Noorduyn Norseman
Výrobce : Matchbox
Měřítko : 1/72

Známý letecký konstruktér holandského původu – R.B.C. Noorduyn byl vyslán mateřskou firmou Fokker ve třicátých letech minulého století do USA, aby tam pracoval v jejich filiálce na dalších projektech. Na jaře v roce 1934 začal ve skupině konstruktérů pracovat na novém letounu , který by plně vyhovoval pro dopravu osob i nákladů v drsných oblastech Kanady. Nenechali nic náhodě a pozvali si řadu pilotů létajících v zemi javorového listu prakticky se vším, co se nějak udrželo ve vzduchu. Poměrně brzy – v listopadu 1935 – byl připraven k záletu Norseman Mk.I. Vsadili na spolehlivou konstrukci klasického vzpěrového hornoplošníku , křídla byla dřevěné konstrukce. Trup tvořil svařenec z upravených ocelových trubek s plátěným potahem. Na tehdejší dobu byly novinkou vztlakové klapky , zvuková i tepelná izolace stěn kabiny a dbalo se dle možností také na celkový vzhled letounu.

Zákazník si mohl vybrat z různého uspořádání kabiny – od prostých lavic až po šest pohodlných křesel pro náročnější cestující. Vybavení kabiny se dalo rychle demontovat a letoun přizpůsobit na přepravu mnoha nákladů. Prototyp vzlétl s motorem Wright Whirlwind. Poté byly vyrobeny další vylepšené verze Norsemanů . Prodej ovšem vázl a nelichotivou situaci firmy zachránilo až americké letectvo. V jeho barvách začaly létat Norsemany jako lehké kurýrní letouny s označením UC-64A s klasickým kolovým podvozkem záďového typu. Na konci druhé světové války se v rámci prodeje z vojenských přebytků dostaly tyto letouny k velkému množství civilních provozovatelů. Ze strojů se staly doslova „dříče do každého počasí“ – od kanadských jezer s plováky místo klasického podvozku až po letouny u leteckých společností na pravidelných linkách.

V Československu Norsemany sloužily u tehdejší ČSA a několik strojů zakoupila obuvnická firma Baťa n.p. V armádě sloužilo pár letounů s označením K-73. U ČSA stroje sloužily jak k výcviku pilotů , tak i pro dopravu cestujících na několika linkách. Zde létaly v barvě hliníku s malým nápisem Československé aerolinie po okny kabiny na bocích trupu. Některé z nich poté přešly do stavu aeroklubů , kde jich hojně využívali parašutisté. Pokud si dobře vzpomínám , tak v olomouckém aeroklubu s nimi létaly i dámy – pilotky ! Z provozu od ČSA byly staženy v roce 1948.

Firma Matchbox vyrobila stavebnici uvedeného letounu sice před mnoha lety ( nedávno ji přebalil a prodával Revell ) , ale díky údržbám formy jde stále o kvalitní model. Díly jsou stříkány do klasické formy , světle šedý plast je poměrně kvalitní. Model má dobře provedené negativní rytí a jeho stavba nemá žádné záludnosti , takže lze ji doporučit i méně zkušeným modelářům – logicky s výjimkou plovákové verze – ta je náročnější. Výrobce dodává ve stavebnici kvalitní obtisky buď na plovákovou verzi Norsemanu IV – sloužící u Royal Canadian Air Force v roce 1942 a nebo letoun USAF – C-64A 8th Airforce Service Command z léta 1944. Návod na sestavení je kvalitní ,  jednotlivé „rozstřely“ jsou přehledné a odpovídají jednotlivým verzím letounu.

Avšak pozor ! První důležitou věcí je interiér letounu. Mějte na paměti – VŽDY je nutno „na sucho“ vyzkoušet , jak podlaha trupu sedí uvnitř ! Zde je nutno opakovaně zbrousit boky podlahy trupu , aby bylo možné vůbec poloviny trupu slepit k sobě. Desku s palubními přístroji je nutno také opatrně po stranách zabrousit , protože i ona je širší – což by o pár kroků později byl problém. Trochu zmatek je u zadní přepážky trupu – tento díl má číslo 32 a nikoliv 23 , jak je v návodu uvedeno. Jde však o jedinou přepážku , takže záměna naštěstí nehrozí.  U ní je ovšem nutné zabrousit cca o 1 – 1,5 mm její horní část , aby se bezpečně vešla do trupu. Stavěl jsem civilní verzi stroje a tak jsem nepoužil dvě postavy pilotů , jelikož ti jsou oblečeni ve vojenských pilotních kombinézách s kuklami na hlavách včetně brýlí.

Jednotlivá okénka se lepí do polovin trupu zevnitř, jen tu a tam je nutné otvory v trupu nepatrně zabrousit. Tmelení je u tohoto modelu naštěstí minimum. Je nutné dotmelit přechody křídlo-trup a to stejné platí u polovin výškovky. Trochu tmelu jsem použil i na trupu, kde byly menší propadlinky na pár místech. Jde opravdu jen o drobné tmelení, stačí klasický bílý tmel z produkce americké firmy Squadron. Protože jsem stavěl model letounu ČSA , musel jsem si za pomoci dvou grafických programů obtisky sám vyrobit. Použil jsem čirý obtiskový papír dostupný v modelářských prodejnách a vytiskl je na kvalitní laserové tiskárně. Barevná schémata letounů  lze nalézt v časopise Modelář č.4 z roku 2010 , kde je i podrobný článek o historii našich Norsemanů.

Ve finále jsem model nastříkal stříbrnou barvou Agama 08Me , což je klasická syntetická metalíza. Letoun registrace OK-XDI létal celý stříbrný – jen před pilotní kabinou byl nezbytný matně černý pruh proti oslnění. Ten jsem vyrobil z šablon obtisků české firmy firmy Aeroteam.  Stavebnici mohu doporučit – jde skutečně o pohodovou stavbu a model spolehlivě dolní sbírku typů létajících před mnoha lety v naší vlasti. Další letouny u ČSA měly i odlišné radionavigační vybavení , což lze vidět i na dalších anténách na trupech strojů (např.OK-YDA).

A jaký byl osud našich Norsemanů ? Koncem padesátých let byly stroje postupně vyřazovány z provozu a to díky nemožnosti získat náhradní díly. Řada pilotů na ně ještě léta vzpomínala v tom nejlepším. Jednoduchý a velmi robustní stroj měl bezproblémovou pilotáž , minimální nároky na údržbu a jeho spolehlivý hvězdicový motor vzbuzoval respekt svým výkonem. Dodnes různě po světě létá řada Norsemanů a pokud budete cestovat například do Kanady, stále je možné se s tímto typem letounu proletět. Je to opravdu zážitek !

A na závěr video z letu s Norsemanem