Výrobce: LEGATO

Měřítko: 1/48

Nebudu tady brblat nad osudem nás, sběratelů sportovních ér, bylo by to mrhání drahocenným místem. A  taky o tom snad píšu v každém článku (nicméně mé prosby u zdi nářků byly možná vyslyšeny, poněvadž se prý naprosto vážně chystají: L200,L60,META SOKOL,ČMELÁK, etc…vše ve čtvrtce), tak se nechci trapně opakovat.

Zlínu Z 226 TRENER nikdo z lidu leteckého neřekne jinak než dvěstěpětka. Vojenský název C 105,205,305 se vžil do povědomí aeroklubových pilotů tak, že původní civilní názvy možná ani neznají. Verze MS vznikla přestavbou z „béčka“ na „čistou vlečnou“. Krabičku zdobí obstojná kresba „emesky“ v rudém reklamním zbarvení. Resinové díly jsou řešeny tak trochu ve stylu Tamiya. Tedy proč zbytečně rozdělovat celky, když jdou odlít pohromadě. Hlavní díly, to je paráda. Čisté, tak „akurátní“ rytí, hezké povrchové detaily…  Na drobných je takový problém-některé jsou jakoby přetáhnuty led lampou. Podobný problém je vidět i na jemném žebrování „výdechů“ na pravé straně motorového krytu. Acetátová kabina je vylisována na můj vkus velmi hrubě. Přístrojová deska a kurty jsou na malé leptané planžetce. Nechybí na ni ani „skládačkově“ vyřešené zakrytí vlečného zařízení. Dekály jsou ve vysoké kvalitě na 3 stroje. Pro většinu těch co chtějí vitrínku něčím hodně oživit, bude jistě nejatraktivnější červená „kamufláž“ s tlamou na přídi.

Podklady na řadu Trenérů není třeba hledat, stačí si jen vybírat. Od výkresů ve starších  Modelářích, a L+K, přes kvanta fotek na internetu, po prohlídku skutečných eroplánů  v našich aeroklubech.

Já si vybral od všeho něco. Jako první sem si ale předsevzal, že chci dělat nějaký vojenský či „polovojenský“ stroj. Nemám totiž zrovna v lásce „reklamní“ stroje, vím že velmi často je to pro majitele téměř spása, ale letadla s nápisy „perlivá voda – ta vám dodá“…no mě teda „dodá“. Naše armádní dvěstěpětky létaly ve standartním zeleno modrém zbarvení, pak mě ale zaujaly fotografie dvou strojů ve stříbrné barvě a s malým „převozním“ číslem na boku trupu. Jednalo se o letouny určené pro Egyptské letectvo. Bylo třeba jen pár úprav na verzi B. Tyto změny se týkají motorového krytu, vrtule a vypuštění „emeskového“vlekacího zařízení, a v článku se jimi raději nebudu zabývat abych zbytečně nemátl zájemce o stavbu.

Při pohledu na samostatně odlité bočnice interiéru, sem hned věděl, že vcelku ani není co srovnávat s podklady. Jednoduché polstrování, jakoby vyříznuté ze sololitu, ano tak to je Trenér jak vyšitý! Zde mi výborný dojem kazí jen ony „povoskované“ páky plynu, a vztlakových klapek. Sedačky vypadají slušně, a po vyšperkování „plechovými“ kurty, k nim nemám co dodat. Přístrojovky opět vypadají jak když je 48x zmenšíte z fotky skutečné mašiny…Interiéry sportovních mašin jsou velmi prosté, a chudé. Není od věci je oživit, třeba použitím papírových map z doplňků Plus model vystřihnutých do „formátu A4“ a polepením průhlednou lesklou folii. Ani výroba letového deníku klasické ostře zelené barvy nám moc času nezabere, a i přes uzavřenou kabinu působí interiér realističtějším dojmem. Poloviny trupu a SOP na sebe pasují…na rozdíl od spoje trup – VOP. Jejich spoj je sice myšlen dobře, tak jako u skutečného Trenéra, ale.. tento spoj v provedení fi.Legato nám zabere zbytečně času a připraví nejmíň o 2, no možná i 3gramy zahuštěného epoxidu. Rytí a plátěný potah trupu působí excelentně. Příď se lepí samostatně, model je evidentně připraven na ony slibované další verze. Při správném vzepětí, které je blízké RC modelům pro začátečníky, nám vzniknou na spodní straně pořádné mezery…tmel Super Plus to napravil. Podvozkové nohy, respektive jejich „harmoniky“ na tlumičích je třeba důkladně vykutat , mají značné nálitky . Protistřihové nůžky můžeme nahradit leptanými. Já však raději myslel na pevnost, a „prachovkami“a aerodynamickými kryty protáhl ocelový drát o průměru 0,8mm. Bez něj by asi při uvedení tohoto čísla na stánky stál už Trenér v pozici Bf 109, a to ještě po tvrdém přistání. Kola-tak tady mě něco bacilo přes čumák! Jo sou náká malá a úzká, a …no prostě divná.Tady pomohl vrak SEA HORNETA od SPECIAL HOBBY. Můj “věrný“pes mi před pár lety nedopřál ani toto „vyladěné“ Mosquito nafotit…sežvejkal ho ihned po dokončení(eště že mi nechal ty kola). Nyní vlastně chyběla už jen acetátová kabina. Ta jak jsem psal na mě působila dost „humpolácky“, jenže…jenže podívejme se na předlohu, kabina o dost přesazená přes okraj kabiny, v zadní části „fuky“kolem masivního rámu, takže sice nevím jestli to výrobce zamýšlel, ale nakonec působí realističtěji, než kdybych si na ni udělal kopyto, vylisoval ji ze superčirého materiálu, krásně slícoval s trupem a rámy jen nastříkal. Nicméně trochu sem nerovnosti rámu přebrousil a přeleštil, ale opravdu jen trochu. K čemu na ní ale výhrady mám, je že v přední a zadní části je třeba zakrojit dost do „rámu“ aby nám sedla na místo.

Ona zmíněná celostříbrná mašina na fotografii z roku 1957, je podoba stroje zřejmě v době záletu ve Zlíně. Dlouho sem váhal jestli tyhle vývozní éra byly ponechány z části v barvě duralu a zčásti dostříkány. Typl bych si na jednolitý povrch. Použil jsem tedy jen“jeden“odstín stříbrné barvy výrobce BC, a povrch lehce přefoukl polomatným lakem Gunze ve spreji, který je dle mého soudu nekřesťansky drahý, ale i nekřesťansky výborný. Tovární číslo 095 jsem „vyštrachal“ ve „vrakovišti obtisků“. Když to vezmu kolem a kolem, tak mi vychází, že když překousneme nepříjemné kitování VOP, úpravu kabiny, a jiná kola, máme „dvěstapětku“ jak živou! Opravdu tvarově…přemejšlím, koukám ze všech úhlů,… jooo, je to ona! Nic netluče do očí jako u dvaasedmdesátinových zmenšenin, o které se pár firem pokusilo, ale vždy s úspěchem, no řekněme rozpačitým…

P.S. Minimálně jeden stříbrný egyptský Trenér se dostal do rukou Izraelců-kdo z vás najde fotografii s izraelskými znaky má u mě 2piva zdarma!