L 39 C

L 159T1 (konverze z téhož)

1/144

Mark 1

Přiznám se, že měřítku 1/144 jsem se nikdy nevěnoval. Po pětatřiceti letech modelaření od 1/72, přes 1/32, po 1/8, jsem zkusil zakrojit do této oblasti. Krabičková stavba L39C mne tak chytla, že stavím další, a další odznakové modely. Dělám je v různých barvách, různých letectev, konvertuji drobnými úpravami na subverze typu, nebo na jejich základě stavím úplně nové eroplány.

Dříve jsem vlastně ani nechápal proč stavět 144. U dopraváku jsem to chápal. Ale proč stíhačky,  které se vám vejdou do dlaně? Výhod jsem našel celou řadu. Dnes je uspěchaná doba, nikdo nemá na nic čas, a tak často běžný modelář postaví za rok 2-3 modely 1/48, a finíto. Model 1/144 se dá z krabičky v pohodě postavit za víkend. K barvení se dá s úspěchem použít štětkování, a pistoli můžete nechat odpočívat v dílně. A ta největší výhoda na závěr. I když bydlíte v garsonce, a máte k dispozici jen dvě sektorové poličky, můžete si za pomoci konvertování, na takovém pidiprostoru postavit několik squadron stíhaček.

Jako vstup do této, pro mne neprobádané oblasti, jsem zvolil L39C od firmy Mark 1, která přebaluje modely Attack. Nicméně Mark 1 to myslí s 144kami vážně, a pouští se nyní do vlastní produkce, a tištění dekálových aršíků. Albík vypadá na první pohled jako velice slušný short run. Kokpit obsahuje to základní, co je v této kategorii běžné. Stupňovitá podlaha vylisovaná s náznaky bočních panelů, zjednodušené vystřelovací sedačky, přístrojovky, a knyply. Já po nabarvení přidal pouze kurty vyrobené z cigaretových papírků. Po vyvážení olovem, a nalepení výtokové trysky, jsem slepil poloviny trupu, a přilepil křidlo, které je z jednoho kusu. Ve spoji vznikla menší spára, kterou je dobré zatmelit nyní, tedy před usazením vstupů. To bychom se totiž k broušení zatmelené správy jen těžko dostávali. Tmelit, ale opět jen malinko, bude třeba i na napojení přechodů na trup.

Teď již tubu s tmelem můžeme odložit. Zbytek stavby už jde ráz na ráz. Krásně lícují VOP i překryt kabiny. Musím říci, že tím, co je pro mne nejdůležitější, tedy tvarovou shodou, mne malý Albatros nezklamal. Hezky jsou provedeny i podvozkové nohy a kola.

Aero L 39 má takový potenciál kamufláží, že mu může konkurovat asi jen málo jiných typů. Já si vybral jednu civilní, z nově vznikající akrobatické skupiny Mayzus, která se formuje v Aero Vodochody. Přemýšlel jsem nad tenkými proužky, a napadlo mne použít stejný způsob jakým jsem zarámoval kabinu. Nařezal jsem tedy potřebné tenké proužky z Tamiya pásky a natřel. Nápisy Mayzus a imatrikulaci jsem díky opravdu titěrné velikosti naznačil pouze „ťupkováním“ ořezanou špejlí. Polomatný lak ve spreji Tamiya vše pěkně sjednotil.