Před několika dny jsem dostal neobvyklý e-mailový dotaz od mého kamaráda z Francie, toho času kapitána Boeingu 777F Air France Cargo : „Ahoj, nechceš si koupit na jaře roku 2022 pěkný přívěsek na klíče z kousku trupu Concorde, co létal u Air France?“ Kdybych jej neznal dlouhá léta, bral bych to jako hloupý žert. Opak je pravdou. Jeden z těch nádherných letounů Concorde Air France měl pohnutý osud, o kterém mnoho lidí vůbec nic netuší. A nyní máte možnost se o tomto letounu dovědět vše podstatné.

Nadzvukové letouny Concorde bohužel už mnoho let patří minulosti a všude kde se objevily, dlouhá léta budily zaslouženou pozornost. Ne všechny stroje tohoto typu ale měly štěstí dočkat se do dnešních dnů v zachovalém stavu, což platí zejména u letounů společnosti Air France. Jeden z nich havaroval před mnoha lety krátce po vzletu z Paříže, ale osud toho dalšího s registrací F-BVFD je téměř neznámý. Bohužel, letoun měl smůlu, ve které rozhodující vliv nehrála technika, ale lidský faktor. A o to je celý tento příběh smutnější, avšak takový už je osud mnoha letounů …

Historie našeho letounu se začala psát v Toulouse (stejně jako jiných francouzských letadel stejného typu) a poprvé z tamního letiště vzlétl dne 10.2.1977. Tehdy ještě nikdo netušil, že se k nebi vznesl stroj, který toho v barvách francouzského národního leteckého dopravce nalétá velmi málo. Společnost Air France jej převzala 26.3.1977 a novotou vonící nadzvukový Concorde dostal registraci F-BVFD. Air France začala slavnostně provoz s platícími cestujícími na palubách letounů Concorde dne 21. ledna 1976 a to na lince z Paříže přes senegalský Dakar do Rio de Janeira. Concorde s registrací F-BVFD na této lince později také začal létat a svým způsobem se mu stala i osudnou. Pro posádku letounu s touto registrací byl let 28. 11.1977 běžnou rutinou, pokud takto lze vůbec nazvat pilotáž tohoto krásného stroje. Na pravidelné lince z Rio de Janeira přes Dakar do Paříže měli téměř plnou kabinu cestujících, let probíhal v pohodě a speciálně vyškolený palubní personál servíroval cestujícím vybrané lahůdky. Nechybělo šampaňské včetně vyhlášených (a samozřejmě mimořádně drahých) značek kaviáru. Nic nenasvědčovalo tomu, že další přistání bude pro všechny nevítaným zážitkem.

Zde se trochu zastavím. Z Paříže do Dakaru Concorde létal samozřejmě podzvukovou rychlostí, sonický třesk vyvolaný přechodem přes zvukovou bariéru by nebyl rozhodně dobrou reklamou přeletu obydlených oblastí. Teprve po startu z Dakaru posádka již nad mořem provedla „rozhon“ na Mach 1 a postupně zvyšovala rychlost až na cestovní Mach 2 až 2,02 ve výšce mezi 17 500 až 18 000 metrů. To už byla „nadzvuková atrakce“ se vším všudy, samozřejmě za odpovídající peníze. Ala vraťme se k našemu letu. Concorde F-BVFD se již blížil k dakarskému letišti a pak se to stalo. Posádka s letounem klesala rychleji než bylo běžné ( 14 stop za vteřinu místo běžných 10 stop za vteřinu) a letoun tvrdě dosedl na vzletovou a přistávací dráhu tamního letiště. Následkem tak tvrdého přistání byla zadní ostruha podvozku na zádi trupu s malým dvojitým kolem doslova vražena do konstrukce letounu. Dále došlo k povrchovému poškození zadní části motorů, což bylo štěstí v neštěstí, jelikož jejich systémy nebyly nijak poškozeny včetně tzv. mušlových obracečů tahu.

Při této mimořádné události naštěstí nebyl nikdo zraněn. Letoun byl týden na letišti v Dakaru, kde jej technici Air France i výrobce z Toulouse připravili na technický přelet bez cestujících zpět do Paříže. Po návratu do Francie byl letoun zatažen do hangáru, kde byl podroben velmi důkladné prohlídce. Ukázalo se však, že došlo ke strukturálnímu poškození draku letounu, následné opravy zvýšily hmotnost letadla a stroj dostal různá letová omezení, naštěstí nadzvukově létat i dále mohl. Dne 12. ledna 1979 získal novou registraci N94FD a létal na společné lince americké společnosti Braniff a Air France z Washingtonu do Dallasu, pochopitelně výhradně s piloty a palubními techniky francouzského dopravce. Letušky a stewardi byli z obou společností. Nicméně nakonec 1.června 1980 letoun dostal svoji původní registraci F-BVFD a létal znovu u Air France a to na lince z Paříže do New Yorku a zpět.

