Léta běží a už jsme si prostě zvykli – začátek června patří neodmyslitelně Aviatické pouti v Pardubicích. Navíc letos šlo o jubilejní 25. ročník a nutno přiznat , pořadatelé se jej zhostili na výbornou ! Přálo i počasí , opravdové tropy nás přenesly snad někam do Indonézie … Co na tom, že úřední šiml uzemnil dva proudové letouny Alpha Jet Red Bullu na jejich základně v Rakousku díky převodu registrace z německé na rakouskou. I tak se bylo na co dívat a nebe nad Pardubicemi bylo doslova plné unikátních letounů.

Na akci jsem dorazil v sobotu ráno a po nezbytné akreditaci jsem „vyfasoval“ vestu pro nezbytný vstup mezi letouny a tak hurá do akce ! Jedna legenda stále hned kousek od staré věže. V záři slunce se leskla nádherná Baťova Electra. U ní bylo skoro narváno. Aby ne , léta tolik očekávaný přírůstek , navíc ozdobený hodně dlouhým přeletem z USA k nám se stal cílem mnoha leteckých nadšenců. Dalším opravdu velkým tématem bylo 70. výročí od konce poslední světové války a tak výběr letadel účinkujících na akci zohlednil i tuto skutečnost. Navíc naši piloti v řadách RAF bojovali za naši vlast opravdu s velkým nasazením , tak i jim patřila vzpomínka – k vidění tak byly letouny Supermarine Spitfire , Hawker Hurricane v unikátním stříbrném „kabátě“ a řada jiných , o kterých se zmíním dále.

Samotné zahájení letového programu provedli místní – za Centrum letového výcviku (CLV) vzlétla skupina vedená jedním L-410 UVP  Turbolet s dvojicí letounů L-39 Albatros , následovala je trojice Zlínů Z-142 s vrtulníkem Mil Mi-17 a dvěma Mil Mi-2.  Působivá skupina. Na ně hned navázal Marcel Sezemský s nádhernou replikou Avie BH-1, ten snad odstartoval na pětníku, jeho vlající šála kynula všem okolo. Pak už vzlétl plnokrevník : P-51 Mustang ze stáje Českého leteckého ráje. A bylo na co koukat , efektní nízké průlety doplněné řadou akrobatických prvků ocenily davy diváků náležitým potleskem. Letoun byl navíc odstřelován nadšenci z klubů vojenské historie takovou intenzitou, až zapálili trávník opodál – jeho uhašení bylo na místních hasičích …

Za chvíli přišel další vrchol programu – špičkový akrobat Martin Šonka nenechal nikoho na pochybách , proč mu patří místo v seriálu závodů Red Bull Race a posledně i „bedna“ se stříbrnou medailí. Být majitelem pojišťovny , po shlédnutí  jeho vystoupení na Extře 300 bych si hodně rozmyslel s ním uzavřít pojistku ! Jako zklidnění nastoupily klasické letouny – dvojice strojů Bücker 131 Jungmann a parádní  Zlín Z-381 ( Bücker Bestmann ) , létající rovněž jako C-106 v našem armádním letectvu. Prostě „basa“ , jak se letounu přezdívalo , ta předvedla se žlutým dvouplošníkem pěkné číslo  a při minimálce by snad byla rychlejší bába s nůší na kole.

Pak už oblohu ovládly „warbirdy“ a to se vším všudy. Skupina letounů Hawker Hurricane 2B , Spitfire a ve Španělsku vyrobenéný  Bf-109 Buchon ( přesněji typ Hispano HA-1112-M1L s motorem RR Merlin ) byla pořádným průvanem . Oči leteckých fandů zářily při průletech  mašin , na kterých létali mnozí naši krajané u RAF. Předvedli parádní honičku a součástí programu bylo i nucené přistání pilota Buchonu jako nepřítele eskortovaného dvojicí spojeneckých stíhačů. Poté se veřejnosti předvedla nová sestava Flying Bulls s novými letouny XA-42. I když staré dobré Z-50LX dolétaly , trojice pilotů ukázala , jak jsou jejich důstojnými nástupci a to ještě s výkonnějšími letouny. Ze „staré party“ zůstal jen Miroslav Krejčí , jeho doplňují Jan Rudzinskyj a Stanislav Čejka. Poslední dva jmenovaní létali na těchto strojích už loňskou sezónu a tak je měli možnost lépe dostat do ruky.

