Na začátku musím věc uvést na pravou míru, protože o letounu Stinson Reliant jsme před časem již psali, ale ten byl „civilní“ verze a létal u firmy Baťa. Předmětem našeho zájmu je nyní jeho „vojenský“ protějšek. Ve čtvrtek 16.června přistál na letišti v Plzni Líních dlouho očekávaný klenot do hangáru Classic Trainers už tak plného krásných historických letounů. Nad letištěm se před přistáním v nízkém průletu představil nádherný Stinson V77 Reliant v barvách britské Royal Navy, který před časem zakoupil jeho český majitel. A dobře udělal!  I na dnešní poměry unikátní elegantní hornoplošník s hvězdicovým motorem Lycoming R680 bude skutečnou ozdobou nejen toho líňského, ale zcela jistě i dalších letišť, kam se brzy podívá. Máme tak možnost vidět na obloze další z letounů, jejichž dlouhé putování až do naší vlasti začalo ještě v první polovině čtyřicátých let minulého století.

Cesta tohoto letounu s výrobním číslem 4 začala v USA v roce 1942, kdy byl letoun vyroben společností Stinson Aircraft Company. Letouny V 77 byly vojenským protějškem letadel Stinson SR-10 Reliant a mimo Royal Navy samozřejmě létaly i u Royal Air Force a za oceánem v barvách amerického vojenského letectva (jako UC-81 a AT-19). Spolehlivé motory Lycoming R680-E3B s výkonem 300 HP přispěly k oblibě tohoto stroje jak u pilotů, tak i u mechaniků. Posledně jmenovaní si pochvalovali dobrý přístup ke všem důležitým částem motoru, jehož výměna často i v „polních“ podmínkách se dala zvládnout bez velkých problémů. S cestovní rychlostí 285 km/hod. byl podle zatížení možný dolet až do vzdálenosti 1369 kilometrů, což byl v té době solidní výkon. U britské Royal Navy uvedené V 77 létaly jako pozorovací a pátrací letouny po řadu let. Mnozí ze sestřelených pilotů mohli být včas zachráněni ze studených vln moře i díky posádkám Stinsonů, kteří včas nahlásili jejich polohu, aby je vzápětí mohl vyzvednout některý z hydroplánů nebo vojenských lodí, pokud byly na blízku. Po druhé světové válce byly Stinsony stejně jako mnoho dalších vojenských letadel nabízeny v rámci „surplusů“ civilním zájemcům a rozprodaly se do mnoha zemí světa. U nových majitelů byly někdy přestavovány na civilní verze, ale objevily se i na plovácích v Kanadě a nebo i jako letouny „létajících doktorů“ v Austrálii.

Do Líní přilétl letoun s registrací FK-817 po 3 hodinách a 20 minutách čistého letového času z Německa, kde měl jedno mezipřistání na letišti v Ballenstedtu-Quedlinburgu (EDCB). Posádce se podařilo cestou na domovské letiště vystřídat snad všechny myslitelné druhy počasí. Napřed byli rádi, že vůbec z mašiny vidí něco před sebou a pod sebou, pekli se v dusném letním počasí, které ovšem rychle vystřídaly bouřky. Nastupující mohutná oblačnost je nutila letět čím dál níže, což nebylo právě jednoduché na úbočích horských strání … Ale oba letci Jiří Horák a Adolf Valášek vše zvládli a aby toho nebylo málo, užili si i vydatného bočního větru. A kam že vedla první cesta „českého“ Stinsona ? Rovnou za kamarády na letiště Praha Točná, kde se vyjímala vedle jiného skvostu – legendární baťovy Electry. Můžeme jen doufat, jak se snad již brzy s tímto krásným letounem budeme moci setkat i na jiných letištích, neboť je příjemným doplněním naší letecké scény. Ostatně jak už jsme na našem serveru několikrát napsali, v naší zemi po druhé světové válce létalo větší množství letounů americké výroby a tak vojenský Stinson V 77 má rozhodně na co navazovat. Panu majiteli letounu moc děkujeme a přejeme známé, ale tolik potřebné: kolik startů, tolik přistání! Autorem fotografií je Michal Krechowski, kterému patří také velký dík.