Náš Concorde letěl naposled 27. března 1982. Poté byl přemístěn do hangáru k pravidelné prohlídce techniky Air France. V jeho leteckém životě ala nastala druhá, zato zásadní událost, kterou mnoho let francouzský dopravce pečlivě tajil před veřejností. Při spouštění letounu na vysunutý podvozek (předtím se mimo jiné zkoušela jeho funkce a stroj stál na heverech v hangáru) letoun mechanikům v důsledku jejich neopatrnosti sjel z jednoho heveru, ten doslova prošel skrz konstrukci křídla…a bylo „vymalováno“!!! Pro tento Concorde to znamenalo definitivní konec létání, oprava by stála velmi mnoho peněz a navíc, letouny Concorde u Air France měly mnohem nižší využití než u British Airways. Celá událost se vyšetřovala velmi dlouho. Po dobu mnoha měsíců byl tento Concorde jen velmi provizorně zakonzervován (pokud se to dá říci o prosté kombinaci igelitu a tzv. duct-tape, tedy speciální samolepící pásky). Nikoho z „pomazaných hlav“ šéfů nezajímalo, že venku mezi hangáry na Concorde vesele prší, sněží a výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. Po stání na otevřené ploše v řádu měsíců byla techniky objevena rozsáhlá koroze draku stroje (ejhle, kdo by to po tak odborném ošetření čekal, že???) a bylo rozhodnuto letoun F-BVFD používat jako zdroj náhradních dílů pro zbylé Concorde u Air France. Jak řekli, tak i udělali.

Nu a veřejnosti se za hodně dlouhou dobu jen lakonicky přiznalo, že se při pravidelné prohlídce letounu našla koroze jeho vnitřní konstrukce a proto byl definitivně stažen z provozu. Hle, jak eufemisticky lze popsat stav, do kterého se letoun u dopravce dostal. Ostatně nikoho to moc netrápilo, vždyť letouny byly stejně vyrobeny za peníze daňových poplatníků, tak o co jde? Moji přátelé ve Francii nevěřícně kroutili hlavami. A jaký byl další osud tohoto letounu? Ještě řadu let stál mezi hangáry technické báze na letišti Charlese de Gaulla a byly z něj „česány“ potřebné díly pro další letouny stejného typu. Nakonec až v roce 1994, tedy dlouhých 12 let od vyřazení z provozu se začalo s jeho postupnou likvidací. A zde nechybí i jedna pikantnost. Nejmenovaný sběratel z USA zaplatil za příď letounu s pilotní kabinou částku 300.000 francouzských franků ( dnes cca necelých 46.000,-EUR). Její demontáž také stojí za zmínku. Dotyčná firma provádějící demontáž chtěla ušetřit a tak neměla zájem na přítomnosti byť jediného leteckého mechanika. Proč také? Vždyť je to jen vrak starého letadla! A tak jeřáb držel na úvazech příď stroje, zatímco jeden pracovník byl uvnitř trupu a pracně rozřezával elektrickým ručním lidově řečeno „karboflexem“ konstrukci přídě od zbytku trupu. Stalo se to, co se stát muselo. Dotyčné pány nenapadlo poradit se a nedovážili tolik potřebným „balastem“ zbytek přídě (mohli ji také za příďový podvozek zafixovat k zemi několika způsoby..). Poté, co ten člověk vevnitř dořezával poslední centimetry, příď se uvolnila a zbytek trupu razantně odlehčený vystřelil vzhůru, zohavený drak letounu se opřel o záď. Bohužel došlo k těžkému zranění pracovníka uvnitř trupu, naštěstí bez trvalých následků. Neskutečné …

Zbytek draku tohoto Concorde byl postupně rozebrán, vybrané sekce trupu a několik menších částí směrovky a křídel skončilo v depozitáři muzea Le Bourget v Dugny. No, depozitáři…Podle fotografií posuďte sami, díly konstrukce „hnijí“ ve vzrůstající vegetaci kolem a nezdá se, že by to někoho trápilo. Zbytek draku nešťastného Concorde putoval rovnou do šrotu, pokud si z něj tedy někdo z přítomných nevzal něco na památku domů.    Ten příběh má ale zajímavý vývoj, vrátím se na začátek tohoto článku. Pře nedávnem si jednu menší sekci trupu po dohodě s muzeem Le Bourget odkoupil jeden mladý Francouz a ten spolu s dvojicí bývalých mechaniků Air France (jeden z nich pracoval přímo na Concordech) jej postupně rozebírají, aby jej opatrně rozdělil na malé kousky, ze kterých budou od příštího roku leteckým fandům prodávat např. záložky do knih a nebo přívěsky na klíče. Pochopitelně s příběhem letounu a potvrzením o originalitě. Inu, proč doma nemít kousek skutečného Concorde? Dnes si tak můžete stejným způsobem koupit kousky šrotovaných Airbusů A340 či A380.

Smutný příběh Concorde F-BVFD se skoro uzavřel a je jen škoda, že se jej nepodařilo včas získat pro některé letecké muzeum. Co se stane s jeho dalšími částmi v Dugny u Le Bourget, to ukáže čas. Doufejme, že je nikdo v tichosti neodveze do šrotu. Na závěr ještě pár čísel. Tento Concorde nalétal celkově 5814 letových hodin, z toho bylo 1929 startů a přistání, dále celkem 1807 tzv. nadzvukových cyklů. Je to hodně málo na tak unikátní stroj. Když budete někdy třeba procházet Concorde v některém z leteckých muzeí, zkuste si vzpomenout i na tento náš letoun s registrací F-BVFD, který si svůj neletecký osud rozhodně nezasloužil. Letouny Concorde se staly ikonou civilního letectví a uvidíme, zda-li budou mít ještě nějaké následovníky.