Po roce 1989 se mezi leteckými nadšenci pomalu začala šířit určitá nostalgie. Nejen sezení u piva v leteckých hospodách či barech, ale i prosté sny aviatika zhmotnily nejednu představu. Duše spřízněné opojené leteckým palivem si začaly uvědomovat povážlivě řídnoucí seznam typů v tuzemsku vyrobených letadel a rozhodně se s tím nikdo nechtěl jen tak smířit. Jistě, peníze hýbou světem a tak bylo třeba vyčkávat a rvát do prasátek, co jen vydělat šlo. Spolu s tím začaly i „spanilé jízdy“, v lepším případě i lety do zahraničí, kde tu a tam letečtí nadšenci větřili přítomnost některého z legendárních československých letadel. Ideálně v letuschopném stavu! A tak podobně tomu bylo i u legendy aerotaxíků – dvoumotorového letounu Aero Ae-145.

Z Kunovic do světa

Strojírny první pětiletky (jak se tehdy výrobní závod v Kunovicích nazýval) přichystaly nový typ letounu Aero Ae-145 do výroby pro rok 1958. Samozřejmě se to neobešlo bez mnoha nesnází. Hlavním a přímo zásadním rozdílem od dřívejších Ae-45 a Ae-45S byla dvojice výkonnějších motorů M-332. Nový šestiválcový motor konstruktéra ing.Šimůnka nesl řadu dílů z typu Minor. Vyznačoval se přitom na tu dobu ekonomickým provozem a jednoduchou údržbou. Během startu každý z motorů měl výkon slušných 103 kW ( 140HP) při 2700 ot/min. Drak letounu pocházel z Ae-45 a měl několik málo úprav, co do vnějších tvarů ovšem zůstal stejný. Nové byly vrtule typu V-410A, šlo o moderní kovové dvoulisté s elektrickým stavěním listů za letu (4 polohy). Aero Ae-145 šlo spolehlivě rozeznat od jiných dříve vyrobených typů stejné vývojové řady a to bohatě prosklenou kabinou, ovšem s minimálním počtem výztuh. Svoji světovou premiéru měl letoun na pařížském aerosalónu v roce 1959. A tak postupně mezi lety 1959 až 1961 se dostalo z Kunovic k zákazníkům 142 letadel tohoto typu, byly vyrobeny v sedmi výrobních sériích. Dodnes navíc řada z nich létá i v dalekých zemích a dělá radost svým majitelům typickým zvukem dvojice motorů M-332.

Historie současné Ae-145 OK-DAJ

Námi popisovaná „stopětačtyřicítka“ byla vyrobena v Kunovicích s výrobním číslem 171911 a rovnou prodána do tehdejší Jugoslávie, kam přelétla s registrací YU-BBL. Stroj z počátku létal v jugoslávské armádě jako výcvikový či kurýrní  a až po letech skončil v aeroklubu Josipa Križaja v Ajdovštině. Dokonce podle některých pramenů byl letoun krátce i součástí Technički Muzej Slovenije Ljubljana Brnik (letiště Ljubljana). Z letových knih lze navíc vyčíst, jak se Ae-145 již se změněnou registrací na YU-BBY objevil v letech 1967 a pak 1983 na nutných revizích v tehdejším Československu.  Prakticky až do léta 1991 tato aerovka létala pro Jugoslávskou národní armádu, než skončila na již zmíněném letišti v Ajdovštině. Na tuto dobu před lety vzpomínal jeden z jejich pilotů, kapitán Stanko Kuric. Dle jeho slov šlo o velmi spolehlivou mašinu v té době létající ve světle stříbrné barvě doplněné o modré pruhy. Teprve později již ve Slovinsku (přechodná registrace SL-DAJ, poté nová S5-DAJ) dostal letoun poněkud „exotickou“ kamufláž, ve které létaly letouny USAF na začátku druhé světové války! V aeroklubu se s ním létalo málo, cca 12-15 hodin za rok, pak začaly docházet náhradní díly a hlavně peníze na další provoz elegantního letounu. Z původně prodeje do USA či Francie záhy sešlo, neboť kulantně řečeno nechtěli, aby na obchodu vydělali překupníci s olétanými letadly. A tak až v roce 2006 se nabídka letounu objevila na jednom internetovém serveru, přes něj letoun zakoupila společnost NXX. Prvního máje léta 2007 jej do Brna přelétl známý pilot Jiří Unzeitig, aby se u tamní společnosti Dara Air pana Malínského podrobil celkové renovaci. Později po opravách byl již v novém krásném kabátě s registrací již OK-DAJ přelétnut na letiště do Zbraslavic a dnes je doma na jiném letišti – v Podhořanech u Ronova, tedy kousek jízdy od Pardubic přes Heřmanův Městec.

Aero Ae-145 a současnost

V uplynulých letech se letoun s registrací OK-DAJ stal opravdovou ozdobou mnoha leteckých dnů, stejně jako létajícím klenotem na Sletech československých letadel.  Zpestřil navíc řadu zahraničních leteckých akcí, kde se zaslouženě stal středem pozornosti. A nyní POZOR! S letounem je možné se bez komplikací proletět a není nutné mít bohaté konto třeba ve Švýcarsku. Nevěříte? Pak se stačí podívat na webové stránky na adrese www.airsmolik.cz a tam naleznete nabídku různých letů dle zájmu klientů. Kdo se zajímá o letoun jako o typ samotný, pak je vše podstatné zde www.aero145.cz Sám jsem měl možnost s letounem letět a je to opravdu zážitek, dvojice motorů s typickým „brumláním“ dokresluje atmosféru šedesátých let minulého století a díky bohatě prosklené kabině je výhled opravdu vynikající. Elegantní dvoumotorový letoun je ozdobou našeho nebe a majitelům nezůstává než popřát, aby jim takový klenot přinášel co nejvíce radosti z létání. Autor článku děkuje Liborovi Smolíkovi mladšímu za poskytnutí informací o letounu a také panu Albertu Orlitovi za poskytnutí unikátních fotografií i některých dat z provozu tohoto vpravdě unikátního stroje.