Firma Baťa měla ve svém „letovém parku“ před druhou světovou válkou řadu velmi zajímavých typů letounů . V sekci pro modely jsme čtenářům před nějakou dobou představili Lockheed 10a Electra a jeho stručnou historii. Pojďme se nyní podívat na další , ne méně zajímavý typ stroje.

Společnost Stinson Aircraft Company založil známý letec Edward „Eddie“ Stinson v americkém Daytonu v roce 1920. Začátky byly opravdu těžké a po nějakém čase se mu podařilo sehnat skupinu investorů , ty nutně potřeboval pro další podnikatelský kapitál.První letounem byl typ SM-1 Detroiter. Elegantní letoun vzlétl poprvé 25.1.1925 a jeho obchodní úspěch velmi rychle znamenal výraznou vzpruhu pro celý letecký podnik. To umožnilo o něco později přejmenování společnosti na Stinson Aircraft Corporation včetně stěhování provozu právě do Detroitu. Obchody se dařily a do konce roku 1929 se výrobci podařilo prodat přes 120 letounů daného typu. V té době znamenitý počin.

Vývoj dalších typů byl možný prodejem části akcií podnikateli v automobilovém průmyslu Erretu Lobbanu Cordovi v září 1929. Firma díky věrným zákazníkům přežila i těžké roky během vleklé hospodářské krize třicátých let min. století. Bohužel , její zakladatel umírá v lednu 1932 při letecké nehodě v Chicagu… V té době mu bylo 38 let a nalétal těžko uvěřitelných 16 000 hodin !

Později byla jeho společnost začleněna do firmy Aviation Corporation – AVCO ( předtím Cord Corporation ) , aby se dále stala součástí korporace Consolidated Vultee. Začátkem padesátých let je společnost Stinson koupena známou Piper Aircraft Corporation. Lidé od Pipera využili zdařilé konstrukce projektu Twin Stinson , aby jej později představili odborné letecké veřejnosti již jako Piper Apache. Ostatně , uvedený typ létá na řadě letišť dodnes.

Stinson Reliant byl výsledkem vývoje z několika předchozích modelů s přihlédnutím k průzkumu mezi stávajícími zákazníky. Zanedlouho vznikl velmi elegantní vzpěrový hornoplošník s označením SR-10 , aby se představil zákazníkům v roce 1933. Jako klasická „pětisedadlovka“  / pilot + 4 cestující / mohl letoun nabídnout v té době nevídaný komfort s plně čalouněným interiérem a pokročilým přístrojovým vybavením. Letoun létal s devítiválcovým hvězdicovým motorem Lycoming ( u Bati s motorem Lycoming R-680-D5 ) a měl na svoji dobu i řadu jiných vylepšení. Motor byl opatřen krytem NACA. Vrtule byla kovová za letu stavitelná typu Hamilton Standard .Konstrukce křídla sestávala ze svařovaných  chrommolybdenových trubek a duralových žeber. Náběžná hrana křídla byla potažena duralovým plechem , zbytek křídel pak lakovaným plátnem. Trup letounu včetně směrovky a výškovky byl vyroben jako svařenec ze stejných trubek jako křídlo. Přední část trupu dostala duralový potah a zbytek trupu byl opět potažen lakovaným plátnem s ochranným lakem proti účinkům paliva.

Za sedačkami v kabině se nacházel zavazadlový prostor. Kabina samotná měla účinné větrání a byla i vytápěna. Podvozek záďového typu byl pevný s hydropneumatickými tlumiči a kapotážemi kol. V křídlech byly umístěny nádrže celkově pro 378,5 litru paliva. Dostup stroje byl 4000 metrů  a dolet 1090 km při cestovní rychlosti 248 km/hod. Hmotnost prázdného letounu výrobce udával 1216 kg.

Pilot Baťovy Zlínské letecké a.s. Oldřich Doubek na něj později vzpomínal : „ Pozoruhodný byl americký Stinson. Jeho motor se neroztáčel ručně protáčením vrtule jako u ostatních letounů , ale elektrickým startérem. Stačilo stisknout knoflík na palubní desce a už běžel. A na kolech podvozku měl brzdy. Pneumatické.To obojí byly nesmírné novinky, tohle jiná letadla ještě neměla“. V té době ovšem „vlastenecký“ tisk kritizoval Baťovy nákupy letadel ze zahraničí , i když kupoval i letadla naší výroby.

