Dalším letounem létajícím v předválečném Československu v baťově letce byl britský jednomotorový hornoplošník De Havilland DH-80A Puss Moth. I když nešlo o letoun stavěný pro dálkové lety, právě takového se ovšem uvedený typ u Bati zúčastnil a jak si řekneme o něco později, zvládl jej na výbornou.

Ve třicátých letech minulého století prožívalo letecké oddělení firmy Baťa takřka trvalý růst. S ohledem na aktivity firmy mimo Československo se vcelku logicky přistoupilo i k plánování dalších nákupů vhodných letounů, aby byla zaručena rychlost přepravy obchodních cestujících a vedení firmy do řady zemí, kde byly a nebo se právě budovaly jejich pobočky.   A nebylo jich zrovna málo. Už dříve měl Baťa dobré zkušenosti s letouny renomovaného anglického výrobce De Havilland Aircraft Company. Nakonec se rozhodli objednat od uvedené firmy hned tři letouny typu DH-80A Puss Moth, které později létaly s registracemi OK-ATG, OK-ATF a OK-ATU. Šlo o na tu dobu moderní vzpěrové hornoplošníky se dvěma až třemi sedačkami, motorem Gipsy Major o výkonu 97 kW a podvozkem záďového typu. Letouny dosahovaly bez problémů rychlosti takřka 200km/hod. a mezi lety 1929 až 1933 se jich vyrobilo celkově 284 kusů. Se standardními nádržemi se dolet u těchto strojů pohyboval kolem 480 kilometrů. Některé z nich ještě dodnes létají!

Ale zpět na firemní letiště do Otrokovic. Tehdejší šéfpilot Jan Šerhant dostal koncem března 1934 obtížný úkol od vedení firmy Baťa: naplánovat a kompletně provést let jedním Puss Mothem z Otrokovic až do Kalkaty v Indii! To už byl na tak malý jednomotorový letoun pořádně dlouhý let, nehledě na to, že cestou jeho posádka musela překonávat mimo pouštní oblasti i vysoké štíty hor s minimálními šancemi na nouzové přistání… Jan Šerhant se ihned dal do přípravy celého letu. Sehnal si všechny potřebné mapy a dle tehdejší sítě letišť naplánoval nejvíce výhodnou trasu. Musel si ovšem ještě zopakovat angličtinu včetně leteckého názvosloví. Vše se stihlo a tak 4.dubna 1934 odstartoval „jeho“ Puss Moth s registrací OK-ATF z Otrokovic na velmi dlouhou a nebezpečnou cestu. Naštěstí těsně před letem byla do letounu dle pokynů výrobce instalována přídavná palivová nádrž, bez ní by byl let velmi těžko proveditelný. Jana Šerhanta doprovázel zaměstnanec firmy Baťa, který měl v Kalkatě vystřídat českého šéfa tamní pobočky obuvnického koncernu. Bohužel vážně onemocněl a bylo třeba jej rychle přepravit do Zlína.

Mezipřistání na letišti v Alexandrii na cestě do Kalkaty

Už jen výčet letišť po cestě zní dodnes exoticky: Řím, Palermo, Tripolis, Tunis, Alexandria, Ghaza, Bagdád, Búšahr, Jask a Dillí. Aby toho nebylo málo, hned první den cesty byl donucen Jan Šerhant nouzově přistát už v Itálii pro špatné počasí, které je zdrželo dokonce celé dva dny. Další „lahůdkou“ mimo plán byl let jen s jedním funkčním zapalovacím magnetem v motoru, to druhé vypovědělo službu. S takovou závadou letěli z Tunisu přes celou Afriku! Po dvanácti dnech naštěstí ve zdraví přistáli v Kalkatě. Zde Jan Šerhant pobyl dva dny a pak se s novým cestujícím vydal na zpáteční let. Ten už proběhl bez dalších komplikací a jedenáctý den cesty – bylo 29. dubna 1934 – přistáli na letišti ve Vídni. Místní zástupce firmy Baťa mu hned předal telegram, aby se zde zdrželi a zpět na firemním letišti v Otrokovicích přistáli 1. května kolem desáté hodiny dopoledne. Jejich slavnostní uvítání bylo totiž součástí prvomájových oslav! Jenda Šerhant byl prvním naším pilotem, kdo vykonal takový let na malém letounu, bez radiostanice, bez navigátora! Jeho společníkem byla pouze mapa na kolenou, to bylo z navigace vše…Ulétl přes 25 000 kilometrů ,na letišti jej uvítalo kompletní vedení firmy Baťa a mnoho významných hostů. Darem dostal krásný pamětní pohár i skleněnou vázu a pokud se nepletu, jeho rodina oba artefakty uchovává dodnes.

Ze srdečného přivítání Jana Šerhanta po cestě do Indie

Ve svém archivu mám kopii seznamu všech letounů firmy Baťa (bylo jich 41!!!) ze dne 17.5.1939 pro německou okupační správu. Z něj je patrné, jak jen jeden Puss Moth s registrací OK-ATU byl schopen letu. OK-ATF byl v tu dobu na opravě u Zlínské let. společnosti a OK-ATF se nacházel v částečně rozebraném stavu ve starých otrokovických hangárech již jako vyřazený. Němci OK-ATU přelétli do zahraničí a zbylé letouny byly postupně odvezeny také mimo republiku, zřejmě jako zdroj náhradních dílů, jak jsem před lety slyšel od některých pamětníků.

A na závěr jedna „perlička“. Puss Mothy několik baťových pilotů pořádně vytrestaly. Co se stalo? Na cizích letištích si letouny „nahazovali“ sami. Nejdříve se pilot přesvědčil, že je na palubní desce dvojice páček zapalovacích magnet v poloze vypnuto, aby se motor při protočení vrtulí nerozběhl. Pak se asi osmkrát protočilo vrtulí naprázdno, zapnula se obě magneta a poté se trhnutím vrtule motor nastartoval. Samozřejmě se špalky pod koly. Jenže…, ovládání přípusti motoru bylo opačné, než u všech československých letadel! A tak minimálně dvěma pilotům se povedlo nahodit svého Puss Motha, ale ouha, motor se rozeřval na plné otáčky a nastala korida! S pomocí někoho z místních mechaniků dohonit letoun, prodrat se do kabiny a stáhnout ihned otáčky na minimum. To se povedlo, ale…všichni byli zpocení až běda. I přes tyto „lahůdky“ sloužily u Bati letouny Puss Moth spolehlivě a piloti s nimi rádi létali. Ostatně tento typ byl v rámci koncernu Baťa provozován mimo jiné i v tehdejší Jugoslávii, tam ale létal s jejich registrací.

Puss Moth již po návratu domů, do Otrokovic