V Italském kulturním institutu v Praze proběhla dobře utajená výstava věnovaná Italu Balbovi. Součástí zahájení byla také konference o jeho osobnosti – ambiciózního a všestranného člověka, který díky svým dálkovým přeletům nad Atlantickým oceánem v počátku třicátých let přinesl citelný impuls technickým inovacím v civilním a zejména vojenském letectví.

V expozici bylo k vidění množství obrazů a dokumentů z historického archivu italského letectva, fotografie samotného Itala Balba a virtuální rekonstrukce Orbetellského přístavu hydroplánů, který je s ním a jeho lety neodmyslitelně spojen. Tento komplex vybudovaný pro potřeby italského námořního letectva byl bohužel v průběhu druhé světové války zničen a do dnešních dnů se zachovalo jen malé torzo.

Poničené hangáry základny Orbetello v roce 1944

Bohužel nulová propagace se podepsala nad tím, že výstava byla pořadately ukončena dřív, než bylo původně avizováno. Je to škoda, ostatně příliš mnoho tematických leteckých výstav v České republice nemíváme a italské letectví je u nás obecně ve stínu toho britského, amerického či sovětského. Neprávem, přeci jen Itálie byla u vzniku našeho vojenského letectva v roce 1918 a také naše vztahy s Itálií za první republiky byly na kvalitativně jiné výši než dnes. Za připomenutí stojí úspěchy našich letců, kteří zvítězili v řadě soutěží. Na prvním místě pak JUDr. Zdeňka Lhoty, který vítězil v tehdy nejslavnějším leteckém závodě Evropy, Coppa d´Italia. V tomto závodě však Zdeněk Lhota také nešťastně zahynul, spolu se svým mechanikem Volejníkem, v předvečer soutěže při jednom ze zkušebních letů druhé soutěžní BH-11C v roce 1925. Paradoxně během samotného závodu díky vítězství posádky Avie BH-11C Bican – Kinský tuto trofej získalo Československo natrvalo. Československo také v Itálii nakupovalo letadla a Itálie naopak v Československu například letecké motory.

Osobnost Itala Balba je přes jisté kontroverze nesmírně zajímavá. Během první světové války, kdy sloužil v řadách elitních alpských jednotek, mnohokrát prokázal svou statečnost. Po válce tak jako mnoho mužů, kteří prošli peklem velké války, marně hledal klid v „civilním“ zaměstnání bankovního úředníka. Východiskem se pro něj stal vstup do levicového fašistického hnutí vedeného Benitem Mussolinim. Tyto události jsou v jeho životě zřejmě nejkontroverznější a provázeny řadou činů, které z dnešního pohledu na jeho osobnost vrhají stíny. Po převzetí moci Mussolinim byl v závěru roku 1926 jmenován do funkce tajemníka pro letectví a od roku 1929 dokonce ministra letectví. Přestože pro Balba byla oblast aviatiky něčím zcela novým, vrhnul se do ní naprosto naplno a dosáhl výsledků, které možná nečekal ani on sám.

Létající čluny Savoia-Marchetti S.55 “na kotvách”

Legendou se stal zejména svými dálkovými přelety. Nejprve v roce 1930 odletěl se skupinou dvanácti létajících člunů Savoia-Marchetti S.55 ze základny námořních letounů Orbetello do Ria de Janeira. Přestože to byl úspěch a letecká událost světového měřítka, pro Balba to byla jen příprava na něco většího. Tím byl přelet dvojnásobně velké skupiny letounů stejného typu opět z Orbetella, ale tentokrát se přistávalo v USA. Konkrétně na Michiganském jezeru, kde v Chicagu probíhala Světová výstava. Není třeba dodávat, že jeho velko-skupina hydroplánů byla zlatým hřebem. Balbo se stal miláčkem médií i mocných tehdejšího světa. Dnes by se řeklo celebritou.

Italo Balbo mezi svými letci na základně Orbetello a nímek základny ze vzduchu

Po návratu do Itálie se mu dostalo bouřlivého přivítání, mnoha poct – a jmenování do funkce guvernéra tehdejší italské kolonie Libye. Je těžké spekulovat, co bylo skutečným důvodem. Zda jeho popularita, které mohla vadit ducemu, nebo jeho nepopiratelný organizační talent, kterého bylo třeba při pozvednutí tehdejší italské klíčové kolonie. Balbo zahájil ve svém stylu a výsledky byly vidět, a jsou v Libyi vidět dodnes. Budovala se nová města, dopravní infrastruktura i vojenské objekty, letiště, přístavy, opevnění. Když přišla válka, dostal se Balbo do sporů s Mussolinim. Stavěl se proti spojenectví s nacionálně socialistickým Německem i proti Hitlerově antisemitismu. Nicméně jako italský vlastenec po vypuknutí bojů pracoval s maximálním nasazením na obraně Libye, a to přesto, že si byl vědom toho, že jak kolonie, tak metropole, nejsou na válku připraveny.

Italo Balbo ve slavnostní uniformě

Italské porážky se Balbo nedožil, zahynul na samém počátku bojů, kdy na palubě bombardéru Savoia-Marchetti SM.79 přilétl nad Tobrucké letiště T.2 jen pár minut potom, co ho bombardovaly britské Blenheimy. Protiletadloví dělostřelci, kteří měli nervy „na pochodu“, jeho letoun promptně sestřelili. Z devíti osob na palubě nepřežil nikdo.

Trosky sestřelného Balbova bombardéru Savoia-Marchetti SM.79