Než jsme se nadáli , další perla programu vzlétla – Lockheed L-10A Electra  z původní  letky firmy Baťa. Piloti Milan Vacík a Nikola Lukačovič ji nádherně protáhli před diváky a zvuk hvězdicových motorů Pratt and Whitney byl rajskou hudbou pro uši všech milovníků vrtulí. Tak na tohle jsme léta čekali a můžeme být rádi , neboť jde o jedinou letuschopnou Electru na světě !  Další číslo bylo rovněž premiérou : dvěma průlety se představila skupina jednoho Jaku-40 ze Kbel doplněná dvojící JAS 39 Gripen z Čáslavi. Ano , toto jsme nikdy předtím na obloze neviděli. Sluší se ještě dodat , že dvojice Jaků 40 bude v našem letectvu sloužit až do roku 2017 ! Program pokračoval příletem dvou  vrtulníků Mil Mi-17 a Mi-24 s ukázkou záchrany pilota , který se ocitl na nepřátelské „horké“ půdě. Pomyslné žezlo od vrtulníků převzala dvojka letounů L-159 Alca našeho vojenského letectva a předvedla pěknou ukázku. Na ni navázal opět jeden z „mixérů“ – pěkný balet předvedl Mil Mi-24 s dýmovnicemi a mám dojem , jak byl ještě lepší než v roce 2013 na Air Power v rakouském Zeltwegu. Inu , jeho páni piloti zrají asi jako víno , což diváci ocenili potleskem. Mil Mi- 17 pokračovala v programu výsadkem parašutistů.

Pravidelný zvuk hvězdicového motoru lehčí kategorie znamenal jediné : vzlétl Polikarpov Po-2 , aby všem předvedl pomalé létání se všemi jeho klady. Zvuk Kukuruzniku , jak se letounu přezdívá , někomu evokuje šicí stroj – avšak pilot Petr Handlík ukázal vše možné. Další stroje vzlétly ke skutečně dynamické ukázce : krásná replika Jaku-3 doprovázená Bf-109 Buchonem střídala průlety UL Strorcha. Ovšem ve chvíli , kdy místní vedro ( v ten den bylo snad přes 30°C) dosahovalo svého vrcholu , přišla opravdová lahůdka. Pořadatelé dohodli vzlet celé skupiny „warbirdů“ a tak se mohutná skupina nedaleko letiště seřadila , aby poté defilovala ve dvou nízkých průletech v ose dráhy pardubického letiště.  V tu chvíli snad nebyl nikdo , kdo se nekoukal !  Taková věc se vidí snad jen v anglickém Duxfordu , ale ten je ovšem pro mnohé hodně daleko , o financích na cestu tam nemluvě…V tu chvíli jsme asi nejvíce vzpomínali na naše letce působící u perutí RAF , kam se hrabe Tmavomodrý svět ! A to jsem si všiml řady lidí , kteří při průletu skupiny smekli čepice , aniž by jim to někdo říkal. Čest hrdinům !

V Rakousku sídlící letka historických letounů Red Bull je nám známa z celé řady akcí. A právě ona se postarala o pokračování letového programu. Burácení silných motorů  doprovázelo vzlet dokonale vyleštěných strojů B-25 Mitchell a P-38 Lightning ( pilotovaný Raimundem Riedmannem ) spolu s námořním tmavomodrým krasavcem F4U Corsairem. Pohled na tuto skupinu byl úžasný , předvedli nádhernou slétanost a společná  akrobacie Lightningu s Corsairem – to se opravdu musí vidět ( a slyšet ! ) . Na obloze je vystřídal snad nesmrtelný dvouplošník Sterman s dámou nebes – dnes už paní – Peggy Walentin. Pohled na křehkou dámu upoutanou na letoun  dával tušit , jak dostává asi pořádně zabrat. A to se proslýchá , že snad tohle je jejich poslední sezóna. Kdo ví , ale číslo předvedli parádní a po přistání sklidili velmi dlouhý potlesk všech přítomných. Jak jsem s Peggy hovořil , létají k nám velmi rádi a váží si srdečné atmosféry našich leteckých dnů. Díky za to.

