nebo ve směru vnitřní strany zápěstí (pokud držíte kolektiv pravou rukou).

Zkuste někdy vzít do ruky košík a ruku s košíkem volně svěsit podél těla dlaní k sobě. Potom zvedejte košík podél těla a zároveň přitom dlaň, v níž držíte košík ohýbejte v zápěstí směrem od těla. To je přesně pohyb, jaký v těch dobách musel pilot konat, pokud zvedal páku kolektivu a zároveň při tom musel přidávat „plyn“. Je potom lehce pochopitelné, proč si piloti vybírali pravé sedadlo.

7) Odpověď sedmá

Na závěr si dovolím uvést hypotézu M.P. platnou pro moderní vrtulníky. M.P. tvrdí, že kapitán je většinou už starší pán, a proto by bylo neslušné jej nechat do kabiny šplhat přes kolektiv na levou sedačku.

Výše uvedené odpovědi jsou většinou platné pro vrtulníky „americké školy“, kterým se točí rotor doleva. Pro vrtulníky „Ruské školy“, kterým se rotor točí doprava si některé odpovědi (nechám na Vás, které) obraťte a zjistíte, že jsou platné (u některých ruských strojů sedí pilot vlevo) Samozřejmě, je možné najít výjimky i případy, které možné odpovědi potvrzují. Jako příklad můžu uvést místo pilota ve vrtulníku Schweizer Model 300C, kde sedí pilot vlevo a přitom vrtulník má levotočivý rotor (u následných variant 300CB nebo 300 CBi už pilot sedí vpravo). Lze uvést i vrtulníky západní provenience, kdy pilot při náročných pracích s podvěsem (např. stavba stožárů, těžba dřeva) rovněž sedí vlevo, ačkoliv při normálních letech by seděl vpravo. To vše ale jen potvrzuje a dokresluje, jak je svět vrtulníků rozmanitý a zajímavý. Jednoznačná odpověď zřejmě zkrátka neexistuje.