Organizátoři Aviatické pouti se opět překonávají. Již tak dost vysokou laťku, kterou sami nasadili na minulých ročnících opět překonávají. Tedy minimálně v ohlášených a potvrzených letounech. Zatím posledním, ale zato velkým překvapením je potvrzená účast legendárního amerického těžkého bombardéru z období druhé světové války – Boeingu B 17 G Flying Fortress. Podle aktuální zprávy pořadatelů Aviatické pouti 2013 by měla “létající pevnost” přiletět nejpozději 31. května a odlétat nejdříve 3. června.

Organizační tým Aviatické pouti vynaložil v posledních měsících nemalé úsilí na to, aby vyjednal oboustranně reálné podmínky účasti se společností B-17 Preservation Ltd., která B-17 provozuje. Dnes už je jasné, že se bude jednat o absolutně nejdražší nákup jednotlivého letounu pro účely veřejného vystoupení v celé historii Aviatických poutí. A aby také ne. Udržet čtyřmotorový bombardér z roku 1944 v letuschopném stavu stojí stovky a tisíce pracovních hodin dobrovolníků při údržbě a tisíce a desetitisíce liber za náhradní díly, pojištění a pronájem potřebného zázemí. Ačkoliv se to zdá v dnešní době jen málo uvěřitelné je pravdou, že nezbytné prostředky věnují podle svých možností obyčejní lidé z čistého fandovství nebo národního patriotismu. Protože však ani to zdaleka nestačí, provádí letoun každý rok několik placených vystoupení na leteckých dnech a vzpomínkových akcích v Anglii nebo nejdále na dohled bílých útesů doverských ve francouzské Normandii nebo Holandsku. Ani pomyšlení na nějaké lety přes půl Evropy, ke kterým byly B-17ky původně konstruovány až do této chvíle, kdy se rozjíždí mise Aviatická pouť, na níž “stará dáma” poletí přes pět hodin.

Boeing B-17G-105-VE byl jeden z posledních kusů vyrobených roku 1944 v továrně Lockheed-Vega Burbank v Kalifornii pod sériovým číslem 8693. Do stavu United States Army Air Force (USAAF) byl začleněn pod číslem 44-85784 dne 19. června 1945 tedy až po skončení 2. světové války v Evropě. V listopadu téhož roku byl v Nashville přestavěn na verzi TB-17G a určen k výcvikovým účelům na základně Wright Field (nyní Wright-Patterson) v Ohiu.

Roku 1949 začal letoun létat u 2750. Air Base Group (ABG) přestavěný na verzi EF-17G, aby mohl sloužit k nejrůznějším výzkumným úkolům a to až do roku 1954, kdy mu na základně Hill v Utahu byla navrácena původní konfigurace, jen s neúplnou výzbrojí. Vzápětí byl, spolu s několika dalšími B-17, zakoupen francouzským Institut Geographic National (IGN), kde, pod civilní registrací F-BGSR, prováděl z letiště Creil pozorovací a lety a mapování až do chvíle, kdy byly na počátku sedmdesátých let B-17 shledány jako dosluhující a nerentabilní typy pro tento druh činnosti a nahrazeny speciály Hurel-Dubois HD.34.

V březnu 1975 přivezl obchodník a pilot Ted White B-17 F-BGSR do Imperial War Museum v Duxfordu s dočasnou americkou registrací N17TE. Zde měl stroj začít svou novou éru jako Sally B-  pojmenovaný podle jeho dlouholeté partnerky Elly Sallingboe, která, po tragické smrti Teda Whitea v troskách Harvardu T-6 roku 1982, dodnes pečuje o tento slavný letoun v čele nadšenců u B-17 Preservation Ltd. Sally B byla tehdy opatřena kamufláží 457. Bomb Group, 8. letecké armády USA, která měla během války základnu v Glatton s tím, že původní „tail number“ 485784 zůstal zachován.

Roku 1989 si Sally B zahrála hlavní roli ve filmové adaptaci trháku Williama Wylera Memphis Belle, příběhu první B-17ky, která úspěšně absolvovala 25 misí nad nepřátelským územím, společně s dalšími dvěma stroji B-17 z Francie a dvěma z USA. Další role čeká Sally B na Aviatické pouti, kde se předvede dvěma letovými ukázkami (v sobotu a neděli) v rámci komponovaného programu věnovanému činnosti USAAF nad protektorátem Čechy a Morava, zejména potom náletům na Pardubice v letech 1944-45.