Ačkoliv mnoho muzejních expozic je ze známých důvodů uzavřeno, v jejich areálech se zrovna nezahálí. V leteckém muzeu ve Kbelích se před časem začalo s dlouhou dobu plánovanou renovací laku a také interiéru legendárního dvoumotorového dopravního letounu Avia Av-14-32A s registrací OK-MCI. Stroj létal u tehdejších Československých aerolinií a nutno říci, že služba „čtrnáctek“ byla opravdu dlouholetá a s těmito letouny se bylo možno potkat na tuzemských i zahraničních leteckých linkách, ale létaly i s poštou či jiným nákladem. Tento stroj byl vyroben v rámci licenční výroby letadel Avia Av-14 (původně Iljušin IL-14) ve firmě Avia v pražských Letňanech s výrobním číslem 805119 a u ČSA létal od 3.4.1958 až do listopadu 1975. Nakonec byl dne 5.12. stejného roku přelétnut právě na letiště Kbely a stal se součástí zdejšího leteckého muzea.

Již v polovině 50. let minulého století se v pražské Avii v Letňanech začala příprava licenční výroby letadel Iljušin IL-14P pro 26 cestujících. Po dalších jednáních s ČSA bylo rozhodnuto stroj upravit pro větší kapacitu tak, aby mohl přepravovat více cestujících. Letouny byly nakonec označeny jako Avia Av-14. Na kratších tuzemských i zahraničních linkách létalo u našich aerolinek sedm letounů pro 24 až 32 cestujících a dále pak 22 letadel s prodlouženým trupem tak, aby bylo možné přepravit až 40 cestujících. O něco později ČSA získaly i trojici letadel stejného typu, které byly původně dodány vládní letce a čas od času byly využívány i další tři letouny od tehdejší Československé lidové armády (ČSLA). Vlastní konstrukce draku letounů byla celokovová, jen řídící plochy byly ještě potaženy plátnem.

Čtrnáctka mnoho dlouhých let byla posouvána různě po ploše kbelského letiště, až zůstala odstavena spolu s dalšími velkými letouny (např. Tupolevem TU-104A, Iljušinem IL-18 atd.) na travnaté ploše letiště poblíž muzejních hangárů. Zub času a také vojáci základní služby včetně různých „nenechavců“, to vše se na letounu podepsalo. Ale na rozdíl od jiných letadel byl interiér tohoto letounu včetně pilotní kabiny relativně zachován. Samozřejmě nejdříve vzaly za své všechny plátěné potahy řídících ploch a postupně mizely původní známé barvy včetně červených „vousů“, se kterými stroj u ČSA létal do posledních chvil provozu.

V letošním roce pracovníci Vojenského technického ústavu (VTÚ) začali s velmi citlivou obnovou „kabátu“ čtrnáctky OK-MCI, ta již byla nějaký čas přetažena na volnou plochu přímo do areálu kbelského muzea, kde jí dělají společnost další velké letouny. A nutno říci, že výsledek jejich práce je opravdu moc pěkný. Všechny činnosti byly prováděny předpisově, jak se na leteckou renovaci sluší.

Jako doslova varovný příklad, jak se to dělat nesmí, může být dřívější obnova laku u Tupolevu TU-104A také původně od ČSA před lety na stejném letišti. Tehdy Zdeněk Svobodník pověřený jako externista těmito pracemi najal firmu, která klasickým pískováním v reálu zničila poslední zbytky původních antikorozních úprav povrchu letadla ještě z výroby (pískovali vše jako obyčejný kov jen pískem, letecké konstrukce se dělají jedlou sodou, nebo ještě lépe suchým ledem ale to jsou postupy letecké a ovšem o dost dražší … ). Je tak otázkou času, kdy potahové plechy letounu zřejmě nevydrží postupující korozi pod lakem a … dojde k jejímu zborcení. Evidentně se od této nešťastné renovace i VHÚ poučilo a toto u dalších letounů v Kbelích naštěstí nehrozí. Zde u čtrnáctky se použilo jednak speciálního leteckého „barvožroutu“ a tam kde to nestačilo otryskáním suchým ledem.

Na pěkných fotografiích Vaška Jukla si můžeme prohlédnout průběh prací a můžeme se těšit na příští muzejní sezónu, kdy budeme moci letoun v plné kráse uvidět a je reálné domnívat se, že muzeum časem přístupní i jeho interiér. Zde bych chtěl poděkovat všem, kteří se o tuto odbornou a zdařilou renovaci zasloužili a věřím, že stejný tým bude časem pokračovat i na dalších kbelských letadlech.