Čeští specialisté z Náměště nad Oslavou se podle velitele jednotky AAT majora Petra S. už od počátku působení naplno věnují výcviku afghánských pilotů, palubních techniků a palubních střelců. Jejich kolegové technici se pak starají o to, aby stroje Mi-35 i Mi-17 byly provozuschopné a vždy připravené k nasazení. „To je velmi důležité v současné situaci zvýšené bojové aktivity, která v porovnání s předchozími lety není pro zimní období obvyklá,“ sděluje velitel jednotky.

Že Češi v Kábulu nezahálejí, dokládá více než stovka provedených letů ve smíšených posádkách, celkově téměř sedmdesát nalétaných hodin, ale i víc než dvacet hodin strávených na leteckém simulátoru.

Češi si museli zvyknout na jiné prostředí i jazyk

Příprava a výcvik posádek vrtulníků afghánských vzdušných sil s sebou přináší řadu u nás nezvyklých situací. Částečně je to dané jazykovou bariérou, kulturou a v neposlední řadě i systémem výcviku posádek vrtulníků.

„Náročnost plněných úkolů klade nároky na spolupráci překladatelů jak při hodinách strávených na učebně, tak i na palubě vrtulníku. To vše vyžaduje změnu v přípravě a notnou dávku trpělivého přístupu a pochopení,“ vysvětluje major Petr S.

Novinkou je také letecký výcvik, který doposud nebyl u vrtulníkového letectva české armády prováděn. Jedná se o střelby na pozemní cíle z leteckého kanónu na dopravních vrtulnících Mi-17.

Česká vrtulníkářská stopa v Afghánistánu

Vzhledem ke zhoršené bezpečnostní situaci se posádky bitevních vrtulníků Mi-35 i v zimním období zaměřily na zdokonalovací výcvik ve střelbě na pozemní cíle kanónovou i raketovou výzbrojí.

„Posádky Mi-17 se pak zaměřují zejména na taktické létání s komplexním použitím výzbroje vrtulníku – střelbu leteckým kanónem GŠ-23L a střelbu palubních střelců z kulometu M-240D,“ sděluje velitel AAT týmu a prozrazuje také, že jeden z instruktorů úspěšně absolvoval instruktorský výcvik ve střelbě neřízenými raketovými střelami na pozemní cíle, čímž si český tým zvýšil kvalifikaci.

„Výcvikem prošel létající personál nejen z Kábulu, ale i z destinací jako je Kandahár, Mazár-e Šaríf a Džalálábád. Při pohledu na mapu Afghánistánu zjistíme, že otisk „stopy“ českých vrtulníkářů je patrný ve všech koutech země,“ konstatuje major Josef M., zástupce velitele jednotky.

Úspěchy českých instruktorů a nové úkoly

Leteckým instruktorům se za dva měsíce působení podařilo vycvičit na tři desítky pilotů, palubních střelců a palubních inženýrů.

„Komplexnost výcviku a složitost úkolů klade velké nároky na spolupráci všech členů posádky,“ říká zástupce velitele jednotky. Vytíženi jsou tak i palubní střelci vrtulníků Mi-17, kteří ve smíšených posádkách nově spolupracují také s koaličními partnery, zejména americkými kolegy.

Praporčík Jakub M. je jedním z nich: „K působení v takovéto smíšené posádce jsme museli nastudovat povely, které se liší od praxe v České republice. Nejvíce cvičíme působení vrtulníků ve dvojici, kdy jeden ze strojů provádí vyzvednutí napadené jednotky na zemi a druhý poskytuje krytí střelbou z kanónů GŠ-23L a z kulometů M-240D.“

Opravy vrtulníků provádějí Češi a Afghánci společně

Dvě skupiny pozemního leteckého personálu, které jsou součástí jednotky AAT, se podílejí na přípravách vrtulníků Mi-35 a Mi-17 k letům společně s afghánskými techniky.

Práci mají o to složitější, že vrtulníkům Mi-35 končí technická životnost, která se projevuje častějšími závadami. Opravy probíhají nejen v Kábulu, ale i jinde v zemi. Afghánské letecké síly totiž působí z různých letišť a závady se tak často odstraňují na dálku přes telefon.

Své zkušenosti Češi předávají afghánským kolegům, kteří je posléze aplikují v praxi. „Díky spolupráci si předáváme nejen poznatky z práce, ale navazujeme i přátelství,“ říká kapitán Viliam B., velitele jedné ze skupin techniků a dodává, že se tak on i jeho kolegové dozví o místních obyvatelích a jejich kultuře víc než by jim dala sebelepší příprava doma.