Aby nebylo dokonale vyleštěných letadel málo , k nebi vzlétl skvostný Beech  C-45H Expeditor a jeho pilot Petr Bezděk nám ukázal , jak se dá i s větším eroplánem  zaletět opravdu dynamická ukázka. Navíc jeho příď zdobil pěkný nose-art , kresba , kterou v americkém letectvu nosilo mnoho letounů a řada z nich byla opravdu uměleckým dílem. Pak už nebe patřilo UL replikám slavných strojů z 1. světové války. Typy jako Sopwitch Camel nebo Nieuport XII jistě není třeba dlouze představovat. Báječní muži na létajících strojích ukázali , co mohli a převedli nás do „dřevní“ doby aviatiky. Zde trochu odbočím. Ve Flying Bulls již nelétá Radka Máchová – ovšem ona bude pokračovat v létání právě s jednou UL replikou letounu z první světové války doprovázená svým kolegou Vladimírem Procházkou.  Ten zrovna předvedl zmíněného Nieuporta.

Další číslo programu potěšilo všechny příznivce naší dvoumotorové klasiky – ve skupině se představily opravdové legendy : Aero 45 , Aero 145 a čtveřice letounů L-200 Morava. U té pětačtyřicítky s registrací OK-KGB se majitelům podařilo prodloužit životnost draku o dalších 600 hodin, ovšem po jejich odlétání už bude letoun definitivně „uzemněn“. Snad se dostane do dobrých muzejních rukou …Všechny letouny nám připomněly dobu , kdy sloužily jako aerotaxi a nebo při výcviku mnoha pilotů na dvoumotorových typech v aeroklubech i armádě. A co si budeme povídat , jejich nadčasové tvary obdivují i vyhlášení páni designéři dodnes !

Skupina Trenérů ze Slezského aeroklubu v Zábřehu byla dalším klenotem letových ukázek. Už před lety se parta pilotů vedená Tomášem Haladějem rozhodla navázat na slavné časy pilotů létajících skupinovou akrobacii na legendárních Trenérech. Záměr se vydařil a tak dnes už bezvadně slétaná  čtveřice pestře zbarvených letounů  předvedla krásný vzdušný „balet“ , kdy oko řady aeroklubáků nemohlo zůstat suché. A co ty mašiny vydržely , když jsme s nimi práskali o zem ! Chlapi sestavu vypilovali , což potvrdil můj kolega – fotograf ze Slovinska. Jezdí ročně na desítky podobných akcí v celé Evropě a tuhle krásu prostě ještě neviděl …

Letošní jubilejní ročník Aviatické pouti byl také věnován vzpomínce na pardubického válečného letce Rudolfa Borovce. Někteří z našich veteránů sloužících u RAF na letišti byli a těšili se obrovskému zájmu ze strany veřejnosti a nestačili dávat podpisy. A to je moc dobře.  Vzpomínalo se symbolicky i na počátky aviatiky u nás. Dorazila létající replika Blériota , ovšem do vzduchu se nedostala ( alespoň v sobotu ) , údajně neměla ani radiostanici …Opravdové retro ! Co říci závěrem ? Pořadatelům se podařil skutečný „majstrštyk“ , kdy vše klapalo a jedno číslo programu plynule navazovalo na další. Poradili si i s počasím , byly přistaveny cisterny s pitnou vodou a kropící vůz pomáhal zmírnit následky tropického vedra jak to jen šlo. Mezi diváky jsem zaslechl i názor , jak jde o nejlepší akci od Roudnice z roku 1993 ! Pardubická Aviatická pouť oslavila čtvrtstoletí existence zdařilým programem a potvrdila svoje místo v rámci leteckých akcí v naší zemi. Za ta léta se na ní vystřídaly spousty letadel i vojenské techniky a na své si přišly celkově stovky tisíc diváků. Zrodila se legenda a ta lidi umí vtáhnout do děje. Ostatně , proto tu legendy jsou …