Dnes je to přesně sto let ode dne, kdy se narodil František Peřina. Je to zvláštní, mám pocit, že to je chvilka, co nás opustil a teprve pohled na kalendář mi připomíná, že od jeho odchodu do leteckého nebe uplynulo už téměř šest let.

Já sám jsem ho poznal na konci devadesátých let, kdy nás seznámil můj tehdejší instruktor Martin Stáhalík, kterého si František vždy považoval jako vynikajícího pilota a pokud mu to zdraví dovolovalo, čas od času dorazil za námi na letiště, kde sledoval, jak se dnes létá akrobacie. Pro nás, kteří jsme teprve procházeli výcvikem PPL, to mělo neuvěřitelný náboj. Na jedné straně jsme vedle sebe měli nejlepší akrobatické piloty současnosti a současně hrdinu knížek, které jsme tehdy (potom co už nám je komunisti nemohli zakazovat) hltali jedním dechem. Samozřejmě, že po prvním sólu na Zlínu 142 už jsme měli každý pocit, že můžeme rovnou lítat Spitfira.

V téhle vzpomínce nechci a nebudu psát o tom, čím František prošel před, během a po druhé světové válce, chtěl bych jen připomenout to, že tu s námi byl a to, že byl skutečně výjimečným člověkem. Proč si to myslím?

Poznal jsem osobně skutečně hodně pilotů z bojů druhé světové války, a to nejenom těch našich a spojeneckých, ale i těch “z druhé strany”. Mezi československými piloty, které jsem znal, byl František vždy trochu jiný. Uměl si udělat legraci sám ze sebe a dělal to často, měl respekt k dobrým pilotům, a to i včetně svých bývalých protivníků. Upřímně nesnášel nacionální socialisty a komunisty, vždy ale rozlišoval mezi zrůdami, kteří jen měli rádi moc nad jinými lidmi a vojáky, kteří bojovali za svou zem, a to i když zrovna jejich zem nebyla tím, kdo se bránil. Nikdy se nepřizpůsoboval módě. Vzpomínám, jak vždy šokoval pseudokorektní redaktory, když jim na jejich dotazy, ve kterých ho naváděli, aby odsoudil válku, odpovídal, že to nebylo jen špatné. Že sice ztratil své přátelé, ale boj a umírání bral jako něco, co k válce bohužel patří a že nikdy neměl trauma z toho, že sestřelil svého protivníka. Bral to svým způsobem jako sportovní zápas, kde ovšem byly hodně vysoké sázky.

Své hrdiny si musíme připomínat a já věřím, že na Františka Peřinu si dnes v dobrém vzpomene hodně lidí.

P.S. V sobotu si Františka Peřinu připomene jeho rodná ves Morkůvky, začátek je ve 13.00 hodin a program vzpomínky najdete na stránkách Morkůvek.