Další z pamětníků později napsal : „Zlín nebyl proti domácím výrobkům, avšak podle prosazovaného hesla “Jen to nejlepší je dosti dobré pro nás” měl zájem jen o nejlepší letadla na světě. Rozhodující byl také ten názor, že čs. letecké výrobě rozhodně nedopomohou ke světové úrovni vysoké ceny a celní ochrana, ale naopak silná konkurence. Vždyť např. Aero A.35 tehdy stálo téměř jednou tolik, co Junkers F.13. Když pak byl v roce 1933 zakoupen tehdy nejmodernější americký jednomotorový hornoplošník Stinson SR Reliant s hvězdicovým motorem Lycoming, který později svou spolehlivostí překonával vše, co dosud ve Zlíně používali, byla jeho cena cca 4100 dolarů asi čtvrtinová oproti obdobným letadlům čs. výroby. K tomu se však muselo připočítat 53% clo z ceny…“

Vraťme se ale k Baťovu letounu. Ten byl zapsán do Čs. leteckého rejstříku v říjnu 1933 a do republiky se dostal s americkou registrací NC13810 , výr. č.8764. Byla mu přidělena imatrikulace OK-ATP , se kterou létal až do okupace. Později , již po ukořistění Němci byl přeregistrován na D-CATP.  Baťa tedy zakoupil opravdu moderní letoun typu SR-10C , aby jej ihned začal používat pro služební cesty za obchodem. Tak například s ním letěl v roce 1934 na dlouhou obchodní cestu z Otrokovic přes Střední východ do Kapského Města a zpět ! Netřeba zde zdůrazňovat , jaké extrémní nároky taková cesta kladla na jeho piloty… Letoun také létal mezi pobočkami tohoto obuvnického „impéria“ . Nechyběly lety z Prahy – Kbel do Vídně , Záhřebu , Vukovaru. K tomu lety na veletrhy do Německa , Polska a Francie. Řada Baťových pilotů ( Václav Uruba , Emil Forejtník , Leopold Úředníček i jiní ) si pochvalovala velkou spolehlivost Stinsona. I když mrzlo až praštělo , motor se vždy podařilo spustit bez problémů ! Navíc v té době piloti měli pravidelné kursy létání v noci a podle přístrojů , zaváděly se radiostanice do větších letounů  a dbalo se o kvalitní výcvik palubních radiotelegrafistů…

Stinson u Bati létal s přezdívkou „Duha“ , ta byla nastříkána na pravou stranu trupu. Jako zajímavost můžeme uvést , jak na tomto stroji létal i katolický kněz – tehdejší hlučínský kaplan P.Bernard Přerovský. Měl jsem to štěstí , že jsem se s ním setkal osobně ve Vyškově v roce 1996 , kde žil už těžce nemocen. Baťa mu umožňoval létat jednou až dvakrát týdně a  to zdarma ! Bernard Přerovský ( vůbec první duchovní s Čs. pilotním průkazem !!! ) si u Stinsona pochvaloval špičkové přístrojové vybavení , hladký chod motoru a výbornou ovladatelnost při pojíždění na zemi. Dle něj to byl „Pullmanův vůz s křídly“. Také vzpomínal , jak v roce 1936 stál u Bati jeden letecký kilometr „aerotaxi“ na Stinsonu asi jednu korunu šedesát haléřů. To bylo více jak o 50% méně než u nejbližší konkurence …

Stinson Reliant SR-10C OK-ATC se bez nehody dočkal okupace naší země Německem a po přidělení nové registrace D-CATP létal jako kurýrní stroj. Baťa měl ve své letce i jiné zajímavé typy letounů , o nich budeme čtenáře našich webových stránek ještě informovat. Typem Reliant se dostal do Československého letectví letoun , který jednoznačně ukázal , kam se ubírá vývoj strojů dané kategorie. Díky robustnosti konstrukce a spolehlivosti zde svému majiteli prokázal výborné služby i při dalekých cestách.

Baťův Stinson , letiště Kbely 1935 , po příletu z Otrokovic

Stinson baťovy letky na letišti Bratislava-Vajnory ve třicátých letech

Baťův Stinson na letišti Praha-Kbely v roce 1935

Baťův Stinson na letišti Praha-Kbely v roce 1935

Stinson baťovy letky krátce před letem do Záhřebu , říjen 1934

Stinson na letišti Otrokovice v r.1936 , uprostřed P.Bernard Přerovský

pilotní kabina Stinson SR-10G

Na závěr odkaz na dvě videa ze současného provozu letounů Stinson Reliant.

Stinson Reliant z roku 1943

Stinson Reliant z roku 1937