Ve Kbelích, kam se Letecký arsenál přestěhoval ze starého výstaviště, vznikla další úspěšná konstrukce inženýra Šmolíka, stíhací hornoplošník typu parasol, Š-3 (to už se ale podnik jmenoval Hlavní letecké dílny). Nejednalo se sice o tak pokrokovou konstrukci jako v případě Š-1 či Š-2, a tak MNO souhlas k sériové výrobě nedalo. Nicméně i tento letoun byl pro československé letectví významný. V roce 1922 byl součástí československé výpravy na mezinárodním mítinku v Curychu. Ne příliš známí Čechoslováci tehdy připravili soupeřům překvapení tím, že se okamžitě zařadili mezi evropskou leteckou elitu. Zalétávací pilot Hlavních leteckých dílen Alois Ježek obsadil se Šmolíkem Š-3 čtvrté místo v soutěži o přesný start a přistání, v letecké akrobacii byl sedmý. Úspěch to byl o to větší, že účast Hlavních leteckých dílen na zmíněném mítinku byla dlouho na vážkách. Téměř hotový první prototyp v roce 1921 shořel při požáru ve Kbelích, avšak díky velkému úsilí se podařilo vyrobit prototyp druhý, zalétnout ho a československá výprava se mohla soutěže zúčastnit. Po návratu do Prahy byl letoun dále testován, zkušebně mu byly namontovány dva kulomety Vickers ráže 7,7 mm, ale jak jsme si již řekli, k sériové výrobě nedošlo.

Prototyp nejprve dostal označení Š-B1.01, to však bylo následně změněno na Š-3.

Šéfpilot Hlavních leteckých dílen Alois Ježek sedí v kostře trupu hornoplošníku Š-3.

Rozpětí 10, 13 m
Délka 7,08 m
Hmotnost prázdného letounu 662 kg
Maximální rychlost 225 km/h
Dostup 8.400 m
Dolet 472 km
Motor BMW IIIa
Výkon motoru 136 kW / 185 k